Hoteliér

Jeden z nejlepších dokumentů o přátelství a stáří, co jsem za poslední dobu viděla.... Možná, že k tomu, aby ho tohle zasáhlo, fakt musíte mít "odžito" a mít pár kamarádů, které Vám stáří mění před očima a kterým byste hrozně rádi nějak pomohli a nevíte, jestli ta Vaše pomoc je ta pravá... Osobně rozumím i postoji Kačera i postoji Šafránkové, ale až to budu já mít "za pár", moc bych si přála mít kamarády, kterým bych stála za takovýhle "štrapáce"!!! (12.10.2014)

Ano, myšlenka povzbudit Lanďáka, přivést mu kámoše, nazkoušet jeho hru ať už dopadne jakkoliv, hlavně, že ho na chvíli vytáhne z rezignované trenýrkové letargie, je pecka, ovšem realizace lehce vázne. Kačer se ukazuje jako bezcitný arogantní sobec, kterému jde vlastně hlavně o to, být znovu aspoň trochu režisér, ať už to zastírá jakkoliv, vystrašená Libuška, která v něčem přecejen pravdu bude mít, Josef Abrhám stojící mezi nimi a zlatíčko Pucholt, který se prostě přizpůsobí. A samotný dokumet? Kýčovití koně jsou až absurdním amaterismem, režisér zapomíná na hranice trapnosti (viz otravní kameramani u Pucholta) a celkově spíš s kamerou stojí u pár scének, které bez větší výpovědní hodnoty řadí za sebe. Dvě hvězdičky za dobrý zvuk, schopnost sehnat tak velký tým kameramanů a pár hlubších momentů, které se filmu odepřít nedají... (04.11.2013)

Rozporuplní věc. Jednak je až odporně voyeurský v tématu stáří a jasné demence člověka, který dost možná ani nemá duševní stav na takové výši, aby mohl adekvátně souhlasit s natáčením/výsledným filmem a na druhou stranu je neskutečně zajímavé pozorovat Kačera, který odmítá akceptovat Landovského zdrav. stav a... A dále jen telegraficky -- z Pucholta je lékař a ještě k tomu tak skvěle koexistující s člověkem s demencí? Skvělý! -- Mladej Abrahám je hyena -- Starej Abrahám se před kamerou vlastního syna evidentně necítí dobře -- Jediná Libuška Šafránková má koule -- ende -- (10.09.2016)

Námět na dokument o muži, který asi trpí stařeckou demencí, ale protože je umělec, tak to všichni kromě Libuše Šafránkové přehlíží, je tak trochu neetický, už proto, že mu přítomnost kamery možná docela vadila.... Asi by bylo lepší, aby si lidi umělce pamatovali jako zdravého a plného sil než takto. Ale i tak mi to přišlo tak nějak citlivé a podnětné. (25.11.2017)

Trochu smutné bilancování hereckých legend a především Pavla Landovského. Je na něm vidět, že už se velmi blíží konci, ale ještě více je na něm vidět, že už to skoro vzdal. Pak ale přece jen dojde k malému záchvěvu toho, co by se dalo považovat za jeho hereckého génia. Budiž mu země lehká. Dokument spíše průměrný. (24.05.2016)