Ohňostroj

Kecal bych, kdybych řekl, že to ve mě nic nezanechalo - to naopak, nejedna scéna tu má svoji sílu a ten příběh obecně má co nabídnout, včetně toho stěžejního tématu radování se z každodenních drobností a žití z nich, které se mi velice líbí a naprosto s ním souhlasím. Jenže přesně o tom samém je i Kikudžiro (jen se v něm děj nemotá okolo yakuzy) a ten mě nejen že dokázal víc dojmout, ale také mi ty stejné myšlenky neříkal minimálně dvacetkrát a také v něm nebylo tak moc očividné, k čemu vše spěje a jak to celé skončí. Ohňostroj má totiž určitý mustr, který sice má svou podmanivost i sílu, ale zároveň nikdy ne zrovna pořádnou a více zapamatovatelnou, protože se dá rychle prokouknout a pak už je to jako jen odškrtávání nákupního seznamu. Z toho důvodu si mě zde Kitano sice spíš získal než ne, ale zase ne tolik jako právě v Kikudžirovi, který mi přišel vyspělejší a i chytřeji vedený, A když vím, že Kitano umí stejné téma líp, nebudu na sílu přidávat čtvrtou hvězdu. Navíc i to náhlé cpaní krvavých scén do toho je sice zajímavé a osobitě podané, ale že by se mi do celku či následující scény vždy hodilo, to říct zrovna nemůžu. Ale určitě jsem se rád ke Kitanově tvorbě vrátil a těším se na tom, co mě od něj ještě čeká. Silné 3* (21.01.2023)

Jeden okamžik může trvat věčně. Kitano opět pokouší smrt, opět je na několika místech k smrti vtipný a opět nehraje podle pravidel. Prostě si hraje. Nesází na klasickou dramatickou výstavbu zápletky. Před distribucí děj posunujících informací upřednostňuje náladotvorné záběry. Gangsterské prostředí je podáno stejně nevzrušivě jako záběry moře, režisérova oblíbeného místa začátku a konců. Vrchol apatičnosti ve vztahu k žánrovým vzorcům představuje neakční bankovní loupež, částečně snímaná tichou bezpečnostní kamerou. Stejně tiše, klidně a smířené působí protagonista. Samozřejmě mimo ty chvíle, kdy někomu jakoby nic jídelními hůlkami vypíchne oko. Asi žádný jiný režisér nedokáže přejít od smíchu ke smrti ve zlomku vteřiny. Vpády zdánlivě nesouvisejících záběrů a „mrkni a mineš mě“ gore chuťovek narušují souvislé plynutí melancholického toku a činí film nejednoznačným v pocitech i postavách. Zklidnění přichází ve scénách bytí pro sebe. Vykreslení skoro bezeslovného vztahu je v kontrastu s ostatním děním nádherně neagresivním útokem na smysly a bezcitnost světa. Pokud byste jej chtěli vnímat jako obvyklé lineární vyprávění, bude vám Ohňostroj zřejmě připadat stejně nečitelný jako hlavní hrdina. Stoický, naprosto se vším smířený muž, který možná přešel na temnou stranu a možná jenom mezi bílou a černou přestal rozlišovat. Film má těch barev každopádně mnohem více (nejen zásluhou obrazů, jejichž prostřednictvím jedna z postav zkouší navázat dialog alespoň sama se sebou). 80% (22.05.2012)

