Umění tančit v dešti

Najlepší film o psovi hneď po Hačikó. Vlastne je to viac než len film o psovi. Môžem s istotou povedať, že mňa tento milý film ozaj príjemne prekvapil. Na začiatku som si povedala, ó zase ďalší film o psovi, ale mýlila som sa. Hlavný dôvod, prečo som si The Art of Racing in the Rain chcela pozrieť, boli Milo Ventimiglia & Amanda Seyfried, obidvoch mám totižto veľmi rada. 75%. (13.06.2022)

Film, který se snaží svézt na vlně populární psích dojáků, ale chybí mu vše potřebné k tomu, aby dokázal zaujmout i běžného diváka. Zaměřuje se jen na prvoplánové plačky, kterým stačí umírající čtyřnohý mazel a neřeší nic jiného. Film neustále tlačí na pilu a doluje slzy, ale bohužel dost povrchním způsobem. (03.03.2020)

Včera se jela velká cena Monaka, takze když hned v úvodu filmu objevila typická zatáčka v Monacu, tak jsme si řekla, že je to znamení... byla jsem totiž v pokušení film pro únavu odložit ... Film, co jsem si u něj pobrečela a připitoměle se usmívala .... Dějově to přitom není nic originální, vlastně příliš mnoho dramatu...emoční tlačení na pivu, hodně kýče, až mi samotný přijde divný, že mi to moc nevadilo .... a vlastně mě nejvíc sralo, že na dráhu závodníka F1 už byl s 10letou dcelou rozhodně mega starej, i kdyby ji měl v 18ti :D (25.05.2021)

Na tento nenápadný film jen tak nezapomenu. Neskutečná emocionální ždímačka, která mě vzala za srdce. Skvěle odvyprávěný příběh člověk, jeho nejlepší přítel a láska k závodění. O 5 let zpět jsem dostal chuť na opětovné shlédnutí a ten film je snad ještě lepší. Odstupem času a získanýmí životními zkušenostmi a pohledem na svět ten film oceňuji ještě více. Hlavní protagonista neskutečný bojovník, život se s ním od půlku filmu mírně řečeno nemazlil ale vydržel a bojoval a do toho krásné filozofování/přemýšlení jeho pejska o posmrtném životě. Konec byl naprostá pecka. Je to dosti smutný film ale rád se na něj opět podívám. (09.11.2019)

Začínám nemít rád psí filmy. Všechny mají totiž úplně stejný průběh a depresivní konec. The Art of Racing in the Rain je rozhodně ten typ snímku, jež bych se nebál nazvat výborně natočeným, se zajímavými postavami, poselstvím a celkovým prožitkem. Ale rozhodně bych jej nenazval feel-good, ačkoliv se do toho ranku do jisté míry řadí. Po velkou část filmu jsem z něj měl docela slušnou depresi a nijak mě nemotivoval k světlejším zítřkům. Vlastně jsem rád, že to není totálně naivní jako všechny ty Psí poslání, ale tohle je zas na opačném spektru. A knížka je pochopitelně lepší (haha)...7,5/10 (17.01.2020)