Flákač

Starý a velmi nezávislý film Richarda Linklatera z roku 1991, který nemá děj a jen sledujeme různé lůzry z texaského Austinu, jak se baví o konspiračních teoriích, Madonnině vaginálním výtěru,.... a všechno další už jsem zapomněl, takže to musely být opravdu píčoviny. Poznámka: už jsem si úplně odvykl koukat v kině na analogový film s hrubým zrnem a nečistotami, což v kombinaci s nekvalitní lacinou kamerou, obrovským plátnem Velkého sálu a čtvrtou řadou, kde jsem seděl, vytvořilo neuvěřitelně hnusný a vyblitý obraz, což se k tomuto filmu skvěle hodilo. (16.08.2018)

Jeden deň. Pár desiatok ľudí, pár desiatok rozhovorov a krátka prechádzka v zhulenom, políciu neznášajúcom, priateľskom, uvoľnenom období 80 rokov. Vizuálne podobné Korineho Gummu, náladovo úplne opačné, náladu zlepšujúce, potľapkanie po pleci. Malé, trošku bezvýznamné ale nadmieru sympatické dielko z časov, keď nebol svet tak strašne uponáhlaný. "Do you want to buy Madonna´s pap smear?!" Linklaterove konverzačky mi skrátka chutia, 3 a pol hviezdy :) (04.11.2013)

Hrozne moc divný film, takpovediac sfilmované premostenie. V podstate o ničom. A dala by sa o ňom napísať kniha. Neviem odhadnúť komu by to sadlo; rozhodne nejde o klasickú filmárčinu, nejde ani o klasického Linklatera, aspoň nie z pohľadu dneška. Ale predsa, skúste si pozrieť Boyhood a potom Slackera. Svet je stále rovnako veľký, malý; ľudia rovnako nudní, hlúpi, alebo obyčajní. A aj tak je každé ráno iné (03.10.2014)

Richard Linklater je prostě jedinečný v tom, jak dokáže vyprávět. Ono je v jeho podání celkem jedno, co vypráví, ale postupy, které ve filmovém médiu nachází... To je prostě jedinečné. Je neskutečně novátorský, a přitom je pořád svůj. Je jedno, jestli natáčí dvě postavy po deseti letech, nebo natáčí film několik dlouhých let, aby zachytil stárnutí, anebo jako v tomhle případě nechává lidi procházet a odehrávat krátké scénky jen proto, že se to takto mohlo stát. V jeho podání to vždy funguje a většinou ani nenudí. (25.02.2016)

Prednedávnom som videl Šachnazarov film Deň poludnia a myslel som si, že je ojedinelým experimentom. Lenže pár rokov pred ním prišiel Linklater s ešte omnoho rozvoľnenejšou formou predávania štafetového kolíka "rozprávania". Až ma prekvapuje, že s podobným filmom neprišiel v 60. rokoch formalistický anarchista č.1 Godard. Slacker je možno výpoveďou generácie počiatku 90. rokov vo svete, možno v Amerike a možno iba v Austine. Ale najpravdepodobnejšia je alternatíva, že nám Linklater prostredníctvom vysoko nereálnych dialógov postáv iba predáva vlastný bordel v hlave. Čo považujem tiež za ďalšiu experimentálnu formu jeho ešte mladícky nevyzretého diela. (16.08.2016)