Funny Games
Funny Games
Funny Games
Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Jürgen JürgesHrají:
Susanne Lothar, Ulrich Mühe, Arno Frisch, Frank Giering, Stefan Clapczynski, Doris Kunstmann, Wolfgang Glück, Christoph Bantzer, Susanne Meneghel (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Nevěřte lidem, co vypadají poklidně a důvěryhodně. A nevěřte jim ani poté, co přijdou s prosbou o vypůjčení pár vajíček. Raději nevěřte vůbec nikomu. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát funny games. Že je téměř nemožné, aby v Rakousku vznikl thriller, který šokoval celý svět, záhy se dočkal amerického remaku a svého času dokonce pokukoval po Zlaté palmě z Cannes? Nenechte se mýlit, režisér Michael Haneke, kterého proslavila brilantní děsivá psychologická studie Pianistka, to dokázal. Jeho snímek Funny Games, který lze chápat jako zamyšlení nad zobrazováním násilí ve filmu, stejně jako promyšlenou manipulaci režiséra s diváckou pozorností, je zcela právem řazen k tomu nejoriginálnějšímu, co bylo v roce 1997 ve světě natočeno. Přitom začíná zcela nevinně a nenápadně - dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic. V hlavních rolích znepokojivé a drsné exhibice zla se představují Arno Frisch, Frank Giering, Susanne Lotharová, Ulrich Mühe a další. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (263)
Haneke je démon. Obě verze FUNNY GAMES hodnotím stejně, je to naprosto zrcadlová práce do nejmenších detailů. Je až neuvěřitelné, co Haneke dokázal vytvořit - dokonalá práce s divákem. Ve FUNNY GAMES jsem cítil všechny pocity, co může film nabídnout. Dokázal mě šokovat, pobouřit, nervovat a pořád mě měl Haneke ve svých rukách. Zpomalené záběry jsou kruté a všechno zlo nás drtí na malinké kousky. FUNNY GAMES je pocta pro MECHANICKÝ POMERANČ a zaslouženě patří k vrcholům subžánru exploitation. ******* Pohledy do kamery je perfektní hra s divákem a dostává diváka na místo činu, vlastně i divák je součástí vražd a násilí, protože spolupachatelově přihlíží. ()
Takhle zásadní obrat jsem snad ještě nezažil. Dva mladíci v bílých rukavičkách z plezíru šikanují rodinku, atmosféra je depresivní a při scénách mrazí. Poté, co chlapci rozstřelí mozek, odejdou a začíná odvrácená strana filmu. Nekonečné nehybné záběry, při kterých se nic neděje. Ubíjející. Význam hovorů s publikem jsem nechápal, stejně jako přetáčení děje. Škoda toho. Na ústřední kvarteto se koukalo moc hezky a i námět byl dobrý... 70% ()
Ohľadom nemecko - rakúskeho provokatéra Michaela Hanekeho, musím sa priznať, mám akési RESTY z nedostatočného videnia jeho filmov. Čiernobielu Bielu stuhu som voľakedy dávnejšie zhliadol, a pamätám si, že ma na celej čiare zasiahla, ako ostrý šíp a Láska zaznamenala nevídaný úspech, pretavený do všelijakých filmových ocenení, včetne tých najhlavnejších, ktoré sa odovzdávajú v zámorí. Vskutku som bol následne zvedavý, plný očakávaní na rakúsky snímok FUNNY GAMES, ktorý sa datuje do roku 1997, keď bol premietaný vysoko - nákladný TITANIC, čiže mohlo by sa zdať, že zostane v akomsi zatratenom tieni lepších filmových počinov, z tých časov. V prvom rade musím upozorniť, že s „nepotopitelným parníkom” nemá absolútne nič spoločné ! Vážnu HUDBU v úvode, za doprovodu začiatočných tituliek, čoskoro vystrieda šialená, choromyseľná napodobenina muziky, kde trojčlenná rodina MIERI na typickú oddychovú víkendovú usadlosť, na ktorej by radi relaxovali, bohužiaľ, to