EXODUS: Bohové a králové

Bale je herec, který mi ve většině filmů sedí a Exodus není žádný výjimka. Netvrdím, že vše je dokonalé a jak má být, ale vizuální stránka a zpracování doby se povedlo. Čekal jsem trochu něco jiného, více soubojů, nějakou tu válku, ale převážně vše vyřeší bůh a díky vizuálním orgiím s tím nemám velký problém. Exodus je typ filmu, kterých je za rok jen hrstka, takže takovýchto skvostů si vážím a jsem rád za každé dílo .. 7/10 = 73% (12.03.2015)

První milou věcí je Ridleyho vzpomínka na mladšího bratra Tonyho, druhou je vizuální velkolepost (místy opravdu mravenčí práce), třetí (samozřejmě ne úplně důležitou) pohled na Španělku Maríi Valverde, na kterou si už sedmasedmdesátiletý Scott vzpomněl, protože hrála v psychologických Trhlinách jeho dcery Jordan. Tvary, barvy, kulisy, hromadné scény – začíná to skvostně. Jakmile však začne scénář víc poodkrývat své slabiny, jde to z kopce. Přál bych si film osudovější, dynamičtější a hlavně víc myslící na diváka. Chyběly emoce, chyběly jiskřivější dialogy. Všichni si matně vybavujeme onen příběh, ve kterém Mojžíš vystupuje jako spasitel hebrejského lidu, který osvobodil z otroctví a dovedl do zaslíbené země. Než to udělal, jsme svědky deseti ran egyptských, kterými je postižená dosud kvetoucí země, určitě si vzpomeneme i na rozestoupení se moře, které židy „pustí“ dál, ale egyptské vojsko spláchne. Aneb jak je to sepsané ve Starém zákoně. Zmiňované biblické rány jsou svou stylizací skvostné. Ropuchy, nálet sarančat, děsivý mrak komárů a much nebo obří aligátoři. Pod všemi těmi detaily, dokonalými exteriéry a obrovskými kulisami je ovšem překvapivá hlušina, která místy i nudí. Postavy jsou ploché, s těmi vedlejšími se pracovalo velmi málo. John Turturro nebo Ben Kingsley jsou na plátně jen pár minut, účast Sigourney Weaver moc nechápu. Christian Bale se snaží, co mu síly stačí, jeho hlavní sok Joel Edgerton zdaleka nenechá vzpomenout na Phoenixova zbabělého zmetka Commoda z Gladiátora, který si svou ďábelskost vyloženě užíval. Ridley Scott odškrtával své nápady, události vršil na sebe a moc nad nimi dál nepřemýšlel. Je vedlejší, zda popuzuje zatuchlé historiky. Jeho další chlapácký příběh podle mého není tak dospělým kusem jako Gladiátor nebo Království nebeské a už vůbec ne vtipný (myšleno dobře) jako Robin Hood. 65% (26.12.2014)

Dalších sto šedesát korun spláchnutých do hajzlu! A to jsem se do kina vypravil v toužebném očekávání skotsky rozmáchlé, realisticky pojaté historické fikce. Ani piču! Nejdřív mě ty kurvy v Sinestáru nakrmili takovým množstvím zasraných reklam, že by měl být lupen minimálně zadarmo, a pak mě dorazili téměř třemi hodinami urputně otravné starozákonní prudy skutečně biblických rozměrů, až jsem se ze zoufalství málem začal modlit k fousatému strejci o plechovou prdel. Chápu, že Rydly měl asi potřebu pořídit bráchovi pár odpustků, aby ten neměl eternálně zaražené vidle v rektu uprostřed pekla pro sebevrahy, ale to si, kurva, mohl koupit obligace Vatikánské banky a nesesílat deset morových ran na chudáka diváka. Vím, že poté co Džexn vylezl s Pánem prstenu, je fantasy in, ale doufal jsem, že jen ta zábavná a nezávadná, protože ve jménu Saurona tu nikdo dva tisíce let nevraždil a nekradl. Satanžel je ta miliarda pomatenců, co slaboduše uctívají tu tolik starostlivou, odpouštějíci a milosrdnou modlu, která aby zamořila svět židáky, místo vyhlazení faraónské vládnoucí garnitury raději povraždí všem ubohým chudým Egypťanům děti, nechá jim vychcípat ryby v Nilu a sežrat úrodu kobylkami, pořád dost zajímavou kupní silou, jež se navíc není moc těžké trefit do nevkusu. Holt život v Ječný je pořád větším lákadlem než živoření na Petřinách a rozhodně stojí zato klanět se kvůli němu takovému lhostejnému zmrdovi! Takže si tu kalvárii shrňme. Mezi počáteční, slušně vypadající bitvou u Kadéše a finálním „božským odlivem“ to není nic jiného, než dokonalé přepapouškování nejoblíbenější verneovky všech blahoslavených kudlanek, strhující a záživné naprosto stejně jako četba pohádkové předlohy, tedy změť pomatených halušek Mošeho, co dostal ránu do hlavy, v podobě sáhodlouhých trachtací s Ředitelem, inkarnovaným do mimořádně nesympatického a arogantního fracka. A nezachránil to ani slušný Batman, ani vynikající Uoryjr s žužu podmalovanýma očima v roli faraóna, ani pětiminutový „haf“ Ryplyjové. Naprosto otravný zmar, u kterého má člověk stejné pocity, jako když se vypraví se svým farářem na maloměstskou dovolenou do Hurgády, tam vylepí pět litrů za výlet do Údolí králů, kde si v padesátistupňovém vedru dřepne bez čepky na šutrák, čumí na pyramidy, po nichž se rojí mezi zástupy tlustých Němců bandy cigošů s cetkami, a nechá si přitom tím flanďákem tři hodiny předčítat Starý zákon. Prostě nadpozemský zážitek. (31.12.2014)

