Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Jeden z těch filmů, které zobrazují něco tak hnusného, až je musíte obdivovat. Tady se neskutečně silně zobrazuje lidská nenávist a zloba, která doslova prýští z postavy, kterou zahrál Michael Gambon. Přitom je to film plný chtíče i lásky, ale ta zrůdnost je zobrazena tak dokonale, že ani netušíte, jak bylo možné, že se Gambon stal Brumbálem. (09.02.2016)

Hédonismus a žravost z obrazů nizozemských mistrů se mísí s tragickou love-story v intencích oblíbených témat malířství italského. Tento pastiš evropské umělecké tradice propojuje Greenaway s tradicí divadelní a do několika málo kulis umisťuje gurmánský danse macabre osudově se točící kolem čtyř titulních postav z názvu filmu. Opět těžko analyzovatelný filmový zážitek postavený na obrazové poezii a absurdní atmosféře, který v mnoha ohledech připomíná tvorbu dalšího britského filmového manýristy Dereka Jarmana. A jako nášup jedna z nejpůsobivějších metafor bolestí lásky: milenci unikají v dodávce naplněné až po okraj zoufale zkažený masem... (09.10.2008)

Slušně bizardní záležitost a to jak obsahem, tak formou i zpracováním. Divadelní prostředí, hysterické scény, nahota, černočerný humor a jedna "sladká" (či slaná a kořeněná) pomsta. Je to fakt docela zvláštní věc, člověk u toho vydrží celý dvě hodiny, přitom sleduje skoro pořád jen hysterické řádění cholerického, žárlivého a úchylného šmejda, který má navíc ještě moc. Výborná je postava kuchaře, takzvané typické "šedé eminemce", přesně jako v životě nenápadný hybatel vším ... Láska a sex, lidské touhy, potřeby ... nakonec si člověk říká, je to celé jen o šukání nebo o žrádle?? :-)) (05.01.2012)

„Vítej zpátky. Očistila sis prkýnko, než jsi na něj uložila svou zadnici? Nikdy nevíš, co můžeš chytit, záchodová prkýnka jsou jako minová pole.“ Neotřele a krapet vulgárně zábavný je film po dlouhou dobu, i když postupně začne přituhovat a humoru v následku toho ubývat. Ale toho není potřeba litovat, protože drsné finále rozhodně stojí za to! Nicméně, vůbec největší důraz je kladen na výtvarnou stránku. Je zde spousta barev (s primárně dominantní červenou, která je typická pro prostory restaurace) a režisér si s nimi rád hraje (čehož si lze pěkně všimnout na kostýmech). A ta mizanscéna…už dlouho jsem neviděl tak bohatou (nebo přeplácanou, záleží na úhlu pohledu), chvílemi mi přišlo až škoda, že toho tam nacpali tolik, protože pokud si film zrovna nemůžete „pauznout“, tak o mnoho detailů pravděpodobně přijdete. Nechybí také spousta drobných nechutností (ve kterých se režisér zjevně vyžívá) a samozřejmě výborná hudba, která hned na začátku po pár tónech prozradí svého autora (i když ta v Zet a dvě nuly mě přece jenom uhranula o něco více). Slabší 4*, film rozhodně není pro každého (a nějaké to prostříhání méně podstatných scén by také myslím prospělo). (10.07.2014)

Greenawaye jsem sledoval v devadesátkách, možná proto tu u jeho klasiky nemám žádné hodnocení. Tohle je jeho výstavní kousek: vše se odehrává v kulisách (včetně těch nemnoha exteriérových scén), všechno je tu výrazné (výprava, kostýmy, líčení, hudba, emoce), je tu důraz na tělesnost (a s ní související nahotu). Přestože Greenawayovy filmy byly vždycky zajímavější svou vizuální stránkou, tady dobře drží pozornost i samotný příběh. Jo, funguje to stejně dobře i po více než třiceti letech. (07.08.2023)