Takeši Kitano si pre nás pripravil zaujímavý film, ale bohužiaľ mne sa toto nedokázalo dostať pod kožu tak, aby som si to dostatočne užil. Film je do istej miery aj vtipný (skôr úsmevný) a tak niektoré situácie napriek svojej vážnosti vyznievajú trochu smiešne. Nebolo mi teda jasné ako má film pôsobiť a niekedy som sa teda v ňom strácal. Všetka česť Takešimu o jeho "pokus", ale niečo tomu chýba aj keď film má určité vyznenie a je dojemný (smutný) ja som vo filme nenašiel ten správny zmysel, ktorý vo filmoch hľadám. Buď ma chce film zabaviť, alebo niečo naučiť atď... a tu film chcel všetko a nedosiahol skoro nič. Inak som filmu pridal pol bod za snahu povedať niečo určitým scénami, ale to boli väčšinou bočné scény, ktoré sa netýkali hlavného príbehu. Jedným dychom na koniec dodávam vo filme je naozaj výborná hudba. Napriek mojej menšej kritike film sa oplatí pozrieť. (Hodnotenie 3,5) (24.06.2016)

Taky ten bezutesny film v ktorom sa hlavnemu hrdinovi cely cas deju zle veci a na konci zomrie. To snad po chvili dôjde kazdemu, takze to je asi taky spoiler ako ked by som vam prezradil, ze sa v romantickom filme ustredny par na konci da dokopy. Kitano tu hra policajta, ktoremu pred rokmi zomrela dcera a najnovsie uz aj jeho zena ma na male. V praci sa to tiez vsetko poserie a odskacu si to jeho kolegovia, co sa postupne dozvedame vo flashbackoch. Takze sa rozhodne, ze si pozicia vela prachov od mafie, aby sprijemnil zene chvile, ktore je ostavaju. Ale mafia chce svoje prachy naspät. Prva polovica filmu, ktora sa venuje odhaleniu vsetkych utrap ktore Kitana postihli ma bavila viac. V tej druhej, ked travi chvile pohody so zenou je bohuzial slabsia. Postrada poriadne emocie. Vinim za to Kitana ako herca. Cely cas ma jeden vyraz a len obcas sa usmeje. To uz nie je ani minimalisticke herectvo. Proste len tak nepritomne pred kamerou stoji. Nema moznost hadzat aspon nejake smutne pohlady, kedze väcsinou ma okuliare. Tato jeho poloha sa hodi do gangsteriek v ktorych hra drsneho yakuzaka, ale tu mi vôbec nesedela. Podobne malovravny pristup v Dolls na mna fungoval vdaka vhodnejsiemu hereckemu obsadeniu. Takze tu ma viac zaujali vedlajsie postavy Kitanovych kolegov a ich manzeliek. Ich pribehy ma dojali viac ako ten hlavny. Aj ked vlastne si cennim, ze aj ked to ma taku depresivnu zapletku, tak to nema nejake citovo vyhrotene sceny. To by ma stvalo viac, takze nakoniec sa mi film celkom pacil a urcite sa k nemu vratim. Akcia mi pripadala trochu inak natocena. Tentokrat nepôsobi tak chladne. Okrem bleskovych prestreliek tu mame aj jednu v ktorej Kitano pouzil spomalovacky, aby vyznela emotivnejsie. Alebo hned na zaciatku ma zase pobavila svojim strihom scena, ktora by normalne u Kitana skoncila ako tvrda rana, ale dopadlo to inak a to skoro az parodicky. Nakoniec este spomeniem hudbu. Tentokrat sa Džó Hisaiši vytiahol. Po vsetkych tych obrazoch, ktore do svojich filmov Kitano umiestnuje mam skoro chut sam nieco namalovat a to mi malovanie v skole fakt nikdy neslo. :) 7/10. (15.01.2017)

Miluju Takeshiho kombinaci asijske poetiky, zvlastniho humoru, dojeti, kdyz ho nejmene cekate a v neposledni rade ultimatniho nasili, take jeho herecky minimal a hratky s obrazy, kdyz k tomu pridam uzasnou muziku jeho dvorniho skladatele Joe Hisaishiho, jedna se o dokonaly zazitek, v tomto filmu nachazim vsechny z vyse jmenovanych faktoru... Dlouho jsem mel nejradsi Kikujira, nakonec se ale stal mojim nejoblibenejsim filmem tohoto podivneho genia prave Ohnostroj... (26.06.2012)