Pompeje

Mé rachitické jsoucno opět mimořádně zavřeštělo závistí hned, jak zahlédlo steroidy a ta-ble-ty tentokráte již na počátku křesťanských věků, zkrátka anabolický komparz v plné parádě. Zase! Vidět pochodující balvany terminátor ve své vrcholné formě, mohl si namísto hodin v posilovně a žraní hormonů nechat nasadit klepeta, aplikovat sraní na hlavu a kaši jednou denně, ten samý den třikrát mávnout dřevěným mečem nad palicí a dnes by byl nejméně Mr.Galaxia. V duchu mozkové kapacity hlavohruďáků (lidí bez krku), pokračuje dál pitomoučký příběh, který se stane v určitý okamžik zajímavý a to jen díky tomu, že je dokonalou kopií Scottova Gladiátora včetně téměř doslovných replik… a to mám navíc pocit, že se čumím na malovaný (a opěvovaný) Titanic. U Jupitera, tolik opisování, za to se ve škole dostávaly koule, paradoxně ale tady koule chybí až hystericky a ukradeným vizuálem taky lze těžko překvapit. Takže v okamžik, kdy již bledí mladící s pokroucenými obratli od promiskuitního, sexuálního, počítačového života… vytáhli z flekatých kraťasů ebonitové tyčinky, by třením vytvořili nějaký ten volt… se vše zesralo ještě víc. Místo tulituli te salutant, milášku bude další hodinu digitálně (a Emerichovsky) exhibovat Vesuv. Po deseti minutách přemýšlím, že také najdu liščí ohon, abych si ukrátil chvíli, zív, nuda jak v tasmánské prdeli… takže buch, buch, buch, prásk, mrak, buch, tři rychlé buchy, prsk… posuňme se tedy v čase. Trapný spoiler: Ták, takže zatímco vše ještě pořád neustále vybuchuje, milenci, kterým osud nepřál, uhánějí na kobyle před pyroklastickým mrakem, ale tak dlouho se dohadují, kdo je větší pyča, že v objetí a lízaje si hrtany zahynou oba, neskutečně smutné. V dohledné době očekávám, že se mezi pubescenty zvýší počet samohan a sebevražd, kdy se budou adolescenti snažit všemožně sebe zapálit podpalovačem PEPO, aby se mohli lupnout na jůtjůb a prosit o lajk. Ne, mně nevysvětlujte, že je to neproveditelné, já se na to můžu tak leda vysrat, tak moc mě vše kolem Pompejí zaujalo. Hvězdy dávám za Luďka Sobotu, který společně s Trinity ve městě šéfoval a za patetické a hrdinné plky o svobodě Afroamerikána s hlasem Žlababy. (22.07.2014)

Po posledních Andersonových výkonech jsem to čekal o dost horší. Úvod nemilosrdně vykrádá Conana, scény z kolosea zase Gladiátora a divák si může připomenout i Titanic nebo 2012. No prostě inspiraci pan režisér hledal všude. Nicméně, minimálně akce je natočená velice hezky a závěrečná katastrofa má své nesporné atraktivní kouzlo. Obrovské mínus bych viděl v Kitu Haringtnovi, kterého bych nerad ještě někdy viděl. Celkově se jedná o průměrnou zábavu, která byla ovšem určitě lepší než jsem čekal. 55% (06.05.2014)

Po traileri som vedel presne čo mám od Pompejí očakávať. P.W.S. Anderson je tu mnohými kritizovaný a pekne mu nakladajú. Fakt je, že extra hity nenatočil, ale osobne považujem jeho Horizont udalostí za vydarené sci-fi. Pompeje pripomenú mnoho filmov, najviac sa asi zhodneme na Gladiátorovi R. Scotta. V porovnaní s takým filmom pôsobia Pompeje ako slabý vývar. Niekoľko momentov bolo dobrých, ale plytký a čitateľný nebol len samotný dej, ale i všetky postavy. Pompeje spĺňajú všetky požiadavky nenáročnej zábavy, ale ja od filmu očakávam nejaký ten očný kontakt a hlbšie prepracované charaktery. ++Spoiler++ Keď v záverečnej scéne Atikus zlomí jediným úderom meč, ktorý už má zapichnutý v bruchu!(nie v skale!), tak som to dlho rozdýchaval. Ten meč asi vyrobili v čokoládovni Orion...Iba slabý priemer. 50%. (12.10.2014)

Proč šijí ty nákladné kostýmy, leští meče nebo trénují choreografie soubojů, když pak přijde někdo s jalovým scénářem a natočí předvídatelné, nevzrušivé a nezajímavé vyprávění o tom, jak kluk přijde o rodinu rukou Římanů (senátor Kiefer Sutherland mezitím vůbec nezestárl), dostane se do otroctví, zamiluje se do pompejské aristokratky (viktoriánsky půvabné) Emily Browning, ona pochopitelně do něj, i když je to upocený otrok a bez tak to schytá hned při dalších gladiátorských zápasech, ale přeci je tak laskavý ke koním? Do Pompejí navíc míří i onen chamtivý senátor. Chová se jak idiot, chce se Emily dostat pod šaty a stihne pronášet neuvěřitelné věty. Ostatně jako zbytek osazenstva pod doutnajícím kráterem Vesuvu. Ten se samozřejmě také náležitě ozve a o svištění balvanů žhoucí lávy nebude nouze (pochopitelně když bude chtít někdo na plátně říct něco osudového, dají si smrtící šutry pauzu). Věčný rutinér Paul W. S. Anderson stihne okopírovat Barbara Conana nebo Gladiátora, ze svého béčkového výplachu, který se tváří zatraceně vážně (rodiče hlavní hrdinky bych předhodil lvům), nevymáčkne ani špetku napětí, emocí, případně něčeho, na co bychom si o pár dní později vzpomněli. Jo, vlastně mně v hlavě nějakou dobu určitě zůstane postava šlechetného Afričana, který břišními svaly a zřejmě stejně odolnými střevy láme čepele. Jako fakt!! A hlavní hrdina? Ten mdlý Kit Harington s vlásky za ouškem? O tom snad raději někdy příště. (08.05.2014)

Dalo se čekat, že hlavní linii příběhu bude nenaplněný milostný příběh dvou lidí diametrálně odlišného postavení a docela se divím, že není film v červených barvách. Tak nějak jsem si myslela, že spousta fanynek roztaje před Sněhem stejně tak, jako on roztál před pyroklastickou vlnou. Film není zase až tak nudný. Byla evidentní tehdejší neznalost a ignorace mnohonásobného varování matky Země před blížící se katastrofou, které všichni nehodlali brát nijak vážně a dál si hráli na vojáky, porovnávali si přirození a hádali se o to, čí trávník je zelenější. Dá se na to dívat, ale efekty nic moc. Zdá se, že je zřejmě šili horkou jehle někde v čínské fabrice, aby ušetřili. (17.12.2017)