Volný pád

Záver vyslovene NASERIE. Ale žijem v popieraní, takže až taký problém s ním nemám. Úprimne, niečo tak krásne ako tieto dva nemecké mužské exempláre v hlavných úlohách, som už velice dlho nevidela. A z tej chémie medzi nimi by sa pokojne dalo vybudovať aj laboratórium. Spokojnosť nesmierna. Dýchaj rovnomerne. Pussy! (23.01.2015)

musel som to nechať uležať, film je veľmi chladný, až chladnokrvný- tak ako sa na Nemecko patrí, ale paradoxne to téme homosexuality medzi ,,drsnými" policajtami neskutočne pomohlo, film je vo svojej drsnosti neskutočne sugestívny a pri scénach kedy je to čisto o intimite dvoch hlavných predstaviteľov neuveriteľne úderný a emocionálne devastujúci, hoci pri tom nepustíte jedinú slzu. veľká, čistá, proste nemecká kvalita. (16.12.2014)

"Pro případ, že budeš potřebovat vlastní prostor." ...Můj německý oblíbenec Max Riemelt urazil od Napoly pořádný kus cesty a za těch 9 let opravdu dozrál. To samé se týká i jeho hereckého kolegy Hanno Kofflera. Oba dva pánové předvedli velmi dobré herecké výkony a typově tady k sobě pasovali. Zajímavé, emotivní, reálné. Kay měl výhodu, byl svobodný. Mark to měl o něco složitější. Láska a touha jsou silné soupeřky. Nevyzpytatelné, objeví se kdykoliv a kdekoliv a je na každém, jak se s nima popere. Přemýšlela jsem nad koncem příběhu, jaký bych si ho přála. Nakonec se přikláním k tomu, že bolestná pravda je někdy lepší, než milosrdná lež. Takže jsem spokojená. Volný pád splnil mé očekávání. (14.12.2013)

Řeknu to hodně mírně. Je to něco úplně jiného, než v televizi běžně dávají... Ale pár věcí se Volnému pádu upřít nedá. a) Je to velmi dobře zahrané, b) Přesně vystihuje přísloví kdo chce víc, nemá nic (poučné pro všechny, kdo zahýbají a ne jenom takto), c) Ideální film pro festival, tam lidé čekají něco jiného, co není v kinech běžně k vidění, d) Zcela určitě si své fanoušky také najde... ;) (29.08.2014)

Konečně nějaký snímek, kterému se dalo věřit a nesnažil se z člověka vymačkat slzy kýčovitým sladkým příběhem o dvou hošíčcích, co se potkají, zamilují a jsou spolu do smrti. V realitě není načasování vždycky nejlepší. Například můžete mít pochybnosti o své sexuální orientaci kolem třicítky, když vaše přítelkyně čeká vaše dítě. Shit happens. Má člověk to určité nutkání hluboko uvnitř sebe následovat nebo zůstat při zemi, rozhodovat se správně, zodpovědně, morálně? Ale dá se pak být šťastný nebo je to jen život pro druhé? Ale pokud nám na druhých záleží a nechceme jim ubližovat, jednáme tak altruisticky nebo sobecky, protože skrze ubližováním jim bychom ublížili i sami sobě aneb když nám to vadí, tak to vlastně děláme pro sebe? Jsou situace, kdy člověk jakýmkoliv rozhodnutím přijde o věci, na kterých mu záleží. Psychologická dilemata bez správného jednoduchého řešení. Na obou koncích nesnesitelné ztráty. Těžko posoudit, která je menší. Riskovat či sázet na jistotu, toť otázka. Stejně se reálně nemůžeme rozhodnout zcela svobodně, neboť jsme determinováni sami sebou a tak jsme předurčeni udělat jednu jedinou možnou věc, ať je jakkoliv špatná. Konečně někdo rýpnul trochu pod povrch. Hell yeah! (08.01.2014)