22 Jump Street

Větší nadsázky by tvůrci docílili už jenom v případě, že by zavolali mojí sousedce, která je vyučená kadeřnice, jestli by to nechtěla trošku prostříhat. Jump Street měla bavit a taky že mě bavila, víc od jednoduchých filmů - jakožto i od jednoduchých sousedů - nečekám. P.S: Až někoho z těch třísetosmapadesáti tisíců uživatelů ČSFD napadne, že tu chybí už jen anketa o nejlepší závěrečné titulky, ať mi ani nepíše do pošty a dá za mě rovnou hlas Jump Street. (Dunedin, NZ) (19.07.2014)

"Doneste mu sakra vodu. Je černej, už trpěl dost." Umím se infiltrovat na jakkoli náročnou školu bez toho, aby mne bystří studenti odhalili po první větě. Zatím sice zvládám jen pozici školníka, ale po plastický operaci si klidně troufnu na roli němýho studenta z Angoly a pod dohledem vietnamskýho Ježíše odhalím každou trestnou činnost páchanou na akademický půdě. Osvědčený policejní duo sice nemá mý kvality a proto na vysoký škole neomylně a hlavně dostatečně trhle tápe, což mohu dokladovat brilantními rozhovory sexuálně uspokojenýho policisty se svým velitelem či dokonalou scénou zběsilýho vrtání děr pro kamery. Pár slabších míst na mne, bohužel, taky vykouklo, ale přesto jsem se bavil natolik, že až dojde k dalším stěhováním po kostelech na Jump Street, tak já u toho rozhodně budu. (03.08.2014)

„Gratulujem. Práve ste úspešne napravili sračky, ktoré ste sami spôsobili.“ Typická predraženosť hollywoodskych sequelov sa v 22 Jump Street sáva vydareným running gagom („Mám na sebe topánky za 600 dolárov a ani nie sú v zábere“, golfový vozík). Vôbec, scenár je plný vtipov (otázniková tabuľa, ustavičné narážky na Hillov „dôchodcovský“ vek zo strany spolubývajúcej). Režiséri sú hraví a užívajú si to (rozdelené plátno, kedy sledujeme počínanie dvoch osôb na rozdielnych miestach a následne sa obe scény spoja, keď postavy stoja meter od seba). Keď sa tento príjemne drzý film skončil, bolo mi to ľúto a prial som si, aby mal aspoň o 30 minút viac. (29.12.2016)

Tak markantní skok oproti prvnímu dílu, kde byla cítit jistá nekvalita, čekal asi málokdo. Nekvality si byli nejspíš vědomi i samotní režiséři a udělali z 22 Jump Street komediální podívanou roku, která svými (zde poměrně často zmiňovanými) sebeuvědomělými, sebereflexivními a sebeparodickými postupy značně narušuje tok vyprávění a iluzi reality. Divák je těmito zcizujícimi prostředky neustále znejišťován, jeho očekávání se neustále modifikují, přičemž film jde často až na samou hranici filmovosti (někdy možná až za ní), resp. žánrových pravidel a odkazuje k sobě samému jako k médiu nebo spíše k procesu filmové produkce a tvůrčím volbám. (03.06.2015)

když uplyne první průměrná polovina (ovšem ta úvodní badass mexican akce byla taky masitá) a nastoupí Ledová Kostka se svým spravedlivým hněvem a ubude trapností ala uvádění do bratrstva, za to přibude parádní akce a rychlopalného vražedného humoru, člověk má pocit, že by to třeba ještě nemuselo být s těmi komediemi tak zlé. A vadí mu trošku méně, že se Interview utopil v bahně vůdcova průjmu. Something cool! Stejná paráda jako první díl, jenom s dotaženým závěrem a přímo geniálními závěrečnými titulky. Rodriguez zapomenut. (29.12.2014)