Padesát odstínů šedi

Padesát odstínů deprese. Tak a jdu se zabít. Moje životní světlo právě vyhaslo a tento proklatý život, již pro mě nemá smysl. Ptáte se proč? Ne nemůže za to shlédnutí této trapné pozérské sračky. Na tu jsem se dokonale připravil. Knihama tak maximálně topím, takže knižní zpracování jsem nečetl a číst nebudu. Ono totiž něco jednou vidět, je bolestivější, než to stokrát číst. Takže o samotný film nejde. Zhroucení mého životního snu spočívá v něčem jiném. Na tenhle film jsem se podíval z jediného důvodu a sice poté co jsem tu zaznamenal snahu o co nejvíc třeskutě vtipný výblitek (pardon říká se tomu komentář) a mocné snahy o to, aby se na základě tohoto výblitku kdejaký TrAPák stal internetovou hvězdou u zvláštní školou povinných retardovaných assbůkářů, jsem si řekl : Wáco už tu nebudeš za vocasa, přestaneš bejt nulou z uchcanými 59 body a postaráš se o to, aby celá tahle databáze věděla kdo je to Wacoslav1!!! Nebudu vám lhát. Toto byl jediný důvod proč jsem se poohlédnul po téhle koncentrovaně trapné knihovně červených škrpálů. Myslel jsem si totiž, že budu zasažen takovým záchvatem inspirace, že tu svým grandiózním komentářem všem těm děckám vytřu prdel. A ono to neklaplo. Nechápu přitom co jsem udělal špatně. Vytvořil jsem si dokonalé vizuální podmínky ke sledování tohoto filmu. Ne nejsem vocas, abych na takovouhle pakárnu chodil do kina. Vyhlédnul jsem si na netu parádní TSko a k němu jsem si stáhnul exkluzivní vygůglený titulky, aby mi z toho vylezli pořádný nesmysly. Vyžunknul jsem flašku vína a z příslibem mimořádnýho zážitku jsem se do toho pustil. A teď tu najednou sedím před monitorem a sem v piči. Místo toho abych teď do klávesnice datloval svůj životní, neopakovatelný a neodolatelně kůl komentář, tu sedím, v hlavě prázdno, jak na účtu před vejplatou. Prostě když se mají dostavit ty kýžené geniální myšlenky, tak mě žádný nenapadají a jediný na co se zmůžu je tahle upřímná zpověď. Při jejím psaní jsem přišel na to, že nemám žádný talent, nedokážu bavit retardovaný děti a nestane se ze mě assbůková hvězda, protože můj virový koment se nestane virálním a tudíž se mi zdejší internetová omladina nebude klanět a žel bohu ze mě a mého nadání ani nebudou náctiletým prcinkám vlhnout kundičky. To je šok. Zklamal jsem... Co si teď počnu?! No nic jdu si to hodit. Pro lidi jako jsem já už stejně není na tomto světě místo. Brzo budeme převálcováni generací zasranů odkojených na fucking booku. Prostě když nemáš FB, tak nežiješ a nejsi člověk víme? Každopádně jsem zdrcen z toho, že jsem promeškal svoji životní příležitost, takže dejte sbohem Wacoslavovi1. Bylo mi tu s vámi dobře, ale teď si jdu vyzkoušet padesát způsobů smrti.5% (18.02.2015)

Padesát odstínů šedi by měli promítat ve 4D kině, nechat se (z)bičovat sedačkou by mohl být možná i větší zážitek, než sledovat tuhle podnikavou dívku, kterak se dvě hodiny snaží vykřesat z dominanta romantické štěňátko. Neškodná blbina, které ten humbuk kolem paradoxně hodně ubližuje. Příště míň kecat a víc plácat. (14.02.2015)

Předsudky jsem neměl a říkal jsem si, že tak hrozné, jak se povídá, to snad být nemůže. Ale ono bylo. Dvouhodinová plytká nuda točící se kolem tématu, které mi absolutně nic neříká a po zhlédnutí ani nic říkat nezačalo a nezačne, k tomu dosti nesympatický panák v hlavní roli a jeho na pohled sice hezká, ovšem projevem nesmírně bezkrevná partnerka. Nicméně na druhou stranu chápu, že své publikum si Padesát odstínů našlo a ještě najde, protože řada lidí zřejmě právě po takovýchto dobrodružstvích touží. Tak prosím, jen do toho, v téhle herně vás rušit nebudu. (26.07.2015)