by nesmeli pustiť dovnútra istého mladého muža v bielych rukavičkách, čo sa volá Peter. Prišiel poprosiť o vajíčka... A odteraz sa začína poriadne PSYCHO ! Totiž, nie je sám, má kamaráta Paula, ktorý o krátky okamih po jeho príchode, zavíta do tohto domu. Táto podarená dvojica bude extrémne šikanovať, ponižovať, biť, týchto členov rodiny, a tak Anna, Georg a ich syn budú konfrontovaní so psychopatickými, maniakálnymi VRAHMI, ktorí takéto veci už robili aj predtým. Nemecký ovčiak Rolfi pôjde na paškál, ako prvý ! A najväčšia drzosť spočíva v tom, že ten MAGOR PAUL sa pár krát prihovorí divákom do televízneho prijímaču. FAKT, ale fakt neodporúčam pozeranie filmu divákom, ktorí nemajú násilie vo filmoch príliš v láske, pretože by mohli schytať veľkú TRAUMU, ktorú by si nemuseli len tak ľahko vyliečiť ! A vlastne, kto má v obľube pozorovať, ako niekto strašne trpí ? Mal som, čo robiť, aby som sa spamätal z týchto extra presvedčivých obrazov, ktoré neveštili nič dobrého, a statická, minimalistická kamera robí svoje ! PS : Dávajte si pozor, koho púšťate do domu s prosbou o nejakú surovinu na varenie, lebo by sa vám to nemuselo vyplatiť. Aj z pôvodne dôveryhodného jedinca sa môže vykľuť maximálne možný PAKO, ktorý nerozmýšľa nad svojimi skutkami, či by mal mať z nich zlé svedomie. Oni dvaja určite nemajú ani kúsok zvláštneho pocitu z toho, čo praktizujú. ()
POZOR SPOILERY. "Funny Games" jsou druhým filmem Michaela Hanekeho který jsem viděl (první byla o pár let mladší "Pianistka") a jméno režiséra mne dostatečně připravilo na to, čeho se mohu nadát. V každém případě jde o snímek nadmíru působivý, který diváka nejednou překvapí (dítka zastřelená brokovnicí nebývají často k vidění) a zároveň si s ním celou dobu pohrává a podsouvá mu úlohu přímého účastníka děje (byť ta scéna s ovladačem mi přišla přehnaná nad únosnou mez a je asi nejslabším místem celého filmu). Po zavraždění Žoržíka se dá atmosféra krájet, ve scénách, kdy se zbytek rodiny marně snaží zachránit, jsou nervy diváků napínány doslova k prasknutí a přitom je jasné, že ti dva zdvořilí hoši v šortkách čekají někde za rohem. Samotný konec snímku se dal dopředu snadno předvídat, ale to nic nemění na jeho účinku. Pouštět si tohle dílko před spaním asi nebyl zrovna nejlepší nápad... ()
Galerie (12)
Zajímavosti (16)
- Michael Haneke chcel film nakrútiť v USA s americkými hercami a produkciou, keďže film mal byť komentárom k senzáciechtivosti a glorifikácii násilia v amerických médiách. Kvôli nedostatočnému rozpočtu bol nútený film natočiť s rakúskou produkciou. V 2007 sa mu podarilo natočiť aj americkú verziu. (Bilkiz)
- Hlavné postavy Paul (Arno Frisch) a Peter (Frank Giering) sa vo filme niekoľkokrát oslovia menami Beavis a Butt-head. Ide o narážku na známy seriál Beavis a Butt-head (1993). (GTS_PUNK)
Související novinky
Evropské kultovky jen na KVIFF.TV
KVIFF.TV, online streamovací platforma spřízněná s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, spojuje síly s dalšími čtyřmi VOD platformami ze zemí střední a východní Evropy, aby divákům v České… (více)
Fresh Film Fest začíná již ve středu
Fresh Film Fest nabídne od 29. srpna do 2. září téměř 120 filmů. Proběhne v kině Světozor, Kině 35 – Francouzském institutu, FAMU, Studiu Béla – Maďarském institutu, a také pod širým nebem v… (více)
