Padesát odstínů šedi

Neumím si představit, jak strašlivá je předloha, protože číst porno mně přijde rozhodně ulítlejší než ho třeba natáčet. Film u mě ale vlastně uspěl, protože jak jsem do minulého týdne mučednické hrátky na seznamu "Co bych rád prubnul" neměl, tak teď jsou docela vysoko. Erotičnost skryla naprostou nezajímavost všeho ostatního, jen teda místo Dakoty bych si tam uměl představit dáááleko větší kostičku. Pro místní experty mám jedno drápnutí, že by možná neškodilo nejdřív vědět, co to ten sex vlastně je, než půjdete do kina. (21.03.2015)

Z mého dlouhodobějšího pozorování ve svém okolí jsem vyrozuměl, že většina lidí, kterým se líbila kniha, líbil se i film. Komu se nelíbil román, neocenil ani filmovou adaptaci, avšak stejně jako všude, tak i zde se v obou případech najdou výjimky. Já se na 50 odstínů šedi podíval neposkvrněn četbou a zařadil jsem se do skupiny, kterou film neurazil a dokázala jej sledovat s určitým zaujetím. Lechtivé scény jsou tu ztvárněny poměrně vkusně, nepobouří a neurazí, což hodnotím kladně a herci spíš potěší. (24.11.2015)

"Já se nemiluju, já šukám. Tvrdě." Tak už to bývá u bohatých byznysmenů, kteří si mezi tvrdou prací, kterou představuje hypnotizování monitoru, najdou čas na kadeřníka, posilovnu, letecké zkoušky, hraní na klavír a samozřejmě na Hernu. Vždyť, kdo si hraje nezlobí a pan Grey si hraje rád. Jsem si jistý, že 90% žen by si s ním hrálo s chutí a skoro 1% by to i přiznalo, ale pan Dokonalý si k hraní našel prapodivnou trubku, která mu kazí hru a mně celkový dojem. Já bych skutečně uvítal, kdyby mezi těmi dvěma k "něčemu" došlo. Místo toho jsem sledoval hroutícího se byznysmena, který měl k Dominantovi daleko asi jako já k hezounovi a slečnu Steeleovou, která pro svou roli Podřízené neměla absolutně žádnou vlohu. Zkrátka, když je plná místnost pout, bičů, masek a řetězů, tak by z toho nemělo vylézt ani deset odstínů nudy, natož padesát. (29.11.2015)

Koukám, že zdejší panicové mají zase potřebu ukázat svýho virtuálního pindourka a rádoby sexistickejma kecama ze sebe udělat světem protřelé machos. Musím se přiznat, že na šeď se mně moc nechtělo, ale dvě věci tam na mě magnetili. Jamie Dorman, ten chlap mě naprosto rozsekal v seriálu The Fall a pak jsem byl zvědav na erotický scény. Pokud jde o první, tak Jamie mě svým výkonem opět neskutečně přijmně potěšil. Dostává psychologicky poměrně složité postavy, ale vypořádává se s nimi na jedničku. Pokud jde o Dakotu, tak u ní jsem si jist, že na castingu krom talentu byla ještě hodně podstatná postava (Jamie má teda taky luxusní postavu, to si pánové můžeme dát vzpomínek až budeme váhat mezi posilkou a hospodou ) a neokoukaná tvář. Vydařilo se. Dakota má topkovou postavu a myslím si, že pro ty dokonalý kostýmy (výborná práce vyběrů oblečení ) co měla na sobě to byla vysloveně odměna bejt na jejím těle. Pokud jde o tu erotiku, jsem taky spokojen. Rozhodně to nepůsobí rádoby provokativně, není to o sexu a kompozice erotičtějších scén vizuálně skvěle západá do obrazovýho celku. Danny Elfman dal do svý hudby nálady, co podpořily vyznění příběhu, který na mě působí jako čistokrevná ukázka lásky a jedné z nejnešťastnější zamilovanosti co jsem na plátně viděl. Ano, jasně, z logického hlediska to může působit jak románek z drůbežárny, ale copak má zamilovanost logiku, copak je racionální, pragmatická nebo se při ní od začátku ví přesně co bude potřeba podstoupit a obětovat ? Tahle vizuální lahůdka a příběhova dobrůtka ještě před mejma očima určitě zaparkuje. (12.02.2015)

Tady si někdo na telenoveláckých dialozích, bičíku a svázaných rukou pořádně nahrabal. Každý máme svou hernu – já v ní měl igráčky, stavebnici Chevu.. Pojďme se na umělé milostné scény v tomhle mediálním humbuku podívat bez předsudků. Časy se mění, co se v „ložnici“ odehraje, musí být jasně dané na papíře. Což je možná nejúsměvnější z celé téhle srdceryvné báchorky. Ona je docela naivka, která překvapuje zvláštními kroky, on je lehce zvrhlý boháč, který spíš dělá ramena a pak se miluje jako většina populace. Jen někde něco okoření. Nepovedlo se to u Twiglightu, stejně jako u filmů podle knih Dana Browna. Masivní zájem čtenářů, šup s tím na plátna. Tohle odpočinkové čtivo jde však ještě dál – volí lehké porno obalené tuctovou romantikou. Respektive se o pornu spíš mluví. Stačí dva kliky na netu a jsme v úplně jiném světě. Klišé se kupí, chemie bylo víc mezi Babičkou a Barunkou. Ve finále je to tak nakonec překvapivě konzervativní. Což je na tom taky vlastně úsměvné. Obal „must-see“ zase jednou dokonale zabodoval. (05.03.2015)