Vinnetou

Známý český cestovatel, sběratel kaktusů Alberto Frič měl jednou besedu se žáky pražské základní školy a když jim líčil své zážitky z pobytu mezi Indiány, přišlo mu z publika několik dotazů, kterým neporozuměl a připadaly mu absurdní. Jal se napravovat pokřivené představy školních dítek o životě indiánských kmenů, jenže narazil na hradbu opovržení. Byl odhalen jako drzý podvodník, protože každé z těchto dětí mělo už jasnou představu o Indiánech z románů Karla Maye. Ten sice nikdy v Americe ani na Balkáně a v Asii, kam situoval své dobrodružné romány, nebyl (vlastně to není úplně pravda, ke stáru právě na základě kritiky, že všechno napsal bez znalosti reálií, aniž by vystrčil nos z Německa, vycestoval na místa, kde se pohybovali jeho literární hrdinové), ale dokázal naplnit představu nejen školní mládeže o tom, jak má vypadat romantický dobrodružný hrdina a zábavný příběh. Nejde mi ani tak o to, že Mayovy příběhy nemají s realitou indiánských společenství a Divokého západu prakticky nic společného, jako spíš o to, že jsou z mého dnešního pohledu tak naivní, až překračují hranice sebeparodie. Vinnetuovy příběhy, stejně jako knižní sérii Ve stínu pádišáha, jsem přelouskal mezi devátým a dvanáctým rokem a už ve 13 mi přišly tak trochu úsměvné a přešel jsem k takovým kouskům, jako byl Tecumseh od Fritze Steubena nebo Dva divoši od Ernesta Setona. K určitému věku zkrátka a dobře Vinnetou patřil, i když i tady je namístě mluvit o minulém čase, protože pro generaci mých dětí už jsou tihle hrdinové "totálně out". Překvapuje mě ale mimořádně vysoké hodnocení, které je v tomhle případě výsledkem mimořádně silné dávky nostalgie. Tenhle jev je ostatně typický nejen pro Mayovky 60. let. Dospělí si zkrátka vybaví, jak úžasně na ně působily tyhle příběhy v dětském věku, i když silně pochybuju, že by byli ochotni sjíždět série příběhů o Vinnetouovi i dnes. Vzpomínám si, jak jsem asi v 15 letech zhlédl Žuta a přísahal si, že tím s filmovým Mayem účtuji naposledy. Z Vinnetouovek už dnes funguje jen hudební motiv, krása vápencových chorvatských pohoří a vzpomínky na dětství. Celkový dojem: 40 %. (23.11.2013)

,,Mamííí, Petl mižiká, že není Petl, že je vlah a žabil ho nu-ča-na-kama a oblík ši jeho kůůžííííí!" Nené, nevikám, a jen pvoto, ve vona na mě pvivéééé!" ,,Neplivůů, mamííí, já ci jinou uodinůůů, jšem tu úpuně nešťaštnáááá!"..... Milí smradi, po hádce pohádku, tak zní heslo vyflusaného rodiče. Snad vás dostatečně utaví nutnost napnout veškerou svou roztěkanou pozornost na ubíhající děj. A až zazní zvonec, Santera bude konec, odtáhnete konečně prdět do peřin, zatáhnete víka a vypnete na chvilku ty své vodnatelné hyperaktivní hlavinky, aby tatínek s maminečkou mohli chvilinku znaveně předstírat lásku a orgasmy. Dnešní menu vám servíruje strýček Kulda, proto žádný strach, nebude se vám to líbit. Blilo-neblilo. Romský princ zahořel touhou vyměnit si nějakou tu krev a další tělní tekutiny s Árijcem, který dorazil do oblasti odlehlých sídlišť šířit kulturu, kupříkladu železnicí. Prvotní nedorozumění, při kterém Klekla Petra a chvílemi bylo i dosti teplo u kůlů, vyřešili chlapci bryskně. Vzájemně se fikli, nechali to odkapat do misek a pak to ještě vypili - no ekl východoněmecké hošša peří s jugoslávským komparzem, to miluju! Olda Šetrnej se svým apačským Pátkem překonali v návštěvnosti i Emanuellu, přesně tak, jak si to Karel M.Gay při upouštění mýdla s jelenem v krimu vysnil. (25.08.2013)

