Lady a Tramp

Příběh Romea a Julie ve psím provedení se šťastným koncem a určený pro děti. A nejen pro ně. Film jsem viděl jako malý kluk asi před třiceti lety v kině, v té době se hrálo hodně dysneyovek, ale oproti jiným, si tento film pamatuji nelépe. Což samozřejmě nebyla pravda, neboť po včerejším shlédnutí jsem zjistil, že z příběhu už jsem hodně zapomněl, ale zůstaly chutě a pocity. Vím, že v dětství na mne silně působily vztahy mezi oběma hrdiny, nechápal jsem, proč náhle Lady Trampa nechce, když se ve psím útulku dozvěděla některé intimnosti z jeho života. Vůbec všechny zmínky o antouškovi, jeho povoz, psí útulek a možnost, že psa někdo utratí, ve mně vzbuzovaly ohromný pocit nebezpečí a strachu o hlavní hrdiny. Scéna, kdy Baryk skončí pod převráceným povozem a vy máte za to, že zemřel, je tak silná, přestože velmi jemně pojednaná, že i dnes mne vzala u srdce a byl jsem moc rád, když jsem v závěrečném happy endu zjistil, že Baryk žije. Nedalo mi to, abych při sledování filmu nesrovnával dřívější dysneyovky se současnými animáky. Lady a Tramp je zvláštní film, není to pohádka, pokud jako pohádku nechápete to, že zvířata spolu mluví, ale mluví jenom mezi sebou a nikoliv s lidmi. A když už jsme u toho mluvení, nikdo nepronáší hlášky, ale smysluplné věty, které slouží příběhu. Jako v každé správné klasické dysneyovce se i tady zpívá, ale opět nikoliv samoúčelně, jak tomu bývá dnes. Jo to byla doba, kdy se ještě točily krásné animáky a kdy byl obsah příběhu důležitější, než forma jeho vyprávění. P.S.: Moje dvě kočky mne donutily, pod hrozbou poškrábání, dopsat tuto doušku: Tento sentimentální film vyzdvihuje neexistující city u psí rasy a naprosto politicky nekorektně vyobrazuje členy nejušlechtilejšího živočišného druhu, to jest kočky. (14.12.2005)

Ne, že by mě na tom příliš dojímali ti psi, ale jde především o hodně silný příběh, který se mi zdál o kus lepší než většina Disneyovek. Film navíc trefně poukázal na rozdíly ve společnosti a mnohým určitě naznačil, že zevnějšek, vystupování nebo původ rozhodně nejsou faktory, podle kterých by se někdo dal odsoudit. 90% (10.07.2017)

Parádní romantická rozprávka, která zaměňuje lidské hrdiny za zvířecí tak obratně a roztomile, jak to dokázali opravdu jen géniové od Disneyho. Načančaná Lady a tulácký Tramp jsou dokonalá partie a jejich pojídání špaget nenávratně vstoupilo do historie (částečně i díky řadě parodií), zápletka s dítětem je kouzelně podaná a vedlejší postavy jsou nesmírně sympatické a různorodé (návštěvu útulku jsem si docela užil). Škoda že se více netlačilo na pilu i co se týče humoru, protože v tomto ohledu Lady a Tramp za konkurencí přeci jen trochu zaostávají. Vše ostatní naštěstí funguje naprosto výborně :-D 80% (06.08.2013)

Disneyovská klasika Lady a Tramp proslavila špagety snad jako žádný jiný film. Snímek zaujme zejména pěknou animací a veskrz jednoduchým příběhem ze života psů (místy by se to dalo brát jako "prehistorická" verze Tajného života mazlíčků). V tomto případě je upozaděn humor a z valné části i typická hudební stránka a do popředí se dostává hlavně romantika se špetkou dramatu a akce. Tento psí příběh mě zaujal o něco víc než 101 dalmatinů, a i přes absenci výraznějšího záporáka - který je pro disneyovky typický (kočky ani krysa neměly moc velký prostor) - byl napínavý. (14.09.2020)

K filmu Lady a Tramp mě neváže žádná nostalgie ani sentimentální vzpomínky na dětská léta, viděl jsem jej totiž ať nyní se svými dětmi. Dětem se to vcelku líbilo, dcerce víc a další den se chtěla podívat znovu. Je to spíš takový holčičí příběh… málo akce, romantika atd. Dalo by se říct, že je na tom už vidět i zub času. To myslím v dobrém i ve zlém. Film má pomalejší tempo a není tam tak tlačený humor. Což jsou za mě spíš plusy. Nicméně dnešním dětem může připadat málo akční a mohou se u toho i nudit. Sám za sebe skončím v hodnocení u průměru. U ostatních ovšem chápu i ty další dvě hvězdy - nostalgickou i sentimentální. :-) (15.11.2023)