JayZak

Co to je za zhnědlý profil? Jaký krásný jazyk!

Proč takový hate? Vnímám to jako neporozumění žánru. Jako dojezd po dlouhé noci nebo velmi brzké vstávání je to ideální.

Ano.

Na dokumentu nejvíce oceňuji jeho epilog, který ústy Zemanova fámula už v roce vzniku předpověděl, kam se sprostý jezevec bude ubírat. Tímto film alespoň částečně zůstal aktuálním.

Slunce, střelný prach a tabák. V podání Leoneho, Morriconeho, Eastwooda, Van Cleefa a Volontého se jedná o (další) virtuózní příběh z divokého západu plný zrady, prachů a lásky.

Classic Hitch. Zpočátku velmi rozvláčné tempo začne dávat smysl v polovině filmu, kdy se odehraje první zvrat. Divák začne rozkrývat různé vrstvy tématu posedlosti a užívat si, kam nás režisérova ruka a oko dovede. Užíval jsem si i záběry s neony či nočního noir San Francisca. Úplný závěr už mi dnes přijde ujetý, ale v rámci osudovosti syžetu dává smysl.

Nikdy nezapomenu, jak jsme šli na film do kina se školou cca ve 3. třídě v rámci Bijásku a jak v prvních scénách dinosauři roztrhnou člověka vejpůl. Takové scény vám dají výbornou školu do života.

Jde o vyprávění několika finských mužů, kteří otevřeně hovoří o své zranitelnosti. Téma samotné stačí, aby se člověka dotklo a film je navíc i krásně natočen. Za vrchol pokládám scény s driftováním podloženém hudbou, nikoliv řevem pneumatik, tu s prázdnou posilovnou a rytmickými zvuky cvičení a - moře. Akorát nad tou Apocalypticou na konci jsem uvažoval, jestli to nebylo moc.

Velmi cením scénář, který postupně ukáže klady i zápory obou z rozvádějících se manželů - rodičů, že si vlastně nejde jednoznačně říct, kdo za to může nebo kdo je ten "zlý". V Manželské historii si užijeme romantických i nostalgických momentů, hororových právnických zápolení, dramaticky dobře napsaných hádek a správně podivných postav (viz Nicolina máma, právník Bert nebo vykulená sociální pracovnice). Za mě tedy výborně, pane Baumbach, jen nevím, co to budete s Gretou Gerwig kutit na Barbie...

The Comedy klade poměrně vysoké nároky na diváka. Jakékoliv tradiční vztahy s hlavní postavou - vcítění se či fandění - jsou totiž narušeny neurvalým chováním tohoto newyorského floutka, starého mládence, který se omlazuje bezvýslednými parties se svými kumpány a vymýšlením způsobů, jak se nabourat do tradičního fungování rodiny či běžných povolání. Film je odvyprávěn jen s minimem kontextu, proto se člověk může jen domnívat, o co přesně Swansonovi v jeho kouscích jde. Já si zpočátku říkal, jestli nejde o parodii na nezávislé filmy, s přihlédnutím na Tima Heideckera v hlavní roli a na parodii hlubokých dialogů (viz ten s Timovým kolegou Greggem Turkingtonem o "sucking dicks of hobos"). Pravda je ovšem taková, že tyto dialogy spíš vypovídají o prázdnotě či rádoby komické ironičnosti postav - floutků a Tim Heidecker je skrz improvizované scény překvapivě dramaticky přesný. V jeho znuděném a výjimečně i zklamaném výrazu při jeho cestách na motorovém člunu je vše. Ačkoliv uznávám, že "Komedie" není jednoduchá ani přespříliš vtipná podívaná, stala se pro mě cesta vlastních interpretací a doteku indie dobrodružnou.