Nejlínější film dekády a totální zbytečnost. Záběrování, které jste viděli stokrát jinde. Nulová invence. Takřka žádný pokus o dialog zpochybňující chování toho malýho smrada. Mizivý zájem o postavy (Kingsley a Weaver mega LOL). A ke všemu snaha nahrazovat mytologii realismem a zároveň hrnout další mytologii zadníma vrátkama. Doslova k posrání. A je jedno, jestli byl původní scénář a první sestřih košatější. Pokud Scott, Zaillian a studio odsouhlasí něco, co je ve 150 minutách totálně prázdnou ikonografií, tak ať se na to radši vykašlou. Aronofskyho Noe je po tomhle ještě větší masterpiece. (08.05.2015)

Film dlouhej jak chanuka a s dějovou strukturou hustou jako Ramsesovy vlasy. Scott to zkrátka nezvládl a zůstal na půli cesty jako Mojžíš. Bronzové napudrování, černé oční linky a ztmavené vlasy z herců příliš autentické obyvatele Blízkého východu nedělají a do toho se v rozhovorech rušivě míchají britské a americké přízvuky. Scott není odhodlaný magor Gibson, aby herce nutil pilovat aramejštinu, ale toto je prostě břídilství. Moderní jazyk dialogů mohl Scott vyměnit alespoň za jakési snahy přeházet slovosled a používat specifické výrazy jako např. v seriálech Vikingové nebo Spartacus./// Radikální demytologizace, která provokuje konzervy, ale zase ne příliš. Mojžíš je zde sveřepý pochybovač a syna vyzývá, aby věřil sám v sebe, Bůh marnivá a krutá halucinace v podobě děcka, Izraelité teroristi, Egypťani neviňátka a 10 ran zobrazeno tak, aby je bylo možné interpretovat vědecky. Vcelku se mu daří pojmout film racionálním stylem oproti DeMillově verzi a události jsou jen řetězcem pozemských příčin a následků. Některé názory na náboženství Scott jen naznačuje (a tím nemyslím celkové pojetí filmu, protože v tom je jeho pohled jasný, ale různé implicitní komentáře), jinak by mu na to křesťanská Amerika nechodila. Avšak to nevyšlo a ve výsledku utržil Exodus v USA jen 65 milionů ze 140milionového rozpočtu. Toto pojetí filmu vs. výpravný epos se špatně napsanými postavami bez jakýchkoli zajímavých vedlejších figur, které nedokáží vyvolat emoce, tvoří z Exodu průměrný snímek s ambiciózními a efektními scénami, kdy si říkáte, že když už Mojžíš vyměnil hůl za meč, měl mít režisér větší koule a z cesty do Země zaslíbené udělat eRková jatka, ke kterým starozákonní látka přímo vybízí. SZ je skutečně zásobárna krutých příběhů plných nejednoznačných postav a zdánlivě nesmyslných pohrom a trestů. P.S. U Kódu Enigmy nikdo neproklamuje svou sexuální orientaci a podobné typy informací jsou do komentáře dosti nadbytečné. Takže jestli jste buddhisti, agnostici nebo evangelíci, je pro zhodnocení filmu vážně irelevantní. Pokud se ovšem sveřepě a umíněně nedržíte bez jakéhokoliv nadhledu svých myšlenkových pozic, ať už se týkají doslovného výkladu Bible nebo opačného pólu. Potom je zřejmé, proč to zmiňujete. [2D s titulky] (05.06.2015)