Jak vytrhnout velrybě stoličku

Jednoduchá, príjemná klasika, ktorá svojim pointou v scenári pripomína amatérsky film, no svojim otvoreným a príjemným obsahom a najmä hercami si získala celý národ. Celé to malo hlavne rýchly spád a nenudilo. Čoho som však čakal viac, bolo humoru. Pár chlapčenských somariniek a niečo navyše mi jednoducho nestačilo. 70%. (03.02.2007)

Výborný, vtipný, v dobrom jednoduchý (také často fungujú najlepšie) rodinný film s dialógmi a hláškami, ktoré je radosť počúvať. K štvrtej hviezde to dokopáva perfektné herecké trio Preissová-Němec-Hollý. Akonáhle sa dostaneme preč z hôr, stráca snímka tempo, ale i tak sa jedná o podarený kúsok. Dvojku mám každopádne kvôli letnej atmosfére a vidieckej výprave, ktorá mi pripomína detstvo, o čosi radšej. (04.12.2005)

"Ve filmech, které jsem viděl, často vystupovalo jako hlavní osoba dítě. Nějaké vysoce nadané dítě tam občas hrálo značně velkou a mimořádně vděčnou roli. Filmového dítěte jsem se vždycky trochu bál, protože jsem měl strach, že kvůli němu zdětinštím. Naštěstí se ukázalo, že tato silná obava je zbytečná" (slovy Roberta Walsera) (23.08.2008)

Tomáš Holý byl prostě tak roztomilý, tak bezprostřední, tak skvělý, že vás filmy s ním prostě musí strhnout. Navíc jeho chemie s Františkem Němcem je prostě skvělá. I když je scénář Marie Poledňákové někdy hodně takový křečovitý a některé scény jsou strojené, herci je zvládnou skvěle a film prostě hladí po duši. (26.12.2017)

Tohle se dá vidět stále dokola. Bezprostřední, talentovaný Tomáš Holý, půvabná Jana Preisová. Mladý František Němec. Jen ten opět blbě dabovaný Harapes Klemem. S nemožnými brýlemi. Ovšem hudba, balet, Romeo a Julie, labutí jezero a úžasný nepřekonatelný Spartakus. „Všichni kluci mají tátu. Já nemám ani psa.“ I ty rozhlasové hry, co Vašek poslouchal, měly své kouzlo. No řekněte, kdo tak ještě dnes poslouchá rozhlas? Poledňáková – dobře napsaný příběh, pravděpodobný děj, vtipné dialogy. Místy smutek, místy slzy. I ta soudružky učitelky se daly snést. Všechno tehdy hrálo do noty, i ty tuny sněhu v Krkonoších. Jinovatka na stromech. A kouzelné „na mně se můžeš spolehnout…“. Čepice s obrovskou červenou bambulí. Kombinace horolezce, baletky a jednoho osmiletého čísla zaručuje víc zábavy, než přiblblé současné komedie a sitcomy dohromady. Žena mezi dvěma muži, vždycky jsou dva, když o něco jde. Jinak by to bylo moc jednoduché. Němec s hlavou ve sněhu, vašek hned po něm, situace mají spád a grády. Proč vlastně psát dál. Každý to zná, každý to viděl. Každý se smál. (Dobrá, skoro každý.) Svěží vítr vytržené stoličky by potřebovali dnešní tvůrci jako sůl. (03.11.2008)