Obsahy(1)
Ponor do začarovaného kruhu drog a násilí, v němž se ocitne skromná mexická rodina, žijící v osamělém domku v kraji vyhlášeném střety policie s narkomafií. Mladý dělník z automobilové továrny Heli se snaží zachránit dvanáctiletou sestru, která svou naivní pubertální láskou rozpoutala strašlivou vlnu krutosti. (MFF Karlovy Vary)
Videa (2)
Recenze (17)
Pro mě naprosto průměrný festivalový film, jakých jsem už viděl spousty, nevybočující řady ničím, snad jen scénou mučení, během kterého došlo k menšímu exodu části obecenstva z kina. Působivost té scény však nespočívá v brutalitě, ale tím, jak je natočena - hrajeme si na mobilu, vaříme ve vedelejší místnosti večeři, kouříme tráva a jen tak mimochodem tu mlátíme a pálíme dva týpky. To se stává. Jinak na mě ale Escalanteho režie vůbec nezapůsobila, ničím nezaujala. K dosažení úrovně Reygadase nebo Eimbckeho má imho Escalante ještě daleko. ()
Přemýšlím co si z toho mám odnést. Kvituji syrovosti, kvituji rovněž režii, podávající film jako pár dní v životě chudých mexikánců. Téma drogových gangů rovněž aktuální. Ale to je asi tak všechno. Není to celé, není to kompletní, nedotažené. Prakticky vyvolávající nulové emoce. Škoda promrhaného nápadu. ()
Mistrovská režie, která zachovává odstup, precizně volí perspektivu a rámování (kdy ukázat všechno, kdy jen naznačit), perfektně zachycuje banalitu zla a dusivou všednost bezmoci a strachu. Ano, je to na rozdíl od mnoha "burcujících" člověčinek studené, odtažité, nepředpojaté, ale zároveň je to naprosto nekompromisní, bez náznaku útěchy nebo vykoupení. Obraz stále frustrovanějšího hrdiny a jeho tragédií zasažené rodiny má mrazivý nádech, který vynikne jen proto, že film v klíčových momentech zůstává procedurálně věcný a svět brutality a bezpráví nijak nekomentuje. Všechno je až příliš všední. Penisy hoří, bába vaří, děti se dívají. V něčem z toho lze cítit Reygadasův vliv - především v nedoslovnosti a chirurgicky přesném zachycení prchavé atmosféry všedního dne. Skličující, byť značně divácky nekomfortní. ()
Mexičana proste dokážu vytvoriť úžasné filmy, ktoré pôsobia vo väčšine prípadov úplne uveriteľne a zároveň aj dosť autenticky - čo má na svedomí najmä tá vizualizácia bez servítky. Toto bol jeden z nich - námetovo, aj spracovaním na vysokej úrovni. Len škoda, že niektoré veci vo filme zostali opomenuté a vlastne sa napokon ani nedozvieme, čo sa s Estelou všetko dialo. To bola najväčšia slabina celého filmu. Vôbec mi neprekáža, keď si človek musí počas filmu mnohé súvislosti domýšľať, avšak ak už si mám domýšľať celú vetvu príbehu, tak to mi nepríde vôbec až tak skvelé. Z tohto dôvodu je to len za 3*, hoci treba uznať, že pohľad a skromnú rodinku, ktorá sa ocitne v centre stretov polície, narkomafie a neviem čoho ešte - tak to bolo naozaj výborné. ()
Typický festivalový hype. Řídký příběh (Guy Ritchie by ze stejného scénáře udělal pětiminutový kraťas) byl prostě utnut v náhodném okamžiku (ne nadarmo se říká, že artfilm se pozná podle toho, že ho můžete ukončit po libovolné scéně a divák nic nepozná). Ani na tématiku mexických drogových válek se moc netěšte, o tom film není. Doporučuji snad jen fanouškům mexické kinematografie a sadistům - scéna mučení, doprovázená siluetami odcházejících diváků, byla zdaleka nejzábavnějším momentem filmu. ()
Galerie (15)
Photo © Mantarraya Producciones
Reklama