Blázni ze stadiónu

Bláznivá komedie, kde je čtveřice Bažantů Gérard (Gérard Rinaldi), Jean (Jean Sarrus), Phil (Gérard Filipelli) a Jean-Guy (Jean-Guy Fechner) nucena do velkých sportovních výkonů pro slepou lásku Gérarda k přelétavé Délice (půvabná Martine Kelly). Ta je ohromena svalnatými sportovci, pro které neváhá opakovaně utíkat z domova a čtveřice ji svými sportovními výkony a vítězstvími dobývá pro zaslepeného Gérarda zpět. Půvabné je odlehčování sportovních výkonů Francouzů, pro které je důležitější vítězství a úspěch než fair play. Z dalších zajímavých postav jsou to obchodník a otec Délice Jules (Paul Préboist), jeho syn Lucien (Gérard Croce) a národní trenér francouzského týmu (Jacques Seller), který připravoval čteřici k dalším a dalším vítězstvím za slávu Francie. Má to velký potenciál, který je občas srážen určitou přehnanou destrukcí vtipných gagů. Ale i tak je to příjemně vtipná zábava. (19.02.2011)

Nelze filmu upřít, že svou originalitou předčil dobu bláznivých komedií a stal se inspirací pro mnohé další kulty a vlastně si tím drží určitý prim. Co vždycky oceňuji na starších filmech, je krásná čistá slunečná příroda, štíhlí aktéři dokonce i po třicítce a všeobecná pohoda vyzařující i ze záporných postav. Tyhle atributy vždycky dokážou dobít baterky, ale taky nakopnout nostalgii, co už je horší, když se nic nedá vrátit. Jednu malou výtku bych měla k ohozům, které dnes nenosí snad už ani gejové nebo kašpaři, děs a úděs! Jasně že zvedající sukně a bílé kalhotky nikdy neomrzí ani nezestárnou. (16.03.2014)

Blázni ze stadiónu od proslulé francouzské skupiny Les Charlots patří k tomu nejlepšímu, co kdy tahle stvořila. Film u mě má navíc tu výhodu, že jsem v mládí hodně sportoval a spoustu scének tak dostalo často i neplánovanou přidanou hodnotu, když se mi to krásně spojilo s realitou. :-) Zvedám hodnocení na čtyři hvězdy. Pokud náhodou tuto skupinu ještě vůbec neznáte, na začátek doporučuji právě Blázny ze stadiónu a Velký bazar. (07.01.2022)

Největší fór je v tom, že Blázni ze stadionu by byli geniální komedií, i kdyby trvali třeba jen 20 minut. Gagy jsou totiž doslova napraní. Pro mě Les Charlots představují takové lepší předchůdce Franka Drebina a jeho parťáků, v lecčems jsou si totiž podobní. Třeba v tom, že občas ani nerozlišujete (i když by se to dalo), co je jen scénáristův výmysl a co by se teoreticky mohlo i udát. Těch detailů je tu totiž tolik, tólik ... že je všechny pochytáte třeba až při třetím zhlédnutí (tak jako já) a to vám potom tenhle kousek nepřijde nijak přežitý nebo podobně "postižený", jak tu čtu v diskuzi. (06.09.2010)

Hrozná blbina, příběh neexistuje a člověk jen zírá a nechápe. Kupodivu mě to po nějaké době přestalo vadit a jen jsem se bavil nad absurdním a destruktivním humorem ústřední čtverky. A nejlepší grády to nabere na té olympiádě, to člověk nestíhá žasnout jakými způsoby se dá vyhrát závod :-) A plešatý seržant z prvního dílu se vrací jako trenér se stejnými móresy. (04.09.2013)