Popelka

Kenneth Branagh zmodernizoval Popelku tak, aby byla o něco realističtější a modernější. Charaktery jsou o drobet propracovanější a především jsou zalátovány různé logické díry. Přesto se film překvapivě hodně drží tradiční disneyovské Popelky a její příběh nijak zvlášť neupravuje a nerozšiřuje. Vidíme všechny známé motivy jako trýznivý život Popelky, krásný bál a finální nasazování střevíčků. Většinou je to velmi příjemná podívaná, ale vytknul bych to, že možná je film místy příliš temný. Útrapy Popelky vidíme velmi důvěrně a i když očekáváme šťastný konec s princem, myslím, že mnoho diváků v tu chvíli zatouží, aby se film obrátil spíš v klasický revenge-movie. Nebylo by špatné, kdyby Popelka zkopala svou ďábelskou matku, poslala své nevlastní sestry do hajzlu a s mečem se zkrvavená probila přes stráže až ke svému princi. Zde si ale musíme vystačit s myšlenkou, že se prostě vyplatí ježíšovsky trpět a být ke všem hodný. Což není až tak špatné poselství, ale řekněme i na pohádku velmi nemoderní. Tato Popelka je rozhodně velmi slušnou hranou pohádkou, ale to, jak je uzavřená do svého tradičního krunýře, je jí dost ke škodě. (7/10) (11.07.2015)

Pokud jde o vnější stránku, pak můžu říct: nazdobené jako dort, místy možná až příliš přezlacené a přeslazené, až se v tom skoro ztrácí nevkus dvou zlých (nebo spíš hloupých) nevlastních sester. Ovšem pro nás, dlouhovlasá copatá děvčátka, co obýváme asi takovéhle pokojíčky, je to naprosto ideální, růžová je ještě růžovější, sny ještě snovější, dýně ještě dýňovější. Pro lásku se dějí velké věci a my holky víme, že princ nedá na zištnost a vezme si z lásky tu úplně chudou holku bez titulů. Muselo to být strašně těžké rozhodování, na jedné straně nic, na druhé ten útlý pas, naditý dekolt, plné rtíky... No, dosti cynismu, než se to zvrhne. Zcela upřímně musím říct, že se mi to velmi líbilo. Na jednu stranu se sice až příliš film spoléhá na propriety zanesené do představ (amerických) diváků animovanou verzí z roku 1950, na druhou ovšem i toto velmi tradiční pojetí v duchu Perraulta má něco do sebe, žádné pokusy o zlehčovací hlášky, popkulturní odkazy či naopak pokusy pohádky ztemňovat ala osudové fantasy. Navíc i to tradiční pojetí je vylepšené tím, že postavám je vdechnuta nějaká osobnost, takže macecha je něco víc než jen jednorozměrná zlácká mrcha, princ má více prostoru než je obvyklé a dostává do vínku celkem dost sympatické vlastnosti (nepůsobí jen jako krasavec bez osobnosti) a samotná Popelka oplývá dobrotou v uvěřitelném a sympatickém smyslu slova. Nevlastní sestry jsou jak už jsem napsal spíš hloupé než vysloveně zlé, dokonce když na konci Popelce gratulují, ani to nevypadá falešně, ale vlastně docela upřímně. A hlavní pár má mezi sebou velmi slušnou chemii, jak se říká, takže jim to spolu opravdu sluší a vypadají, že jeden druhého skutečně milují. I když mám radši opravdovost a živost Tří oříšků (a preceptora s Droběnou), tak tady jsem se občas přistihl, že se docela uculuji a i to okoralé srdíčko přijalo tu a tam trochu toho hřejivého poznání, že láska všechno překonává. Update: Po úvaze musím zvednout hodnocení na maximum, protože i s odstupem zahrabaný v práci do hromad pitomých lejster, které kdyby někdo všechny spálil, lidstvo by žádnou škodu neutrpělo, si říkám, že aspoň na chvíli každý den bych se do takového světa vydal pročistit si hlavu. (19.06.2015)

Nebudem rozoberať,o čom je všeobecne známy príbeh utláčanej Popolušky,ktorá sa VZOPRIE OSUDU,aby nastolila spravodlivosť pre seba i pre svojich utláčateľov... Momentálne je spravený v hollywoodskej forme pre mladých do 15 rokov,a la facebook. Obsadenie a spracovanie má v klasickej dobrej intenzívnej úrovni,keď si človek neuvedomuje,že mu to rýchlo odsýpa,skrátka nenudí sa,ale ako film speje k finále,tak si nakoniec uvedomí,že film nevidieť by nebolo od veci,nič by sa nestalo,stalo sa len to,že to má dobrú obrazovú formu. Nakoniec sa asi vrátim k p.Libuše Šafránkovej...LILY nie je zlá,skôr nedôveryhodná... (21.06.2015)

Kenneth Branagh si konečně napravuje reputaci a servíruje nám správně moderní, ale zároveň i naprosto klasickou pohádku se vším všudy, která na rozdíl od většiny moderních pohádkových kousků uspěje i u našich rodičů. Něco tak feel-good se totiž opravdu nediví. Jestli Patrick Doyle a dechberoucí výprava nedostanou Oscara, tak život opravdu není pohádka. (24.08.2015)

S odporem vůči US verzím pohádkových klasik jsem čekal průser, ten se však kupodivu nekonal. Člověk sice nesmí srovnávat s naší „oříškovou“, to by tato nová propadla, ale v mezích pohádkového žánru obstála vcelku se ctí. Modernost jí totiž ani moc neublížila, i když všechna ta digitální fauna jistě leckomu nebude po chuti (třeba mně, k těm křepčícím hlodavcům jsem sympatie věru nechoval). Zajímavější však bylo sledovat postavy. Hlavně ty záporné (Cate!), kladné v čele s párečkem moc charismatu nepobraly, tedy s výjimkou chvilkového hereckého koncertu Heleny, která jediná byla zároveň opravdu vtipná (ostatní pokusy o humor neklaply). I když nechtěně úsměvně působila i „exhibionistická proměna“ Elky, libující si v pozornosti ostatních, jak vidno hlavně na plese (žádný závoj, skloněná hlava…inu, jiná doba). Příběh žádná sláva, ale ani pohroma (nuda též ne), a tak mi zbývá už jen pochválit solidní vizuál a hlavně kostýmy (ač žádný modeman, slovíčko „úchvatné“ bych asi i použil). Celkově dávám lepší průměr. (13.07.2016)