Hacker

Zadanie potešiť vykladačov a analyzátorov filmu banálnou story a pritom ponechať naimplantované všetky mocenské klišé o spravodlivo spravovanej spoločnosti, ktorú netreba systémovo meniť sa režisérovi Michaelovi Mannovi podarilo na výbornú. Veď sa len pozrite čo sa obhajuje: USA je ochotná - v záujme odvrátenia závažných zločinov, rodiacich sa v mysliach od vlády odtrhnutých mamonárskych a psychopatických hackerov - spolupracovať aj s ideologicky odlišnou Čínou. Ba čo viac - v prospech záchrany čínskej jadrovej elektrárne neváha z väzenia vypustiť počítačového zlodeja, odsúdeného na mnohoročný trest. Policajné zložky ako aj nadšenci z prinútenia obetavo bojujú proti zlu, rodiacemu sa kdesi v marxistických hnutiach Kolumbie a Nikaraguy. Posedieť si v americkom lapáku nie je najhoršia skúsenosť: z počítačového fachmana urobí zdravotne a telocvične perfektne vybavená USA basa za pár rokov kung-fu Terminátora. A teraz trochu kladov. Abstraktne pôsobiace vizuálne jazdy vírusov potrubiami a káblami sietí v podobe rútiacich sa svetielkujúcich iskričiek boli fascinujúce. Celkom fajn bol nejednoznačný záver. A teraz opäť kritika: chémia medzi ústrednou mileneckou dvojicou bola nulová. No a príbeh (po odhliadnutí od ideologických podrazov)? Taký jednoduchší dobrodružný film, kde celý čas čakám, kedy to už príde: pointa alebo aspoň jej popretie, nabúranie, prelom: a ono nič. Bum, Jeb, Rách: hotovo, vyřízeno. Ideme, letíme. 56% (11.05.2015)

Herr Mann po dlouhé době šlápl do hovna. Vyhlášenému puntičkáři a realistovi asi někdo háknul logické hradlo a kompl, v němž mu vyměnil původně vymazlený a neprůstřelný scénář za slaboduchou kokotinu nějakého krutopřísného počítačového mága, který se v životě úspěšně naboural leda tak do svého elektronického bankovnictví, a to pouze proto, že znal heslo. Jen háknout sousedovi růtr s trapně 256-ti bitovým kryptováním, aby měl člověk zadara internety, obnáší tak hodinu instalace všelikých vyfikundací, dva dny odchytávání paketů a pak tak týden brutálního zavařování čtyřjádrové ísedmičky. Když pak jeden vidí, jak Homosvort během dvou vteřin naboří NASU ze chcíplého tabletu, výkonného akorát tak na sdílení assbukových statusů, jde znovu omrknout, jestli si náhodou blbě nepřečetl jméno režiséra, a to nezní Harlin nebo Emerich. Polemice o vhodnosti obsazení nejžužovějšího manekýna Viktoriina sekretu do role ultrahustého karatehekra se vyhnu pouze konstatováním, že mu s notnou dávkou benevolence lze uvěřit akorát to, že by se po ukrutném snažení možná opravdu naboural do vagíny té čínské pipinky, kdyby do ní předtím aploudoval tak litr vodky. Co mi však nejvíce podráždilo aristotelovské klástry, to byl ten genitální záporák, který ladným stisknutím entru vyčoruje během minuty z burzy skoro osmdesát míčů, a pak, místo aby to tak desetkrát tiše zopáknul na více místech, raději vyhazuje do luftu čínské jaderné reaktory, verbuje mezinárodní žoldáky a osnuje složité globální komploty, na nichž vydělá zhruba stejné prachy. Asi aby jej rychleji chytli a mohl v tom hrát Homotór. Jsem známý tím, že často preferuji zábavu před logikou a docením kdejakou slaboduchou sračku. To by to ovšem nesměla být úmorně sáhodlouhá slaboduchá sračka, dohnána k tomu všemu výše uvedenému neštěstí až k otravným 140-ti minutám, z nichž minimálně 30 vyplňují „děsně kůl“ animace, jak ti chudáci trpaslíčci běhají v kabelech s datovými batůžky od konektoru ke konektoru. Tak s tímhle jdi do prdele, Míšo! (21.04.2015)

Od prvních záběrů jasně rozpoznatelný Mann tentokrát netočil podle vlastního scénáře a je to znát. Samotná zápletka je klasickou báchorkou o geniálním zločinci, který je nucen spolupracovat s vládními složkami, aby společně přemohli zákeřné gangstery. Ve filmu najdeme celou řadu poznávacích znaků Mannovy režie - dlouhé záběry na noční města, ostrou digitální kameru, precizní zvuk, brilantní přestřelky, ale pouze pokus o nenápadné vykreslení povah hlavních postav. Přesto Hackerovi něco zásadního chybí. Jsem přesvědčen o tom, že je to výrazná hudba, která v Mannových filmech mívala tradičně obrovskou váhu a narační důležitost. Podobně jako tuším již v Public enemy se režisér vzdal využívání rockových a popových písní a hudbu velmi upozadil. Když už se zdá, že pozvolna sílící tóny elektrické kytary vygradují podobně jako v Heatu, tak je track utnutý. Zpěv uslyšíme pouze jednou, navíc se jedná o lacinou kopii Lisy Gerrard, kterou Mann pro filmovou hudbu objevil. Nejnovější film mého oblíbeného režiséra tak stěží dosáhne na čtyři hvězdy. (07.11.2015)

Začiatok ma bavil, Chris Thor Hemsworth, (ktorý priletel z Asgardu a po ceste mu uletelo pár vlasov) fajn, ale v závere mi to prišlo na jedného Hackera až moc "Bondovské". Michael Mann už natočil rozhodne lepšie filmy. Aj tu je vidieť, počuť a cítiť jeho podpis pod akčnými scénami, ale ako celok to moc nešliape a chýba tomu aj väčšie tempo. Každopádne z môjho pohľadu sa nejedná až o taký zlý film, ako je tu hodnotení. 70% - 3* (30.05.2015)

Hacker vskutku vyžaduje hodně proměn diváckého rámcování - rámcování toho omšelého (logicky děravého příběhu), toho ozvláštňovaného (nenápadně sofistikované vyprávění plné odboček a zdržovacích prostředků) i toho převážně ozvláštňujícího (stylové postupy) -, pročež ho lze jen s obtížemi doporučit každému. Mohu-li si však dovolit cinefilní poznámku: osobně jsem v kině za poslední rok neviděl impozantnější film. Více poznámek tradičně zde. (20.01.2015)