Tak každá občas chce, aby jí On bez tázání serval kalhotky, poté rázně ohnul, řádně naplácal a... tak dále. Tohle ovšem bylo trapné šimrání peřím a dokonce ještě horší než předloha, protože film vytvořil nesmyslný paradox tzv. „něžného znásilnění“. Ne, že by kniha nabízela plejádu kinky stuff (a např. zadek zůstává nedotknutelný chrámem celou trilogii), ale i to málo, co v ní je, scénář obalil medem nebo zcela vynechal. Libovolný díl Hry o trůny nebo Říma nabízí drsnější sex a hlavně bez těch otravných popových songů, které se svým textem snaží být úporně významotvorné. Ostatní scény zhoršuje nepříjemně vlezlá orchestrální hudba Elfmana. Hudba jako důvod pro scenáristku, aby obrala postavy o dirty talk, a vymazala tak zdroj erotické tenze, je tak dosti zcestný. Film tak není vulgární nejen v gestech, ale i řeči postav./// Obsazení Dakoty Johnson coby nezkušené panny, která jí banán zásadně horizontálně, ale lascivně si okusuje ret, typově sedí. Dornan má tělo vypracované, oblek padnoucí, ale chybí mu ona kombinace elegance a dominantní živočišnosti, kterou by Grey měl mít./// Příběh se primárně zaměřuje pouze na dvě hlavní postavy, které však špatně strukturovanou naraci neutáhnou. Dramatickým prvek má být rozhodnutí, zda Ana smlouvu o dominanci/submisivitě podepíše, což je prezentováno jako zcela klíčový prvek pro fungování vztahu. Ukazuje se však jako zcela nepodstatné, protože postavy spolu nadále komunikují a páří se. Zcela se tím zastavuje vývoj příběhu, nezískáme nové informace o protagonistech a vše stagnuje. Vyvrcholení přichází náhle a neočekávaně a během pár minut se situace zcela mění. Konec. Divák navíc ještě schytá nechtěnou dávku do obličeje v podobě okatého cliffhangeru, protože Odstíny budou pokračovat a love chce přece každý. [Prázdné kino] (15.02.2015)

Koukám, že zdejší panicové mají zase potřebu ukázat svýho virtuálního pindourka a rádoby sexistickejma kecama ze sebe udělat světem protřelé machos. Musím se přiznat, že na šeď se mně moc nechtělo, ale dvě věci tam na mě magnetili. Jamie Dorman, ten chlap mě naprosto rozsekal v seriálu The Fall a pak jsem byl zvědav na erotický scény. Pokud jde o první, tak Jamie mě svým výkonem opět neskutečně přijmně potěšil. Dostává psychologicky poměrně složité postavy, ale vypořádává se s nimi na jedničku. Pokud jde o Dakotu, tak u ní jsem si jist, že na castingu krom talentu byla ještě hodně podstatná postava (Jamie má teda taky luxusní postavu, to si pánové můžeme dát vzpomínek až budeme váhat mezi posilkou a hospodou ) a neokoukaná tvář. Vydařilo se. Dakota má topkovou postavu a myslím si, že pro ty dokonalý kostýmy (výborná práce vyběrů oblečení ) co měla na sobě to byla vysloveně odměna bejt na jejím těle. Pokud jde o tu erotiku, jsem taky spokojen. Rozhodně to nepůsobí rádoby provokativně, není to o sexu a kompozice erotičtějších scén vizuálně skvěle západá do obrazovýho celku. Danny Elfman dal do svý hudby nálady, co podpořily vyznění příběhu, který na mě působí jako čistokrevná ukázka lásky a jedné z nejnešťastnější zamilovanosti co jsem na plátně viděl. Ano, jasně, z logického hlediska to může působit jak románek z drůbežárny, ale copak má zamilovanost logiku, copak je racionální, pragmatická nebo se při ní od začátku ví přesně co bude potřeba podstoupit a obětovat ? Tahle vizuální lahůdka a příběhova dobrůtka ještě před mejma očima určitě zaparkuje. (12.02.2015)