Je otázkou, do jaké míry vede rezistence vůči násilí, kterou v nás vypěstovala média jeho přehnanou a častou prezentací, nakonec k tomu, že jsme schopni například při napadení člověka na ulici odvrátit hlavu. Nedělám si iluze, že v minulých dobách, kdy rádio a televize neexistovaly byl tento postoj o tolik lepší. Problém, na který však Haneke svými filmy reaguje, je jiného druhu. Zatímco dříve bylo přímé setkání s utrpením běžnější, dnes je naopak zprostředkovaný médii a osobní kontakt s bolestí je tabuizován, nahrazen určitými konstrukty kanonizovaného způsobu chování (jak se chovat při...), nebo formou nadsázky znicotněn. A právě tyto způsoby Haneke napadá ve své čtvrté celovečerní verzi intelektuálního a mravního protestu. Žánrové filmy jako horory nebo thrillery většinou pracují se svými postavami jako s loutkami, které ač vystaveny silnému fyzickému a psychickému tlaku, jednají podle předem stanovených pravidel a mizí ze scény jako figurky Člověče nezlob se. Divák na tuto hru přistupuje a tím je mu dopřáno, že ač se před ním na obrazovce dějí věci hrůzné, on sám se baví, zůstává klidný nebo se děsí, strachuje a pláče také předem stanoveným (a tudíž očekávaným) způsobem. Funny Games tato pravidla boří. Mýlil by se ale ten, kdo by si myslel, že je to z důvodu větší rafinovanosti určené k prostému vyděšení diváka. Už tím, že tuto žánrovou hru musíme rozpoznat naším intelektem, je jasně naznačeno, že daleko více se tu jedná o efekt zcizení, a samotná fabule je pouze onen žebřík, po kterém když vyšplháme do výše, můžeme jej jako již nepotřebný odhodit. Způsob, kterým nás k tomu Haneke nutí, je velice drastický a ve své drastičnosti také značně ironický. Má nicméně sloužit k tomu, aby byl daleko více vidět rozpor mezi fabulí a syžetem. V tomto bodě mám však pocit, že Haneke své cílové publikum přecenil. Domnívám se totiž, že v lidech, kteří strávili bez reflexe stovky hodin sledováním žánrů, které Haneke napadá, schopnost vymanit se z konvenčních emocí a skutečně procítit hluboce bolestné scény Funny Games odumřela (nebo v nich nikdy nebyla vypěstována). Jak jinak si vysvětlit některé reakce, které pokládají zoufalé a tudíž zdánlivě iracionální chování muže a ženy, jimž právě před očima zavraždili jejich malého synka a kteří stojí proti absurdnímu zlu, za nerealistické, ba dokonce hodné výsměchu? Druhou množinu pak představují diváci, kteří se kupodivu i na toto představované násilí dokázali rychle adaptovat (tj. Funny Games si zaškatulkovali jako exploitation - v něm je přeci maximální násilí normální...), ale v určitých momentech shledávají Funny Games nudným filmem. Snad je to zapříčiněno Hanekeho tvořivým využíváním tzv. prázdných scén, které do kinematografie zavedl J. Ozu. Tyto prázdné scény jsou ale ve skutečnosti prázdné pouze pro toho, kdo se nenaučil nad uměleckými díly přemýšlet. Zatímco přemýšlivý divák je zaplní svými myšlenkami, jak koneckonců Haneke očekává, pro pasivního diváka jsou jen zrcadlem, které mu ukáže jeho vlastní prázdnotu. A tak, ač si myslím, že je trefné, když režisér ve svém interview mluví o momentu, ve kterém když jeho hru odhalíme, sledování jeho filmu pro nás ztrácí smysl a můžeme ho vypnout, je pravděpodobné, že to nikdo z nás neudělá. Ti první ji totiž odhalili už dávno a jeho filmy sledují z jiných důvodů (pro mě osobně bývají většinou jistým druhem morální očisty) a ti druzí k tomu pravděpodobně díky složitosti snímku nebo odolnosti vůči soucitu dospět nemohou. Hořký povzdech... Interview na YouTube: 1. část, 2. část, 3. část () (méně) (více)