Jak vytrhnout velrybě stoličku

Krásný film natočený Marií Poledňákovou. Tomáš Holý byl podle mě velký talent a je škoda, že zemřel, tak mladý. Ovšem za svou krátkou kariéru natočil tolik filmů, o čemž se leckterým herců může jen zdát. Krásná zimní zasněžená krajina navodí nádhernou atmosféru. Úplně jsem záviděla Vaškovi dovádění ve sněhu zvláště, když sem se podívala z okna a u nás žádný sníh. Hned jsem tam chtěla být taky. Nádherná scéna je kdy F. Němec zaboří hlavu do sněhu. Vašek se ptá: Co to děláš? tatínek: Zjišťuju jaký bude zítra sníh. Buch a malý Vašek má hlavu ve sněhu celou :D (26.12.2009)

Tak dobiehanie zameškaného z detstva, tzv. povinných filmových jázd, nie je až tak bolestivé, ako som sa obával. Zároveň však nie je nad čím jasať. Minulý rok S tebou mě baví svět, tento Jak vytrhnout....Vždy som si myslel, že sa myslí normálna stolička na sedenie, ale tak všetci sme občas trochu prihoretí...Poledňákovej film nie je až tak komédia, základ filmu je skôr dramatický. Na maminku je vyvíjaný trochu nepochopiteľný tlak ohľadom hľadania si nového "tatínka", ako by sa rúcal svet. Holého hlášky pôsobia trochu vykonštruovaným dojmom, na nervy mi ale liezť počas filmu nezačal. Milo pôsobia po sebe nasledujúce scény, keď malý ledva pluhuje pri malom zjazde a hneď nato dáva veľké oblúky na nevyjazdenom svahu. Takzvaný druhý plán filmu (i keď tu skôr ten prvý), inteligentne vsunuté problémy nekompletnej rodiny a otázok ako z toho von, je samozrejme v rodinných filmoch ocenenia hodnou pridanou hodnotou. Touto cestou zdravím aj Ítího, ktorého som nedávno po čase videl. (30.12.2014)

Jana Preissová coby úchvatná milfka ve filmu, který je strašně poznamenaný dobou svého vzniku, jakož i neustálým reprízováním v televizi. Vtipu je zde pomálu, film je mnohem spíše truchlivou televizní podívanou o obnově jednoho dávného vztahu (ostatně v zajímavostech se zde píše, že to Poledňáková původně ani jako komedii nezamýšlela). Pokud jde o mě, vždycky mě na tom filmu iritoval ten jeho debilní název, a navíc soudím, že mají stejně všichni radší až druhý díl (s rovněž debilním názvem), takže asi tak. (25.12.2012)

Velice pěkný rozjezd dvoudílné české legendy, ve které hraje nejlepší dětská herecká hvězda (nebojím se napsat) světa. Jak Jak vytrhnou velrybě stoličku, tak i Jak dostat tatínka do polepšovny dokážu odcitovat nazpaměť, a to už o něčem svědčí. Jak vytrhnout velrybě stoličky by si i zasloužilo ohodnocení pěti hvězdami, ale v porovnání s druhým dílem o několik kroků zaostává, proto dávám nejvyšší stupeň čtvrté hvězdy :-). (16.04.2017)

Televizní útěky z šedavého bezčasí normalizace podvědomě směřovaly tam, kam komunistický režim mohl dosáhnout jen částečně, takovým ,,ostrůvkem svobody" byly pak logicky třeba hory a prostředí horské záchranné služby, kam jistě ne náhodou částečně lokalizovala svůj první film z volného cyklu snímků s Tomášem Holým režisérka a scénáristka Marie Poledňáková. Její televizní film oplývá takovou tou normalizačně optimistickou náladou, která byla pro daný segment dobové filmové tvorby povinná, pod ní se ale ukrývají i hlubší věci a mollovější tóny - motiv osamění navázaný na širší fenomén ženské emancipace a feministických proudů, v nichž se (socialistická) žena vědomě (s vědomím své ekonomické nezávislosti) rozhodne vychovávat dítě bez muže. I když film je především vnímán jako nenáročná rodinná zábava a jako takový si získal nehynoucí popularitu, Poledňáková v něm naznačila cosi zásadnějšího - totiž fatální konec patriarchálně usazené společnosti a její přerod v cosi ještě nedefinovaného. Jistě, modernost umělého světa filmu trochu předběhla dobu, neboť dobově byla platná jen pro jistě omezené (spíše umělecké) společenské kruhy v Praze, ze zpětného pohledu ale oceňme režisérčinu intuici. Svět matek samoživitelek se pomalu stal normou. Příznačné je, že malý Vašík si s odzbrojující přirozeností a autentičností Tomáše Holého v takovém světě intuitivně (až posedle) hledá tátu... (27.11.2011)