Městečko Pines

K seriálu jsem se dostal celkem náhodně.O to více jsem rád,že jsem měl šanci ho zhlédnout.V hlavní roli se představil sympatický herec Matt Dillon.Režie se ujal známý režisér Shyamalan.Nejvíce mě překvapil střed celé první série,pátý díl,neboť se moje nápady,co se doopravdy v Městečku Pines děje,úplně roztříštily na prach,což jsem vůbec nepředpokládal.Prvních 5-6 dílů by si ode mě odneslo nejspíše plný počet hvězd,ale kvalita šla postupně dolů až na průměrné hodnocení.Nechci vyzrazovat více,ale kdo má rád mysteriózní seriály s hororovým nádechem,tak si určitě přijde na své.Hodnocení:80% (14.11.2015)

"WELCOME TO WAYWARD PINES, WHERE PARADISE IS HOME" -------------- Nemôžem si pomôcť – Matt Dillon je môj obľúbený herec, Terrence Howard je môj obľúbený vedľajší herec a malé vidiecke americké mestečká uprostred hôr (najlepšie s jednou v bezprostrednej blízkosti hneď v pozadí) à la Twin Peaks, prípadne tie, ktoré majú v názve 'Pines', sú mojou absolútnou slabosťou. A tak som sa do toho pustil, aj keď som vedel, že mysteriózno mi moc šmakovať nebude (pretože dosiahnuť level Twin Peaks je nemožné), no nakoniec som to dal všetko naraz a iba s miernou dávkou nespokojnosti. Pre fanúšikov mysteriózna, dobrého obsadenia, niečoho relatívne neopozeraného (v rámci možností) a tých troch vyššie uvedených záležitostí vrelo odporúčam. Ale pozor, len prvú sériu, s druhou opatrne. (13.04.2019)

Jelikož mám rád knihy, tak reklamy na internetu mě neustále konfrontovaly se skutečností, že v knihkupectvích se objevil třetí knižní díl Městečka Pines. No a jelikož reklama na knihy na mě docela funguje, říkal jsem si, že v tomto případě mám možnost pustit si na HBO Go seriál a tak jsem neváhal. Námět se jevil zajímavě a v prvním díle jsem měl trošku pocit, že to atmosférou směřuje k seriálovému kousku Jericho, který mě svého času dost bavil. Tvůrci se ale v tomto případě se seriálem vůbec nemazali a v první sérii divákovi nakládali, jak jen mohli. Matt Dillon a Toby Jones byli super a pod náporem informací to docela i odsýpalo. Průser je ale druhá série, která to rozjela s novými herci a novou hrozbou, což způsobilo slušný propad. Pokud budu citovat hlavního herce druhé série, tak nepřítel je "mladej kretén", kterej se podle mě tváří, jak kdyby sežal Šalamounovi hovno. No a tím to celý šlo do hajzlu. Škoda. M. Night Shyamalan ale rozjel solidní projekt a první série za zkoušku určitě stojí. V podstatě je ukončená. (22.03.2020)

Solidní seriál, který velmi dobře funguje v obou svých polovinách. Bavila mě jak půlka "vyšetřovací", tak i "vysvětlovací". Pochválit zaslouží tvůrci i za práci s přeléváním emocí. Postavy, které divákovi lezou první půlku na nervy si v druhé půlce rychle oblíbí a naopak. Matt Dillon je sympatický hlavní hrdina a nechce se ani věřit, že je o tři roka starší, než Toby Jones. Co se tvůrcům naopak nepovedlo, je vytvořit sympatické dětské postavy. Tedy konkrétně syna hlavního hrdiny. Ten by mohl soutěžit o cenu Čurák roku spolu s Carlem z The Walkin Dead. (14.09.2015)

Ze samotného plakátu jsem měl nastříkano v trenýrkách ještě před prvním mrknutím. Tenhle první zběžný pohled mi totiž vnukl myšlenku, že se bude jednat o něco lynchovsky-coenovského. Přesněji o mého oblíbeného Dillona v absurdních spárech pensylvánského maloměsta s nějakou geniálně divnou přidanou hodnotou. Vylouplo se to ale úplně jinak. V první řadě je tu naprosto typická a vyblitě obyčejná technická stránka, která jako by se vyškrábala z prdele libovolné CW mrdky, což mě zamrzelo, byť to není v současnosti nic neobvyklého i u dobrých seriálů. Prvních pár epizod je slušně nadprůměrných. Je tomu tak kvůli libovému schizofrennímu prostředí, kterým se potácí charismatický kus hovězího Matt Dillon. Celé to samozřejmě kazí kreténské pasáže s jeho přechytralým třináctiletým synátorem a debilní manželkou. Té ksicht propůjčila Shannyn Sossamon, která se mi děsně líbila v Pravidlech vášně, kde ji paralyzovanou démonem alkoholem odpaňuje vožralý fotbalista, zvrací jí za krk a celé to natáčí nějaký geek na domácí kameru. Výborná scéna. Cítil jsem se lehce provinile za svou mírnou erekci. Zpět k Wayward Pines. Někdy ve čtvrté nebo páté epizodě se vykecá pointa a seriál ztrácí svou lahůdkovou schizofrenní atmosféru. Pointa je nadmíru přestřelená a debilní, ale to mě příliš nesralo, neboť jsem ji vnímal spíše jako nedůležitou berličku k vykreslení situace, která postavám zadává důležitá dilemata. Po dalších několika řídkých epizodách si pánové od výroby tímto nastaveným modelem utírají prdel. Model to byl bezvýchodný a oni mávnutým kouzelné hůlky rozevřeli svěrač jednoho východu, aniž by tento krok jakkoli logicky obhájili. Na to navázali ještě jedním idiotským krokem, čímž se to celé definitivně posralo, poslalo do prdele a vyústilo v bezmezně kokotský zbytek závěrečné epizody. Ta si nezadala s nějakou lacinou padesátiminutovou verzí Já, legenda. Ve výsledku jsem tedy rád, že druhá série zůstala v náplni scénáristických propisek, jelikož by bylo po tak čůráckém vyvrcholení neutratit výsledný produkt jaksi nehumánní. Nehumánní pro diváky. (27.07.2015)