When the Wind Blows
Obsahy(2)
Animovaná adaptace grafického románu „Když vane vítr“ na jedné straně přiláká pozornost tím, že původní hudbu složil Roger Waters a ústřední píseň pro film složil a nazpíval David Bowie. To jsou ovšem jen dodatečné plusy úchvatného díla, které uhrane svou nekašírovanou dojemností a srdceryvností. Film vypráví o postarších manželích Jimovi a Hildě, do jejichž obyčejného usedlého života zasáhne atomová válka. Civilně pojatý film se v zásadě celý odehrává v malém středostavovském bytě manželského páru, který se postupně proměňuje přípravami na rádiem ohlášený konflikt, přesně podle pokynů autentického studenoválečného letáku. Když vane vítr vykresluje možnou hrůzu atomové války současně humorně i mrazivě, ale při tom také zůstává jímavým příběhem o lásce, vřelosti, lidskosti a naději. Film náleží mezi stěžejní díla světové animace jednak díky svému emocionálně silnému vyprávění, ale také pro svou unikátní kombinaci ploškové 2D animace a stop motion animace miniaturních objektů. (Aerofilms)
(více)Recenze (26)
Že "Rusáci" raz budú okolo seba vrhať atómové bomby sa zdá sa vedelo už veľmi dávno... Mrazivo trefné k dnešnej dobe. ()
Animák o atomové bombě, která naše dva obstarožní lidičky nakonec zničí....Nevím, co tak mohlo uchvátit. (50%) ()
"Shall we pray dear? Who to dear? God I suppose..." Je to silný film, ač mi animace, ani jeji propojování s živými snímky moc nesedlo. Typicky anglické. Příběh se táhne sice pomalu, ovšem, když všichni víme kam směřuje není to nic příjemného, snad proto jěště děsivější. I actually cried ... and I am a man. ()
Těžko dám filmu, který mě přivedl k slzám, a který začíná písní Bowieho a končí písní Waterse, něco jiného než 5 hvězd. ()
Film jako pokus o osvětu OK, ale je to plné faktických extrémů a tím to nemůže působit realisticky. Po výbuchu se u mne začala zvyšovat averze na jeho hloupé a naivní průpovídky. Nebyly ani vtipné, ani k věci... prostě jen když musí idiot za každou cenu něco říci. Nicméně to neubírá na síle tohoto snímku. ()
Přesně tohle je film, který bych pustil všem, co si myslí, že animované filmy jsou pouze pro děti. A že takových mám v okolí poměrně dost. Protože When the wind blows není ani pro děti a možná ani pro většinu dospělých. Začátek filmu je poměrně úsměvný, příprava na bombardování za pomoci dvou brožurek, shánění různých ingrediencí, věcí, pomůcek a nezbytností. Jim se svým cynickým, laxně britským přístupem, vysvětluje své ženě, že je nutné postavit přístřešek pro přežití atomového útoku a je neustále peskován, aby neodřel podlahu, aby nebral ty pěkné polštáře, aby nestrhal tapety. Jenže v polovině filmu se jaderný útok stane skutečností a humoru ubývá jak stárnoucím manželům v bombou poškozeném domě, tak divákovi u obrazovky. Dochází jim voda i jídlo a začínají zjišťovat, že nemoc z ozáření není vymyšlená, i když kolem není nic cítit ani vidět. Konec je trochu k páru trochu laskavý a nenechá je před zraky diváka nedůstojně zemřít, ale i když to není vyobrazeno nebo řečeno, není těžké si to nakonec domyslet, co se stane za další dva tři dny. When the wind blows jsem našel díky dalšímu filmu, který se věnuje atomovému útoku na Anglii, Threads, který ve mě vyvolával stavy úzkosti a na který se asi raději už nikdy nepodívám. Rozdíl je v tom, že When the wind blows se zaměřuje na příběh dvou lidí, kdežto Threads je o zkáze anglické země po jaderném útoku jako takové. Ale oboje je značně znepokojující. Animace mě poměrně bavila, občasné střihy s reálnými rekvizitami působily zvláštně, ale ne nepatřičně. 8/10 ()