Cesta naděje

Australský farmář přicestuje krátce po válce do exotického Turecka, aby na bojištích Gallipoli nalezl ostatky svých tří synů a tím došel smíření a "uzavření". Poznává na vlastní oči nejenom krutost a utrpení války, ale především krásu, tradici a milé lidi této země (a samozřejmě i novou lásku). Croweův režijní debut se může pochlubit pěkným starosvětským zpracováním, zároveň však i melodramaticky kýčovitým scénářem. 70% (03.12.2015)

Russell Crowa si cením veľmi. Ale čo vyviedol tu v tomto filme, za to by si zaslúžil poriadne nasekať. Práznota sa striedala s nudou, veľa trapnych klišé slaďárnych scén, človek sa za celú stopáž nedokázal vžiť ani s jednou postavou, a najhoršie na tom, že som nikomu neveril ani jednu sekundu na plátne. Veľký krok vedľa, nazdar (10.03.2015)

Přesně takhle to vypadá, když vypelichaný Válečný kůň vychlemtá Vodu pro slony. Stihne ho pak jen další nudná a patetická sračka o tom, jak otylý pan Vranae hledá, hledá a hledá. Nejdříve půl hodinky vodu v buši, pak tak hoďku v Istanbulu včerejší den a nakonec v Gallipoli bagruje zeminu, až se z toho zamiluje do Kurvylenkovic Olinky a adoptuje tureckého cigoše. Chápu, že Rasl po vzoru mnohých kolegů urputně zatoužil ukojit své „režisérské“ ambice, ale tak nějak zapomněl najmout si k tomu pořádného scenáristu, schopného dramaturga, soudného střihače a rovněž nějakého vhodného představitele hlavní role. To, jak se dvě hodiny bloncká od ničeho k ničemu s oduševněle moudrým výrazem babičky Boženy Němcové, která zrovna neměla zaražené prdy poté, co se přežrala kysela, byla rozhodně ultimativní kreace jako stvořená například pro koženého Bena s Flekem, Rocca di Siffredia, Bobo Patizóna či jiného velikána s dětskou obrnou závislého na svalových relaxantech, a nikoliv pro kdysi opravdu dobrého herce. Takže Vránao, okamžitě přestaň dělat pičoviny a vrať se s čistou duší komandovat mástry, jinak už ti příště nedopřeju ani tu jednu ránu z milosti a nechám tě se trápit! (14.03.2015)

Možná je to z velké části jen špatným scénářem, ale Russell Crowe na postu režiséra nijak nezazářil. Přiitom kdyby skončil v první polovině nalezením prvních dvou mladých Connorovic bratrů, mohl to být hit. Do té doby ještě totiž nestihne tak šíleně začít otravovat otravný turecký spratek, ani žíly trhající romantika s ještě otravnější Olgou, a dokonce ani slepá umíněnost hlavní postavy. Právě její hledání spolu s nervy drásajícími flashbacky do zákopové války otevře prostor pro asi nejzajímavější vojenskou jednotku, kterou jsem ve filmu viděl, a pokud by příběh rámoval pouze aktivitu této Imperial War Graves Unit, nebylo by si na co stěžovat. Jenže události, které následují, vyústily ve stav, kdy jsem byl jen takhle daleko od mrštění ovladače po televizi. Křečovité romantické pasáže, montáže, ze kterých málem krvácí oči i uši, fightin' around the world, jeho australská osvěta barbarských turků kriketem, nikam nevedoucí zápletka s tureckým nacionalistickým bojem proti okupantům a sluníčkový závěr mě postupně doháněly ke stále větší nepřítečnosti. Druhá hodinka tohoto filmu tak setřela všechny mé dlouholeté (a do té doby úspěšné) snahy ne-nenávidět Crowea, a nedokážu si představit, čím by mě ještě dokázal přesvdčit si tento sysifovský úděl někdy znovu zopakovat. (19.04.2015)

R. Crowe zažíva malú krízu, ktorá trvá už pomerne dlho. Posledné roky sa mu dobré role vyhýbajú a točí jednu blbosť za druhou. Kde sú časy Gladiátora alebo Čistej duše? Asi si povedal, že to skúsi sám, ale nedopadlo to podľa jeho predstáv. Na filme, kde je kopanie studne zaujímavejšie ako hľadanie vlastných synov v megahrobe Gallipolli bude niečo zle. Crowe natočil pekné obrázky, ale filmu chýbajú emócie. Nebyť dobrého obsadenia Crowe, Kurylenko, Erdogan( v Turecku i vo svete veľmi známe meno), tak je to prúser. Veľmi trápne vyznievali neustále prestrihy na osudový moment, keď začala streľba na jeho synov. Keď vysloví slová: "Tu ležia moji synovia" obleje vás pocit trápnosti, pomyslíte si či on vlastne nie je Nostadamus! a núka sa otázka či toto bolo natočené naozaj podľa skutočnej udalosti... R. Crowe réžiu nezvládol a po pár dňoch si pri slove Gallipolli spomeniem len na vynikajúci film P. Weira a skladbu od skupiny Sabaton Film iba priemer. 60%. (07.08.2016)