Umění tančit v dešti

Jezdci se neupínají k budoucnosti ani k minulosti. Ty nejlepší se soustředí jen na přítomnost. Tou bysme měli všichni žít nejvíce a ne jen ty nejlepší jezdci. Není to film na 4*, ale já je rád dám. Jedna je za Enza se skvělým hlasem Kevina Costnera a druhou má Denny. Frajer, který se vždy zachová skvěle, má velké srdce a umí odpouštět i tam kde by to málo kdo dokázal. A to je mi moc sympatické. Raději si vždy dám něco takového než nějakou českou komedii se záchodovým humorem. :) (30.12.2019)

Název filmu symbolizuje nejen zálibu hlavního lidského hrdiny v závodění na kluzkých promáčených vozovkách, ale také celkovou životní dráhu libovolné bytosti, která je nepředvídatelná a plná nejistot - veliká škoda, že něco takového se nepodařilo otisknout do samotného příběhu, jenž je od určité a relativně brzké chvíle předvídatelný až hanba. To by ve finále možná tolik nevadilo, kdyby film diváka zpočátku tak okatě nepřesvědčoval, že bude jiný a originální. Pohled do Enzovy hlavy je totiž super, chraplák Kevina Costnera dodává retrospektivnímu vzpomínání skoro až hloubavý přesah a vztah Dennyho s inteligentním chlupáčem, okořeněný o jejich společnou závodnickou vášeň, se rozvíjí velmi nadějně a zajímavě. Pak ale přichází povinné rodinné zvraty, z nichž minimálně jeden je překvapivý, ale vyprávění se začne drolit do ohrané emocionální výpovědi, která hrozně tlačí na pilu. Od lidských hrdinů navíc nelze čekat nic moc objevného nebo překvapivého a celkový příběh vyznívá trochu jako strojově sestavená kulisa pro jinak hezké povídání s divákem. Ale rozhodně nejde o špatný nebo vyloženě odfláklý film - jede se sice vyloženě na jistotu, ale ta podbízivost a líbivost je podávaná zkrátka příliš zkušeně a uvědoměle, aby ji nešlo alespoň částečně podlehnout. Poctivé klišé podávané s železnou jistotou a s určitou podmanivou výmluvností, která nás nakonec, byť poněkud klikatě a zbytečně zdlouhavě, dovede až k příjemné závěrečné katarzi, podtržené finální písní od Creedence Clearwater Revival, podmalované odrazem očí Amandy Seyfried a doprovázené kýženým zjištěním, že pořídit si z náhlého popudu oddaného psího kamaráda není vůbec špatný nápad... Marley a já dostal solidní konkurenci, i když Enzovi přeci jen schází jeho energie a tah na bránu. 65% (19.09.2020)

Na tento nenápadný film jen tak nezapomenu. Neskutečná emocionální ždímačka, která mě vzala za srdce. Skvěle odvyprávěný příběh člověk, jeho nejlepší přítel a láska k závodění. O 5 let zpět jsem dostal chuť na opětovné shlédnutí a ten film je snad ještě lepší. Odstupem času a získanýmí životními zkušenostmi a pohledem na svět ten film oceňuji ještě více. Hlavní protagonista neskutečný bojovník, život se s ním od půlku filmu mírně řečeno nemazlil ale vydržel a bojoval a do toho krásné filozofování/přemýšlení jeho pejska o posmrtném životě. Konec byl naprostá pecka. Je to dosti smutný film ale rád se na něj opět podívám. (09.11.2019)

Můj komentář č. 100 jsem si vždycky představovala jako něco výjimečného! Asi nenapíšu nic výjimečného úplně, ale okomentuju (pro mě) výjimečný film! Kombinace Milo + pejsek je pro mě naprosto smrtící! Chce se mi brečet pokaždé, když si na ten film jen vzpomenu! Nádherný! Ano, povětšinou času smutný, ale i přesto plný lásky! Takovýhle filmy se mnou vždycky zamávaj! Tak jo, já jdu dnes po sté obejmout svého psího miláčka, aby si snad nemyslela, že radši čučím na filmy! (01.11.2022)

Docela těžko se mi to hodnotí, protože najednou mám pocit, že je tu nějak moc filmů o psech a tak si říkám, jestli to nepřestává být originální. Na druhou stranu je to docela jiné pojetí a zasazení, než třeba nejvíce mi připomínající Psí poslání. Řešila se tu i nějaká spravedlnost a morální dilema a další. Nicméně i přesto, že mě to dojalo, za plnej počet to nedostane. (17.03.2022)