Kikudžiro

Přestože to hodnotím "jen" 85%, líbilo se mi. Není to film, po jehož skončení by člověk seděl a koukal do prázdné obrazovky, lezl mi však na mysl ještě dlouho. Díky tomuto filmu jsem se začal konečně zajímat o autora hudby Joe Hisaishiho (stačí, že jsem skladbu Summer z Kikudžiró prosadil bratrovi mé ženy na svatební video?). Film se mi natolik líbil, že jsem o něm na svém blogu napsal separátní recenzi http://scobak.blog.sme.sk/c/180987/Kikujiro-3373827425370701239822799.html. Můžete si tam poslechnout kompletní skladbu Summer :). (11.04.2009)

Kitana sa proste nedá nemilovať, či už je to jeho herecký prejav alebo perfektné režisérske schopnosti. Všetky jeho filmy sú akoby ušité presne pre mňa a ja ich proste žeriem ! Postava Kikujira nie je tá ktorú by ste si len tak obľúbili a fandili jej od začiatku. Kikujiro je gambler, zatrpknutý pošuk ktorý nemá rád nikoho a naopak nikto nemá rád jeho. Nájde sa však jedna výnimka ktorá ho spraví znesiteľným a veľmi zábavným... Všetci spomínajú ako je film pomalý alebo primoc dlhý, ja som si užíval každú minútu a veľmi dobre som sa pri ňom pobavil + タコ bola proste najlepšia :) (09.06.2012)

Nádherná lyrická báseň o chlapci, který měl byl o prázdninách sám, ale nakonec bylo všechno jinak. Masaova pouť za maminkou, kterou touží spatřit, je nevšedně pojatou road movie, které dal Takeshi Kitano výtvarným hereckým i režijním pojetí svojský styl, který je někde mezi dětským deníčkem a poetickou vřelostí evropského vypravěčského filmu. Epická žíla je defacto druhotná a příběh v pravém slova smyslu vrcholí tehdy, když má film odslouženu asi polovinu stopáže. O něj ale tak dalece nejde. Jde o požitek a procítěnost. Kitanovo umění udělat z cesty chlapce a jeho průvodce – "strýčka" hrubána, vejtahy a kašpara od nátury – nevšední a s labužnickou pomalostí recitovanou báseň o lásce, naivitě a dětství, dosahuje absolutní dokonalosti. Kamera se často distancuje od přímé dějovosti a libuje si v lyrickém panoramatizování, střih zdánlivě rozbíjí tok času a podává často střípky událostí, výtvarné doplňky a Masaovy sny dodávají všemu magický ráz. Kikudžiro je v jádru takový Kolja po japonsku, ale tam, kde byl Svěrák dojičem slz, je Kitano působivým básníkem, který dobře pochopil, že kouzlo není v explicitnosti sdělovaného. Jeho film má neobyčejný humor, který zajišťuje sám režisér svou rolí obhroublého klauna (svým způsobem velice podobného postavě Shinkichiho z pozdějšího Kitanova filmu Zatoichi). Humor "strýčka" je plný přehmatů, přehnaného sebevědomí a velmi křupanského chování, pod kterým se ale skrývá dobrá duše. "Strýček" přitahuje různé další podivíny, s láskyplností stvořené a sehrané figury, které Masaovi zařídí ty nejpodivnější a nejhezčí prázdniny. Ohrané? V tomhle balení nikoli. Navíc hudba dvorního kapelmajstra Hisaishiho je prostě a jednoduše geniální a svojí křehkou krásou a nestylizování přesně vystihuje hořko-sladkou notu Kikudžira. Protože Kikudžiro není jen filmem o nacházení a radosti, ale především o ztrácení, která nás nutí nacházet. Je to film, který se jako mozaika složí a ještě pozdě v noci jsem těžko dusil záchvaty smíchu, když jsem pozoroval celý obrazec z odstupu. Pohlazení po duši, nic lepšího mě nenapadá. (24.01.2005)

Pro diváka, který zná Kitanovy filmy, může být představa jeho filmu, kde jednu z hlavních rolí hraje malý chlapec, docela úsměvná. Přesto Kitano dokazuje, že takový filmu umí natočit a to velmi citlivě. Avšak i drama o hledání Masaových rodičů je okořeněno typickým Kitanovským němým, ale škodolibým humorem. Snímek sám o sobě připomíná film-cestu, kdy se dva věkově rozdílní lidé vydávají na letní pouť Japonskem, jenže zde máme cíl, při pohledu na opuštěného chlapce, neustále na očích. Jak jejich putováni pokračuje, postava Kikudžira se jakoby proměňuje - z nezodpovědného muže se v očích Masaa stává otcem, z pohledu diváka dítětem. (14.01.2006)

Reziser Takeshi Kitano natocil vskutku vyborny film o priatelstve 2 ludi. Klasicke kitanovske zalezitosti ako - pomale dlhe zabery, melancholicke tempo, strohe, ale vyborne dialogy, pomale rozvijanie pribehu a situacii a nasledne originalny zvrat deja - pre toto vsetko povazujem Takeshi Kitana za velikana japonskej kinematografie. A moja laska k japonskej kinematografii zacina coraz viac rast. 89 % (11.04.2015)