Osamělost přespolního běžce

Dodnes mám v knižnici útlu brožúrku od Alana Sillitoa, dodnes si pamätám námahou skrútenú tvár Toma Courtenaya, ale pamätať si po 50 rokoch na samotný film nemám šancu. Dnes som si spomienky obnovil. Je to zaujímavý film zo vzdialenej doby a prostredia, v ktorom sa prelínajú dva hlavné motívy. Tony Richardson v ňom dokázal vyjadriť filmovou rečou aj to, čo by inak znamenalo dialógy naviac. Je možné, že dnes má film už iba historický význam, lebo dokumentuje tvorbu mladých rozhnevaných mužov, ale rebelantstvo neskrotného mladíka proti systému pôsobí nadčasovo. (29.05.2019)

Velmi britsky film, vic uz to snad ani nejde, pribeh mladeho cloveka, co opovrhuje tradicnimi hodnotami te doby, nechce delat, co se od nej ocekava a shodou okolnosti se dostava do napravneho zarizeni pro mladistve, v hlavni roli opet fantasticky Tom Courtenayi, zajimave prokladani sekvenci z lapaku, doby pred tim (slusna socialni studie uk te doby) a sekvence behu, paradni "fakof system" frajerinka na zaver, vyjimecny film... (22.06.2012)

Nejoblíbenější film jednoho z mých nejmilejších přátel by neměl ujít ani mé pozornosti, zvláště když hněv, který jej patinuje, trávil – a tráví – i mě. Tedy oč jde: především o ryzí hořkost, která po sobě zanechává jen tmu, vlastně víc než tmu: šeď, která je horší, protože na rozdíl od prvotních temnot, které lze zaměnit za vodstva a písky, z nichž vše povstalo, je tato neplodná a zdánlivě – a co hůř: konvenčně – obyvatelná. Od prvních vzpomínek nešťastného, osamoceného běžce jsem se ptal po životě. Na plátně se umíralo, trpělo, radovalo i krvácelo, prudce se rodila láska i kypěl chtíč, ale vše jako by jen nalévalo příslušné tekutiny do připravených nádob. V mlhách vyhasínajících dělnických těl se zastavoval čas a vyhlíželo se bezčasí jako spása před smrtí ztotožněnou se životem, který je však jen přežíváním. Ne však při běhu: tam se zažíhalo vše bezděčné a všechny domnělé smlouvy parafoval oheň... Vzhledem k tragičnosti ztěžklého dosedání, zaklekání do bloků u tohoto snímku překvapí lhostejná kamera, která však vidí vše, co má, a svým urputným žvýkáním gumy věrně zprostředkovává slepotu hrdinů. Zrak nájemného kameramana ovšem současně nelíčeně předvádí všechen ten dusivý kouř nedělních rán, v něž se přetavil nečinný týden, a divák se tak může klidně tázat, co je za těmi bílými paspartami, zda tam pokračuje fikce, anebo se tam zabydluje ještě nestravitelnější fauna. Mnoho slov a málo příběhů: v zásadě jde ale jen o jedno, o tu osamocenost, osamocenost, ne samotu! PS: Vychován Thoreauem jsem se vždycky ptal na rozdíl mezi během a chůzí. Odpovědí mi bylo kulhání, při němž se v jednom prudkém doteku sdělí tělo i země navzájem. Tedy každý ryzí běh se musí před svým cílem zastavit, a to nepochopí nikdo jiný než ten, který se doběhl… (02.09.2017)

Nenechat se vmanipulovat do toho, co chtějí ostatní, co očekává společnost. Nedovolit, aby nám byly podstrčeny sny a ambice, které nejsou naše. Ve správné chvíli se zastavit a zachovat si tvář, hrdost, přesvědčení a identitu, to je to oč tu běží, čím Osamělost přespolního běžce překračuje dobovou škatulku rozhněvanosti a stává se nadčasovou. Nádherný film, tolik posilňující. A vůbec, v kolika filmech je možno vidět pálení peněz? (20.08.2011)

Film začíná převozem povedené zločinecké partičky. Dvacátník Colin Smith (tehdy dvacetipěti letý Tom Courtenay) vypadá, jako že jeho život právě skončil, zatímco ostatní tam jedou snad za zábavou. Film je hojně propleten retrospektivami, ze kterých se dozvídáme, z jakého prostředí mladík pochází a jak se dostal až sem. Postupně se obě linie propujují a vyprávění se dostává až k očekávanému závodu. Poběží Colin tak rychle, aby dokázal utéct svému předurčení? Jak rychle jste schopni běžet vy? Mladí utíká před životem, život utíká od mládí. Jednoduše: mám ráda filmy o běhání a tohle je numero uno. Skvělý reprezentant filmů kuchyňského dřezu. (20.05.2014)