Heli

Asi největší zklamání letošního festivalu. Ze začátku to vypadalo dobře, ale pak jsem zjistil, že režisér pouze volně kombinuje sled různých scén, které sami o sobě mají nápad, ale bohužel dohromady vlastně vytváří jakýsi sled klipů než kompletní film. Pokud byste někoho potřebovali umučit nudou, tak doporučuju tento film. (11.07.2013)

Mistrovská režie, která zachovává odstup, precizně volí perspektivu a rámování (kdy ukázat všechno, kdy jen naznačit), perfektně zachycuje banalitu zla a dusivou všednost bezmoci a strachu. Ano, je to na rozdíl od mnoha "burcujících" člověčinek studené, odtažité, nepředpojaté, ale zároveň je to naprosto nekompromisní, bez náznaku útěchy nebo vykoupení. Obraz stále frustrovanějšího hrdiny a jeho tragédií zasažené rodiny má mrazivý nádech, který vynikne jen proto, že film v klíčových momentech zůstává procedurálně věcný a svět brutality a bezpráví nijak nekomentuje. Všechno je až příliš všední. Penisy hoří, bába vaří, děti se dívají. V něčem z toho lze cítit Reygadasův vliv - především v nedoslovnosti a chirurgicky přesném zachycení prchavé atmosféry všedního dne. Skličující, byť značně divácky nekomfortní. (02.07.2013)

Mě teda nasrala ta scéna, kde pachatel dobra Heli vidí krávu v jámě s vodou, která tam nabeton chcípne, a vůbec to s ním nehne, ještě jí tam přisype dvě kila koksu. Dobrý film o tom, že v Mexiku obecně (a v některých "kruzích" obzvlášť) nejsou vyvinuté takové hodnoty jako třeba úcta ke zvířatům, a tím pádem ani úcta k lidskému životu. Jenom bych chtěl podotknout, že film vytváří oproti realitě daleko chmurnější a beznadějnější atmosféru, a tím se snaží zapůsobit. Tento přístup však příliš nežeru. (01.09.2014)

Drogová válka očima obyčejných lidí, tedy těch, kteří se na ní nijak nepodílí, ale přesto (anebo právě proto) jsou čím dál častěji jejími obětmi. Escalanteho pohled na (post)calderonovské Mexiko je přitom oproštěný od veškerého patosu a důsledně se vyhýbá tomu, aby dané téma jakkoliv bulvarizoval. Výsledkem je pak poněkud odtažitý film, který však onu každodenní spirálu chudoby, korupce a násilí zachycuje se zdrcující upřímností. (15.07.2015)

Typický festivalový hype. Řídký příběh (Guy Ritchie by ze stejného scénáře udělal pětiminutový kraťas) byl prostě utnut v náhodném okamžiku (ne nadarmo se říká, že artfilm se pozná podle toho, že ho můžete ukončit po libovolné scéně a divák nic nepozná). Ani na tématiku mexických drogových válek se moc netěšte, o tom film není. Doporučuji snad jen fanouškům mexické kinematografie a sadistům - scéna mučení, doprovázená siluetami odcházejících diváků, byla zdaleka nejzábavnějším momentem filmu. (03.07.2013)