Chorvátsky JADRAN ( Vtedy sa to nachádzalo v bývalej Juhoslávii, dnes tieto štátiky spadajú pod Bosnu a Hercegovinu ), supluje americkú divokú prériu ( WILD WEST ), s indiánmi, na čele s Winnetouom, ďalej so železničným inžinierom Greenhornom, z ktorého sa neskôr stane „pokrvný brat” Winnetoua, s prezývkou Old Shatterhand, lebo zachránil indiánskemu náčelníkovi kmeňa Apačov - holú kožu, ale On ani nevedel, že to bol práve Old Shatterhand ! Okrem týchto dvoch kladných postavách, tu máme klasického zlosyna - Santera, ktorý absolútne nedbá na to, že vedenie železnice má ísť cez územie Indiánov, ktorým sa to samozrejme nepozdáva, vzniká medzi nimi a Santerovou bandou - vojna, ktorá prinesie vzácne straty na životoch, z Winnetouovej strany. Táto klasika, z ktorej som už dávno vyrástol, je neporovnateľne lepšia, kvalitnejšia, ako remake, z roku 2016, ktorý je totálny shit ! Síce nachádza sa tu niekoľko divných strihov a scén, ktoré ma trochu rušili, ale napríklad, sú tu taktiež pekné pasáže, keď si poviem, ako by som pozeral staré americké westerny - Johna Forda. Vo filme, mám dve obľúbené scény : Jedna sa týka rozbehnutého vlaku, ktorý si to mieri k domu, kde sa skrýva Santer, s banditmi + ešte jedna scéna so Santerom, ako visí nad „oceľovými nabrúsenými hrotmi” ... Celkovo, po hlbšom zamyslení sa nad touto prvou mayovkou, z hľadiska filmových tvorcov, sa zatiaľ, z mojej strany jedná o dobrý priemer, kde opäť počuť veľmi známu - zvučku, stojí za to, lebo Pierre a Lex, nie sú žiadni : bogartovia, grantovia, stewartovia, ale úplne obyčajne - neobyčajní herci, ktorí už asi navždy budú nesmrteľní, pre určitú skupinu ľudí, ktorá nedá na nich dopustiť. Ja som nestranný, neobdivujem ich, ale ani mi neprekážajú ! Skrátka, stále je to klasika klasík, ktorú opäť oprášiť, už nie je možné ! To by tu museli byť digitálni predstavitelia, čo by taktiež asi nebolo príliš morálne, však ! Idioti, ktorí ich oživili prostredníctvom nových hercov, by sa nad sebou mali vážne zamyslieť, akí sú hlúpi, pretože toto si pôvodní borci - nezaslúžili ! (08.01.2017)

Možná trochu naivní, možná pokulhávající ve srovnání s literární předlohou, přesto nezapomenutelná podívaná, která měla všechno, co správné dobrodružství mít mělo... pro mě osobně druhá nejlepší zfilmovaná mayovka (tou nejlepší byl Poslední výstřel)... navíc s kouzelnou aurou vzpomínek na dětství, kdy jsem po jejím prvním zhlédnutí svou překližkovou ručnici pobil stříbrnými... připínáčky a pohyboval se výhradně klusem imitujícím Oldu cválajícího na hřbetě Hatatitly... :-) (19.07.2004)

Naprosto úžasné neamerické a přesto Divokým Západem dýchající exteriéry v nádherné jugoslavské přírodě, famózní hudba a v neposlední řadě i dobrá zábava. Sečteno a podtrženo = 5 hvězdiček. Druhému ze série klasických mayovek ze šedesátých let, tak jako všem ostatním, je možné vytknout černobílé charaktery postav, jednoduchý a prvoplánovitý děj a naivní zápletka, ale proboha, kdo by se nad tím u takovéhoto skvostu pozastavoval, je to prostě KLASIKA, May by byl nadšen... (31.03.2004)