Režie:
Miroslav KrobotKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Tatiana Dyková, Lenka Krobotová, Johanna Tesařová, Ivan Trojan, Jaroslav Plesl, Simona Babčáková, David Novotný, Hynek Čermák, Lukáš Latinák, Ján Kožuch (více)Obsahy(1)
Učitelka němčiny Maruna (Tatiana Vilhelmová), toho času hospodská, se snad nikdy nevdá. Na malé vesnici je o vhodné muže nouze: nerozhodný starosta (Ivan Trojan) tráví hodně času na posedu a čeká na svého jelena, dětsky naivní Olin (Jaroslav Plesl) je okolím považován za neškodného vesnického blázna a klempíř Kódl (Lukáš Latiňák) se s chutí otočí za každou sukní. Maruně na klidu nepřidá ani její panovačná matka (Johanna Tesařová), o kterou spolu se sestrou Jarunou (Lenka Krobotová) pečují. Když navíc Jaruna využívá první příležitosti a odjíždí po boku postaršího Němce Hanse do Mnichova, zůstává Maruna v „Díře" s matkou i nápadníky sama. Jednoho dne však u Hanušovic dojde k nečekané události... (A-Company CZ)
(více)Videa (4)
Recenze (777)
Pro mojí personu jednoznačně největší zklamání od českého filmu, kterého se mi v uplynulých letech dostalo. Bezduché tlachání postav, u kterých i díky nářečí neslyšíme z 90 % nic jiného než sprostá slova jsem od formátu pana Krobota a jeho dejvických svěřenců v skutku nečekal. Naprosto nehumorné, dějově prázdné, chvílemi i dost nechutné. ()
Jeden z nejnevděčněji zde ohodnocených skvostů českého filmu. I po několika letech ve mně jeho nálada vyvstává ostře. Existuje minimálně jeden další zasvěcený člověk, s nímž se shodnu, že tenhle film je ryze českou svébytnou obdobou Tarrova Turínského koně, samozřejmě s vlastním způsobem podání, co do vztahu ke každodenní existenci i k existenci "an sich" ve stále bezútěšnějších vnějších podmínkách. ()
Toto dílo bude jednou kult. Zajímalo by mě, kolik těch znalců života na vesnici a znalců duše pražských umělců si všimlo, že se ve Vikanticích především jí. U vás na vsi se snad nejí? A v Praze se taky jí, víme? Ještě jsem neviděl film, v němž by tak silnou vypovídací hodnotu o lidském životě měly prosté záběry jezení. Dívat se na to, jak sedíme a mlčky cosi jíme, je otřes. Jíme a mlčíme. Všechno ostatní je jen zábavná výplň, aby se jako něco dělo. Něco ze života. Kromě jezení se samozřejmě také souloží, ale to nejde tak beze všeho, to se musí trochu ošéfovat. Každý, jak umí a jak může. S tím pokusem o nářečí to Krobot, ač z Šumperka, opravdu posral; sám jsem vyrostl na Slovácku a vadí mi, když ve filmech z tohoto kraje mluví "místní" pražsky, ale toto je úlet, navíc říznutý jedním evidentním Slovákem. Jinak ale veškeré "autentizační" prvky (farář, autobusák, obecní úřad, domácnost, Holba product placement...) kvituju. ()
Díru v napůl zdechlé české kinematografii chtěl možná Krobot zaplnit přísnou vidláckou parodií, tajně sebereflektující současný stav naší filmové kultury. Snímek, o kterém by se ovšem dalo dlouze filozofovat, se však naštěstí prezentuje spíše jako oddychová hořká komedie, a nikoli jako provokativní existenciální drama - kterým při o něco větší troše snahy klidně mohl být... ()
Čeští intelektuálové, kteří se koncentrují ve městech, procházejí ve vztahu k venkovu obvykle dvěma fázemi. První představuje idealizaci. Důvěrně známé městské prostředí si spojují se všemi myslitelnými neduhy moderní civilizace - konzumismem, egoismem, sebestředností, promiskuitou a celkovou morální degradací. Venkov má být místem, kde dosud funguje komunitní způsob existence, lidé žijí skromně a v harmonickém vztahu s přírodou, oddávají se veřejně prospěšným pracem a uchovávají cenné kulturní tradice minulých pokolení. Tato idealizace bývá ještě silnější, pokud se může opřít o filtrované vzpomínky z dětství, kdy zažívali báječná dobrodružství u příbuzných. Vyjasněme si ještě, co venkov není: satelitní obce v pásmu kolem velkých měst s dobrou dopravní obslužností, kam se stahují ti, kteří si nemohou dovolit drahé městské bydlení. Pokud se intelektuál s realitou venkova seznámí, dostaví se druhá fáze: hluboké rozčarování. Intelektuál je zaskočený chudobou ducha (ti, co od života něco chtějí, míří za vzdělaností jinam), absencí mladé generace, tvrdě pragmatickým až cynickým vztahem k přírodě, setkává se se závistí a touhou po nedostupném konzumu, která mívá smutně groteskní podobu. Chybí tam kulturní stimuly a místo vřelé družnosti převládá uzavřenost a nedůvěra. Miroslav Krobot procházel v době natáčení evidentně druhou fází a výsledek tomu odpovídá. Jako komedie snímek funguje, pokud jste ochotni komediální stránku zredukovat na karikatury venkovských buranů. Nefunguje ale po dramaturgické stránce a navíc se Krobot nepředvedl jako režisér. Jedinou silnou stránkou je herecké obsazení, kdy využívá silné sestavy Dejvického divadla. Dost dobře nechápu ocenění Českých lvů, tohle je snímek, který by se v nominaci vůbec neměl objevit, natožpak sklízet žně. Jako ukázka života na vesnici je to křečovité a přepísklé a člověk se spíš zamýšlí nad tím, jak funguje tamní ekonomika a společnost. V osadě s několika desítkami obyvatel přežívá hospoda? Celkový dojem: 40 %. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (18)
- V době natáčení projíždělo vesničkou Vikantice auto, které pořizovalo fotografie pro mapy.cz. Tudíž na těchto mapách poblíž budov čp. 14 a 133 lze vidět vozidla a štáb České televize při práci. (jarmar)
- Puška, ze které Jura (Ivan Trojan) střílí v noční scéně na posedu, je Baikal IZ 18. Puškohled je Meopta Artemis 7x50. Jelikož se zvěř spárkatá dle zákona o myslivosti může lovit v době hodinu před východem až hodinu po západu slunce, pravděpodobně se dopouštěl porušení zákona o myslivosti. Podle věty: „Však on zas přijde,“ můžeme odvodit, že střílel na srnce. Pokud by myslivec střílel na prase, které se naopak jako jediná spárkatá zvěř může lovit i v noci, tak by tuto větu nikdy nepoužil. (bodanek)
- Díky přenosnému letnímu kinu Biograf Láska se na snímek mohli podívat lidé měsíc po premiéře i v místech, kde klasické kino neexistuje. (Zdroj: sumpersky.denik.cz) (VášaVF)
Reklama