Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Greenawayova toxická satira a animálnosť rozožierajú barokové plátna a nevytvárajú tým škodu, ale vlastný, autorskou hutnosťou presýtený štýl. Rovnako, ako sa postavy topia v hromadách gurmánskeho jedla a negustióznych výstupov, tak sa divák môže do nekonečna prejedať kyprou mizascénou, oblohou hudby, dressingom odkazov a v neposlednom rade neotrelým korením Greenawayových metafor. Všetko podané prostredníctvom kamery, ktorá celú hostinu trávi s neskutočnou eleganciou a "glamourom". Na otázku "Čo to Greenaway nakrútil?" odpovedám: neuchopiteľne korpulentnú verziu Ferreriho Veľkej Žranice. (08.02.2016)

Kuře a'la reine Marie, ústřice v omáčce Mornay, pařížská žabí stehýnka. Je-li jídlo rozkoší, obžerství je hříchem. Vznešená jména, cinkání falešných příborů, vrásky a drahé látky. Obrazy rituálů a kulis přípravy pokrmů, kladení na stůl a jezení. Zřetelné popisy povrchů čitelně odkazující na vnitřní zkaženost (už jen ten název zavání). Doslovnost začíná požírat dvojakost. Zrovna, když se mě někdo snaží opít rohlíkem, dochází mi pivo. Uražena odcházím. (22.10.2010)

Tak tohle mě totálně unudilo. Doteď nechápu proč je tenhle film tak oblíbenej. Já oceňuju herce kteří byly parádní a to prostředí jako kdyby se film odehrával na jevišti. Ale to je možná pro mě ten největší problém. Ten film jde od ničeho k ničemu. Celou dobu jen čekám co se bude dít, a to ten film trvá 2 hodiny takže si dokážete představit že jsem se celkem dost jenom nudil. Kromě herců to je pro mě film který ničím zvlášť nezaujal. Bohužel. (08.04.2014)

Greenaway vizionář, provokatér a malíř. Člověk, co vidí v kinematografii nevyužitou možnost filmové suroviny zejména co se týče děl, která bychom si dost dobře mohli přečíst i na papíře. V Kuchaři, zloději, jeho ženě a jejím milenci (uff..) si můžem jeho snahy oživit hýbající se obrázky velmi dobře všimnout. Většinu filmu se odehrává pouze v několika místnostech, kdy je každá koncipovaná jako detailně propracovaný obraz, založený zejména na dojmu z barvy. Působivě to vypadá zejména při přejezdech z místnosti do místnosti, pěkně tak vyniká konrast. Připomnělo mi to Rembrandtovy obrazy, nebo kousky z renesance. Zátiší s ovocem, mnoho lidských postav, napadá mě i Poslední večeře, kde by vtipně místo spasitele seděl zosobněný ďábel Albert (výborně zahraný Michaelem Gambonem). Tak či onak, i přes pomalé tempo se je pořád na co dívat, zkoumat detaily, vstřebávat pocit z celku, podobně jako v galerii. Po obsahové stránce se provokatér taky nezapře, od prvních záběrů na nás autor chrlí obrazy hnusu, které se dotýkají "zlodějské" smetánky, podle Greenawaye ne nepodobné Thatcherovskému režimu. S tímto postojem sice nemusím souhlasit, ale přesto nelze neocenit filmařskou kvalitu a krásu tohoto díla. (12.12.2010)

Film v obrazech a příběh, to jsou jen rozmáchlé, pozvolné či pátravě zkoumající tahy štětcem, když umělec tvoří své dílo.   Zlodějův sebejistý, živočišný a instiktivní  monolog, kuchařův odstup a racionalita i něžné či  vášnivé milenecké etudy zlodějovy ženy a jejího milence.  Viděl jsem malíře při jeho práci i jeho  mistrovské dílo. Pro někoho odpuzující a prázdné, pro druhého plné a okouzlující, a tak to má být. (27.10.2023)