Pompeje

Když jsou lásky či motivace hlavních postav tvořeny jediným dialogem či průhlednou situací, nepomůže ani excelentní casting. Kit, Kiefer i Adewale se mohou přetrhnout, aby svým šablonovitým figurkám dodali alespoň trochu svěžesti, ale daří se to vždy jen na tak dlouho, než jim scénář vloží do úst další jednovětné doznání. Po velezábavných Třech mušketýrech jsem čekal, že bude Andersonovi další výlet do historie náramně sedět, ale i přes souboje, koně, destrukci nebo lávu Pompeje mnohem víc uspávají než baví. (17.06.2014)

Když nejdivočejší z režírujících Andersonů naládoval mušketýry do létajících vzducholodí, byla z toho celkem vítaně přepálená akční komedie, která by klidně unesla pokračování. Místo toho ale bohužel dostáváme katastrofický (neplést s katastrofálním) mix Gladiátora a Titanicu, na který se zbytečně mrhalo časem a penězi. Výsledek je totiž očekávaně tupá blockbusterová šlichta, kterou humor ani dobrodružství nespasí. Proč? Protože tu prostě nejsou. Anderson se totiž neobratně pokouší o vypjaté historické drama, které pochopitelně osciluje mezi směšnou televizní fraškou a béčkovým akčním výplachem, v němž je sice spousta sekání a padání, ale nezajímá vás byť jediná postava. Ještě že má scénář docela koule, příběh kvapně ubíhá a v poslední třetině se všechno velikášsky digibortí. I tak se ale Pompeje těžko škrábají do ultraklišovitého průměru, který si zvráceně užívá tak maximálně Kiefer. Proto je velká škoda, že ho zabíjí podivný dabing. S Trojanem by celé určitě bylo o třídu "lepší"! (19.03.2014)

,,TO JE TA HORA. JEDNOU ZAČAS ZABURÁCÍ.“… /// Mezi zápasy gladiátorů, rodící se láskou otroka a bohatý slečinky, spoustou neutrálních keců vyplňující děj, se zachvěla země. Poprvý, podruhý… ,,MUŽ JAKO ON, SI NEZASLOUŽÍ UMŘÍT V ARÉNĚ“ Přesně tak, dlouho vítězí ta neutrálně (lehce) romantická poloha nad jednoduchou krvavou podívanou. P.W.S. Anderson dělá ze zkázy Pompeí sopečnej Titanic. Všichni, jenž si troufli doufat v zábavnou (třebaže bezduchou) akční jízdu, nebo aspoň v historickou kravinu plnou soubojů a sopečný zkázy, zřejmě potupně vrhnou. ,,NECHCI STRÁVIT NAŠI POSLEDNÍ CHVILKU NA ÚTĚKU…“ Takže do trenek šáhnou jen nenapravitelní romantici. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vždycky jsem se chtěl s Karlem Burešem mrknout na zkázu Pompejí. 2.) Thx za titule ,,.Bac. a Araziel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (04.05.2014)

Dalo se čekat, že hlavní linii příběhu bude nenaplněný milostný příběh dvou lidí diametrálně odlišného postavení a docela se divím, že není film v červených barvách. Tak nějak jsem si myslela, že spousta fanynek roztaje před Sněhem stejně tak, jako on roztál před pyroklastickou vlnou. Film není zase až tak nudný. Byla evidentní tehdejší neznalost a ignorace mnohonásobného varování matky Země před blížící se katastrofou, které všichni nehodlali brát nijak vážně a dál si hráli na vojáky, porovnávali si přirození a hádali se o to, čí trávník je zelenější. Dá se na to dívat, ale efekty nic moc. Zdá se, že je zřejmě šili horkou jehle někde v čínské fabrice, aby ušetřili. (17.12.2017)

Absolútne nekompaktný snímok, ktorý využíva historickú udalosť ako podklad k neutíchajúcej katastrofickej šialenosti, šmrncnuté je to pokusom o antickú tragédiu v súzvuku romantickej zápletky. To všetko pod taktovkou rutinéra Andersona, ktorý by namiesto apokalyptickej skazy zainteresovaných štúdií mohol ďalej točiť so svojou žienkou dvadsiatu piatu časť zombie jatiek. Zvláštnosťou však je, že napriek hlúpemu scenáru a debilných dialógov som sa počas celého filmu nenudil. Anderson to vedel tak dobre zmenežovať, že stále sa niečo deje, a pokiaľ sa nechytáte za hlavu a nekrútite hlavou nad skomolenými historickými súvislosťami, či živelnými absurdnosťami, tak si aspoň užijete svižnú akciu a priamočiary priebeh filmu. 55%. (09.07.2014)