Milenci ze severního pólu

Môj druhý film od Medema (po Sexe a Lucii) a musím sa priznať, že som si tohto režiséra obľúbil. Magický realizmus je môj obľúbený literárny, či filmový štýl a Milenci zo severného pólu sú jeho nádherným predstaviteľom. Okrem toho je to okorenené tak trochu perverznosťou (incest), krásne natočené (herci, réžia, kamera) a hlavne podmanivo ukončené, takže nemám ako ináč, len dať 100% a už teraz sa teším na ďalšie filmy od Julia Medema. ;o) (15.04.2009)

Čím déle nad některými filmy přemýšlím, tím mi přijdou lepší. U Milenců tomu bylo naopak. Hrdinové buď milují, nebo nenávidí, nic mezi. Jejich jednání řídí afekty. Medem se ve velkých emocích vyžívá. Jako by mu nepravděpodobnost situací, do nichž dvě zamilované loutky dostrká, činila až opojnou radost. A tak přidává další a další „osudová míjení“ a zbytečně své obsahově banální melodrama natahuje. Jednotlivé chytré nápady nezastřou nedotaženost celku. Finální zvrat je neskutečně nucený, jen aby pan režisér šel za každou cenu proti očekávání a uměle dílu dodal hloubku. Přirozeněji by přitom působila právě onu tuctová varianta. Líbilo se mi, jak jsou Milenci natočení, ale zase ne tolik, abych přivřel oči nad jejich obdivuhodnou prázdnotou. 70% Zajímavé komentáře: Bluntman, Radko, jojinecko, Arbiter (15.11.2010)

Příběh nevlastních sourozenců Otty a Any kteří se narodili pro společnou lásku, postupně vyprávěný z perspektivy každého z nich. Otto ale po smrti své matky Anu opouští, aby ji nakonec mohl potkat za polárním kruhem, daleko od předsudků a nepochopení. V poněkud nadstavovaném závěru pak Medem nabízí dvojí závěr tohoto příběhu - červený autobus a věčný odlesk Ottovy tváře v Aniných očích, nebo jen další míjení? (24.10.2008)

Netradiční a pozoruhodná romance, ve které se kloubí originální pojetí autora s typickým španělským vnímáním filmu (latinskoamerické telenovelové zběsilé zvraty v ději v ironickém nadhledu povýšeném na umění). Dotyky, zastavení, posezení, letmé pohledy na vztah dvou lidí, který je už od svého počátku postrkován v zamotaném kruhu života přes své výkyvy až k úplnému vyvrcholení nemožnosti naplnění. Předurčenost ovlivněná náhodou, osudem a přitažlivostí. Přervána emocemi, vášní, zaslepeností, ublížeností a ironickým výsměchem života. Vášně, emoce, sexualita, přitažlivost, sobectví, beznaděj, vykořeněnost, hledání, nacházení, neuskutečnění. Možná až absurdní, ale přesto silné a svým netradičním podáním i půvabné. Ana (zajímavá Najwa Nimri, jako malá Sara Valiente, jako dospívající Kristel Díaz) se pokládá do prožívání svého citu. Aby se po osamění a hledání, odebrala na předurčené místo k nenaplněnému naplnění. Otto (dobrý Fele Martínez, jako malý Peru Medem, jako dospívající Víctor Hugo Oliveira) se přes fascinaci a objevování sexuality zabředává do samoty své ublíženecké sobeckosti. Aby pak spěl ve stopách znamení na místo svého předurčení, po pochopení skutečné podstaty svého života. Z dalších rolí: Ottův otec a Anin otčím Álvaro (zajímavý Nancho Novo), kráčející do opuštěnosti ducha, Anina matka a Ottova macecha Olga (Maru Valdivielso), jdoucí svéhlavě za svou touhou, nový partner Olgy Álvaro Midelman (Jaroslav Bielski), jeho otec Otto (Joost Siedhoff), pilot z dávného příběhu, a Ottova matka (Beate Jensen), důležitá osoba v životě chlapce. Nevšední, působivé, zajímavé ve svých asociacích a náznacích, ve svých polohách a snech, ve svém provedení a způsobu. Má to velkou vypovídací hodnotu o partnerských vztazích se svou láskou, procítěním, sbližováním, chtěním, sobeckostí, ublíženectvím, vztahovačností, odcizením, strachem, beznadějí, uzavřeností, zahleděností do své osoby, doufáním, čekáním, pochopením, podvodem, rozčarováním, naschválem, obětováním, přehlížením, míjením, neschopností pochopení a snažením. Vztah ve své velikosti a metaforické vznešenosti, kdy i obyčejnost může znamenat nevšední velkolepost. (05.02.2013)

Julio Medem je španielský Krzysztof Kieslowski. Jeho milenci obývajú svet, kde sa ako deti zaľúbili a nikdy sa neprestali milovať. Fantastická náhoda je tu normou, a preto sa všetko sa zdá byť paradoxne predurčené. Po prvom pozretí hodnotím túto temnú rozprávku ako vydarenejšiu než Gondyho oslavovaný „Večný svit nepoškvrnenej mysle“. (24.06.2013)