Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (225)
Bez sentimentu ukázaná povojnová tvár talianského veľkomesta v scenári Cesare Zavattiniho, kde je na malej ploche dokonale vykreslená bezútešnosť a nešťastie muža, ktorému ukradnú bicykel. Ten potrebuje k práci, inak je opäť nezamestnaný. Film ani po toľkých rokoch nestráca na sile, nebojím sa povedať, že sa jedná o jeden z najlepších talianskych filmov vôbec. ()
Tento film se letos dostal v prestižním žebříčku magazínu Sight and Sound do desítky the best filmů všech dob. Je zde na 10.místě. Tož tak, nějak. ;-) Co na to asi říká zdejší uživatel, Zloděj kol (kterýžto společně s Ej Hlemýžď) má pro mě, tu nejftypnější přezdívku vůbec. Jen doufám, že ta přezdívka, nevyjadřuje jeho pracovní náplň dne.:)))))))))))))))))))))) Nic proti němu. ()
Keby to vskutku ten protagonista Antonio Ricci, dopredu aspoň trochu inštinktívne správne vytušil, tak by si zrejme svoj bike, rámu Fides, ľahkého typu, ročníku 1935, určite by bol kdesi hocako (u)zamkol, povedzme o nejakú pevnú konštrukciu, priam najideálnejšie a najbezpečnejšie zrovna presne tak, ak by sa tak bol rozhodol učiniť napevno cez rám, tým pádom by snáď zabránil pomýšľať potenciálnemu zlodejovi nad zlomyseľnou ideou - rýchleho ukradnutia bicykla, tak mimoriadne dôležitého, dopravného prostriedku pre túto hlavnú postavu, momentálne už konečne zamestnanú na plný úväzok, ako nádejný lepič plagátov, čím by im napokon mohlo začať svitať v prostredí povojnového Ríma na oveľa lepšie časy, kde sa to mimochodom nielen samými bicyklami, ale zároveň i poriadnou nezamestnanosťou, neustále len tak hemžilo, a tak by sa veru o to mal viacej snažiť, keďže i jeho žena Mária, taktiež niečo pre to rovnako obetovala, vrátane aj jeho 9-ročného syna - Bruna, o ktorom ešte bude kratšia reč, nakoľko sa v nasledujúcom dianí, totožne spolupodieľal na hlavnej myšlienke tohto nadčasového, neorealistického, dramatického počinu z roku 1948, a to konkrétne od nadchádzajúceho režiséra - Vittoria De Sicu, ktorý sa svojim filmom naprosto zapísal do dejín kinematografie, ako si možno ani sám nepredstavoval, čo vlastne týmto revolučným prístupom (na)ďalej spôsobí... • To v podstate ne(vy)tušila ani ústredná postava v podaní neherca Lambertoa Maggioraniho, ako sa jej extrémnym spôsobom zdramatizuje (dlhý), vyčerpávajúci deň, keď jedna, zlomová udalosť, vytvorila nasledujúcu škálu nepredstaviteľných situácií, pozostávajúcich zo základného leitmotívu tohto majstrovského diela, ktorý som už predsa o pár riadkov vyššie načrtol. Áno, ak ste náhodou ešte doposiaľ Ladri di biciclette, nevideli, tak hádate správne, o čom by to vlastne bolo, ak by som sa stále pozeral iba na to, ako dotyčná postava po rímskych uliciach vylepuje plagáty, čo tak to radšej 'okoreniť' doslova v tom význame, že mu čochvíľa ktosi ukradne jeho milovaný bicykel, a čo sa bude diať hneď potom, tak to je na tom asi najviac zaujímavé, ako ho budú (spolu so synom) počas jedného dlhého dňa, neúnavne hľadať a hľadať, počas čoho zažijú naozaj „množstvo dobrodružstiev”, pričom práve v tomto ponímaní to je, ako hľadať ihlu v kope sena..., ale zase netreba zakaždým hádzať flintu do žita, však? • Režisér oproti svojim predchádzajúcim režisérskym kolegom, tentoraz radikálne zmenil rétoriku zobrazovania daného príbehu, à la štandardný príklad typických „bielych telefónov” (filmy, ktoré v 30. rokoch zobrazovali frivolné životy bohatých Talianov), čoho priamou reakciou je príklon ku začínajúcemu hnutiu - Taliansky neorealizmus, čiže filmové kamery vyviedol z ateliérov do realistických exteriérov, čoho cieľom bolo zachytiť reálny život v chudobných štvrtiach, k čomu mu vhodne vypomáhala i autentická, čiernobiela a dynamická kamera. • Sľúbil som, že sa ešte nakrátko zmienim i o predstaviteľovi Bruna, teda o Enzoovi Staiolovi, bez ktorého účasti by sa sotva jednalo o tak konštantné dianie, inými slovami zručne sekundoval svojmu filmovému otcovi, keď v obidvoch polohách sa súčasne jedná o jedno z vôbec najstrhujúcejších stvárnení otca a syna na striebornom plátne. • Univerzálne platná snímka nielen v situovanej druhej polovici 20. storočia, ale aj v hocikedy rozdielnej epoche, trebárs v tej aktuálnej. () (méně) (více)
Bavily mě takové detaily, jako popelářské auto, rozdávání polévky, jezení chleba s mozzarellou. Celkově je ten film hezký k dívání, vzhled Říma koncem 40. let; je to zajímavé. Jinak v tomto případě šlo filmařům o zachycení neradostné poválečné situace a je pravda, že se to dokonale povedlo. Příběh je velmi jednoduchý, ale předpokládám, že hlavně díky režisérskému umu Vittoria De Siky to není ani v nejmenším nuda, naopak. Z prostého hledání kola bylo vytěženo maximum. Skutečně mistrovská práce s filmovým médiem. ()
Více než průřez teorií neorealismu mě Zloději kol zaujali coby jímavá symbolická výpověď o své neutěšené deprimující době. Filmu postačí jako motivy pouze krádež kola a jeho následné hledání, abychom plně pochopili zoufalství a bídu, o které tak nenápadně a stoicky vypovídá. Čistá filmová řeč, která nemusí zveličovat nebo sázet na hvězdné tvůrce, stačí pouze vyjít ven na ulici, vcítit se do svých postav a točit..... A výsledek je odzbrojující. 90% ()
Galerie (85)
Photo © The Criterion Collection
Zajímavosti (24)
- Součástí filmu byla původně scéna, ve které se malý kluk rozhodl vymočit na plot. Americké úřady se však rozhodly scénu vystřihnout. (Ghostface2)
- Ve filmu je scéna, ve které je Bruno (Enzo Staiola) při přecházení silnice málem dvakrát přejet autem. Bylo to zcela náhodné – místem natáčení projela dvě auta. (džanik)
- De Sica zdôvodnil výber robotníka z továrne, Lamberta Maggioraniho, do roly otca takto: "Jeho pohyby, to ako si sadal, jeho gestá rúk pracujúceho človeka a vôbec nie herca, to všetko na ňom bolo dokonalé." (Biopler)
Reklama