Orfeus

Očakávania, ktoré som mal na základe anotácie, že ide o výborný surrealistický film, očakávania od režiséra, ktorého diela sa vraj vyznačujú svojráznou poetikou i očakávania od hereckých predstaviteľov samotný film príliš nenaplnil. Niežeby bol zlý, to vôbec nie, skôr mierne nevýrazný a pomerne ľahko po čase zapadajúci do kategórie príjemných, vcelku pozerateľných filmíkov, no bez výraznejšieho citového, či intelektového zasiahnutia. Svojrázna adaptácia známeho mýtu starého Grécka je uvedená už názvom filmu. V úvodných minútach je zrejme pre neznalých stručne vyrozprávaný nešťastný príbeh hráča na harfu a jeho ženy Euridiky. Dej sa vzápätí presúva do parížskej umeleckej kaviarne konca 40. rokov 20. storočia, kde sa stretávajú mladí básnici. A začína mierne snový, z podsvetia do živého sveta a naopak plynúci dej popretkávaný obrazovými ozvláštneniami (niektoré scény z podsvetia sú nasnímané na negatíve), dejovými surreálnymi zvratmi a zaujímavými hereckými výkonmi. Nech sa nikto na mňa nehnevá, ale vážne braný surrealizmus považujem za odumretú vetvu umenia. (13.10.2004)

O Orfeovi jsem věděl před zhlédnutím jen to, že jde o řeckou mytologickou postavu, pojí se s jakousi Euridikou a že se objevuje i v názvu Offenbachovy operety Orfeus v podsvětí. Ale tak, vzpomínám si, že když jsem kdysi prvně viděl Kam čert nemůže, o Faustovi jsem toho nevěděl tehdy víc a nemyslím, že by šlo o velkou překážku k tomu užít si film, který v ústřední zápletce ze slavného mýtu volně vychází. Rozpracování fantaskního námětu s přesunutím dávného mýtu do současnosti mě upoutalo, scénář je skvělý. Vyzdvihnout musím i zdařilý černobílý vizuál včetně velmi slušných triků a exteriéry vybombardovaných míst po válce tvoří velmi působivou kulisu pro podsvětí. Na francouzskou filmovou klasiku mě však Orfeus nemile překvapil až neobvykle málo výraznými hereckými výkony. Jean Marais mě navzdory své obrovské popularitě snad nikdy příliš neoslovil a zde jeho toporné přehrávání vyniklo o to víc, ztvárňuje-li převažně civilní postavu tehdejší současnosti. A možná za můj často slabší dojem může i celková stylizace, která s takovým námětem mohla zajít víc do mysteriózna, možná i lehce do horroru, uměl bych si v tom představit i trochu humoru, jenomže Cocteauův film, pokud odhlédnu od fantastického rámce, mi svou atmosférou připomínal spíše melodrama. Navzdory všem kladům a tomu, že mě více scén a nápadů (např. soudní tribunál v tajemném podsvětí) nadchlo, jsem se neubránil dojmu, že tenhle Orfeus již trochu zestárl. [70%] (05.01.2023)

Dobrý film poznáte podle toho, že o něm přemýšlíte ještě další den a možná i ten další (alespoň já to tak mám). Takže jsem si to ověřila. Ověřovala jsem půl dne (tedy, přemýšlela jsem o filmu asi tak pět hodin, jestli to chcete vědět, samozřejmě ne stále, já zásadně nepřemýšlím, takže jsem spíše vzpomínala na určité scény a říkala jsem si, jaké byly hezké a jaké ne, ale to jsme se dostali někam úplně jinam a vůbec, nemusí vás to zajímat, že?!). Takže vraťme se k film. Zpočátku jsem byla velmi otrávená, protože jsem chtěla jít na film Šéfové na zabití (ano, vím, že Orfeus je více přínosný film, než Šéfové, ale to je snad moje věc! Nehrabejte se v mém soukromí, laskavě!) no, ale nikdo na něj se mou nechtěl jít (?) a zrovna dávali ve druhém kině (ano, Hradec má dvě kina, víte? Cinestar není jediné kino, do kterého můžete chodit, vy jedni..... ehm mechováci! (hradečtí pochopí (snad)) tento film. Film z roku 1950. Francouzský film. To se jen tak nestane.... Musím přiznat, že jsem ještě nikdy neviděla francouzský film v původním znění, vždycky (skoro vždycky) jsou nadabované. Francouzský jazyk mám celkem ráda, takže mi ani nevadil zvuk, ale asi si nezvyknu na zvláštní hraní francouzských herců (nebo to bylo tou dobou?) A ještě jedna věc. Orfeus že byl hezký??? Vždyť vypadal, jako kdyby ho zrovna vytáhli z tělocvičny, kde před zrcadlem obdivoval své svaly a své vysoko vytažené kalhoty. A místo brady prdelku! Celkově film? Byl prostě..... jak to říct...... divný! A hezky morbidní! Smrt mi připomínala Morticii z Addams family. A jak to, že v ,,mezisvětě'' neznají pojem básník? Radši už budu končit, jinak přidám další závorku (vadí?). Takže, film nádherný, scénář nápaditý, herci zajímaví a rozhodně jsem se nenudila!(Omlouvám se za velký počet závorek (měla jsem závorkovací náladu))! (18.08.2011)

Až Vám přejde chuť rozjímat nad svými trampotami, můžete meditovat o podnětném vztahu Jeana Cocteaua a Jeana Maraise (třeba v rámci formule Jean na druhou, nebo o smrti, která s námi chvíli pobývala, potom odešla, ale zajisté zase přijde. A když nic z toho, pak alespoň to tom, jak si moderní filmovou hudbu představuje Georges Auric. Samozřejmě nejzajímavější je potkat svou smrt a žít s ní, i když (nebo přestože) "vyžaduje absolutní disciplínu". Ale kdo by po ní netoužil (po disciplíně), kolik až bylo na světě utopií, které ji také vyžadovaly. Kdybych se díval pečlivěji (tak jako Cocteau), možná bych ji (smrt) také spatřil; možná jsem ji spatřil, možná s ní žiji. A také možná je to úplně jinak, živí a mrtví se trochu pomuchlují a pak si jdou svou cestou... Viděl jsem novou vyčištěnou a upravenou kopii, doporučuji. (29.09.2015)

Nevím... Není nesmysl říkat tomu surrealismus, když to celkem přesně adaptuje řeckou pověst, čili děj není motivovaný snovou logikou, ale ryze logikou předepsaného příběhu, kde se jen volí stylizace věcí, co se musejí stát (i když teda dojde k pár úpravám děje)? Přijde mi to jako nazvat film hororem, protože se v něm objeví sekera. Ale to jen na opraj - jinak mě tenhle film poměrně nadchnul, předně svými vizuálními hrátkami, které (asi i díky jejích větší jednoduchosti) na rozdíl od Krásky a zvířete nezestárly. 4 a 1/2 (18.02.2017)