Popelka

Parádní zpracování mého oblíbeného popelkovského příběhu. Nemám, co vytknout, až na dvě malé drobnůstky, které mi jsou vcelku ukradené a to: Zvláštně se měnící barva vlasů Popelky při každé příležitost a to, že první i druhý střevíc je zkoušený na stejné noze.... prkotina. Pojetí je prostě krásné a vážně mě to nadchlo. (11.02.2013)

Popelka po americku. Bez oříšků, zato s dýní. Opět klasika z nejklasičtějších. Upřímně, příběh popelky mě vždycky trošku nudil, ať už ve kterékoliv adaptaci. Ale u této pohádky jsem se nudit nestačila - nedovolila mi to výborná animace a nepřekonatelné "záběry", jako je třeba vstup do zámku... A dýně nejím! Co kdybych si nechtěně slupla svoje případné auto??? (04.01.2011)

Animovaná Popelka z roku 1950 od Disneyho nikdy nebyla můj oblíbený film. Jako klukovi v dětských letech mě byly nějaké princezny ukradené a to, že fakticky Popelka není princezna, mi bylo šumák. Stále řešila jen šaty, ples a pořád se tam zpívalo. :-) Jako odrostlejšímu divákovi se mi pak daleko lépe trefil do vkusu náš film Tři oříšky pro Popelku a to z mnoha důvodů, které sem není potřeba vypisovat. Nedávnou jsem se na animovanou Popelku z roku 1950 podíval znovu… s dcerkou. Jí se to samo líbilo a já se opět utvrdil, že to není nic pro mě. Nezachránily to ani vedlejší postavy a zvířata. Ukřičené myši mi k srdci nepřirostly a všemožná poletující ptáčci (v botech?) mě taky neobměkčili. Z mého dříve klučičího, teď dospělého a lehce cynického pohledu, by to bylo tak na dvě hvězdy, ale přivřu oči, vezmu v úvahu stáří filmu a úspěch u cílového publika (dcerka) a přihodím i tu třetí malou hvězdu. (22.09.2023)

Popelka. To je Julia Roberts v Pretty Women, Audrey Hepburn v My Fair Lady, Drew Barrymore ve Věčném příběhu. Popelka. To je tajný sen mnoha dívek zkoušených osudem, které čekají na svého prince. Popelka je příběh starý jako lidstvo samo. Kdo jiný než Disney se mohl koncem 40. let chopit prastarého námětu a natočit animovaný film pro děti? Odpovím si sám. Nikdo jiný by to tenkrát nesvedl. Disney se zhostil díla s důkladnou pečlivostí sobě vlastní. Z různých literárních předloh si vybral francouzskou verzi Charlese Perraulta z roku 1697. Je to ta varianta se skleněným střevíčkem a kouzelné víle, co promění dýni v kočár a myši v koně. (Pozdější adaptace bratří Grimmů je o dost jiná a drsnější.) Zápletka se zlým kocourem Luciferem je nejspíš hozená rukavice populárnímu Tomu a Jerrymu. Na filmu mě mrzí, že v konci hledá Popelku místo prince pouze pomatený sluha. Sice se tím posiluje vedlejší zápletka o despotickém panu králi, co by si přál vnoučátka, ale postava prince je tím pak o ničem. I přes tuto výhradu hodnotím film opravdu vysoko. I díky tomu, že už v dětství byl mým oblíbeným. (03.10.2016)

Najslávnejšiu verziu Popolušku nakrútil Walt Disney keď som mal štyri roky, ale vtedy som si ju akosi nestihol pozrieť. Až počas týchto Vianoc. Nemám najmenšiu chuť vyhľadávať jej nedostatky, ani sa sporiť o koncepciu spracovania známej rozprávky. Mne stačí po tých rokoch vychutnávať atmosféru, výtvarné riešenie a krásnu hudbu. Môj dojem zo Snehulienky síce Popoluška nedosiahla, ale aj tak ju považujem za rozprávku, z ktorej sa bude môcť tešiť ešte nejedna generácia detí. (26.12.2012)