Pravá a levá ruka ďábla

Keď niekto zbožnuje typické bitky Bud Spencera ako ja, tak film sa mu musí páčiť....tolko pestí po hlave, tolko faciek do oblastí medzi lícom a krkom, tolko faciek čo človek preletel zo dva metre....doplnené trefnými ftípkami, to dokáže len jeden človek . Jednoduchý film v ktorom ide len o dokonalé bitky, či presné odstrelenie protivníka od pása, možno nájisť aj niejakú hlbšiu myšlienku či dokonca ja nejaké poučenie do života! Ako vraví môj ocino :,,Keď na mňa pôjdu dvadsiati chlapy, viem, zabijú ma, ale piatich zabijem JA! " ....nikdy netreba ukázať, že sa bojíte! (04.06.2010)

Vyborna prvni polovina a naopak opravdu slaba polovina druha. Skoda Terence Hilla bych si dokazal predstavit ve vaznem westernu ne jenom v komediich protoze jako prava ruka dabla se predstavil skvele. Bohuzel film ztraci na sile v tom az prilis komedialnim duchu druhe poloviny a zaverecna bitka mi proste prisla opravdu slaba. (14.06.2009)

Úplne pohodová, ultra-super-ľahká oddychovka, ktorá naplno využíva súhru už notoricky známej dvojice šialených fackujúcich hrdinov divokého západu. Spencer má tentokrát navyše, hlavne z dôvodu, že rozdá viac kladivových pästí a občas lepšie zahláškuje. Inak je príbeh až príliš normálny a obyčajný, aby som šiel vyššie z kvalitného nadpriemeru. 70%. (02.02.2009)

"Bratře, snažil jsem se tě varovat, že tito dva moji hosté patří k jiné víře. Řídí se důsledně zákonem: Oko za oko, zub za zub." Líný Joe a Bambino mě bavili svým tradičním vyfackováním zla z Divokého Západu. A samozřejmě svým obvyklým smrtelným hříchem - obžerstvím. Prostě poučení je jednoduché jako celý tento příběh: všechny fazole se musí sežrat, Mormoni jsou k fackování naprosto ideální a neexistuje takový počet nepřátel, aby ho tito dva povedení synové děvky nedokázali umlátit. Mě tohle patrně nikdy nepřestane bavit. (06.03.2019)

Westernová taškařice jakž takž fungující díky chemii mezi Hillem a Spencerem. Špagéťáky máme spojeny s revizionistickým subžánrem westernů, které jsou násilné a demýtizující. To však nejspíš neplatí pro italské westerny s tímto hereckým duem. Celé je to velmi rozvolněné, lehké a když už se to semele, tak všichni odhodí zbraně a začnou o sebe rozbíjet židle a stoly. Hlavní záporák, major snažící se vyhnat farmáře z jejich země, by mohl být zastřelen ve třetině filmu, ale to by se nehodilo. V závěru, když jsou jeho muži přemoženy, tak je mu navrhnuto, aby radši odjel do Nebrasky a on tak laskavě učiní. Konec dobrý, všechno dobré. Sračka. Osobně si ani neužívám ty jejich vyumělkované pranice trvající několik minut, což je problém, protože je to jejich trademark a tudíž to bývá hojně užito. Rovněž vidím problém ve slabém příběhu, tedy i slabém dramatu i v tom, že smysl celého filmu je bavit diváka tím, jak si postavy vyměňují hlášky a jak tlustej Buddy vypíná nepřátele na facku (-akorát že vůbec). Barboniho o dva roky mladší Man of the East mě bavil více - i když je to taky taková pohádka. Oba filmy však obsahují krásné hudební téma - to, které vyhrává zde, si Tarantino vypůjčil do svého Djanga (...stejně jako si vypůjčil hudební motiv z Corbucciho Djanga). Sequel They Still Call me Trinity je prakticky tím stejným, ale už bez kvalit, které to u mě u originálu vytáhly na ty 2/5. (05.12.2023)