The Escape Artist

Ačkoli příběh kolem právnického Houdiniho v roli znovu skvělého Davida Tennanta v úvodu prezentuje dobré otázky, zbývající dva díly na ně už zvysoka kašlou a věnují se pouze pomstě ve skoro heistovém stylu. Ve výsledku to je sice dobře, protože se autorům nepodařilo v úvodu naznačených morálních problémech vymanévrovat hlavního hrdinu z role vytrestaného pokrytce, jenže tři hodiny jsou pro takto přímočarý scénář přespříliš. Vzniknout stejné téma jako stejnou televizí produkovaný film s klidně i poloviční délkou, nepochybuji, že ta přemíra detailů z šetření případu by nikomu nechyběla, protože promyšlený závěr je po všech ohledech povedený. (06.05.2014)

Skutečná spravedlnost ? Co to je ? Naprosto neznámý pojem pro většinu právníků. V tomhle seriálu je ukázka toho, jak v krystalicky čisté podobě takový justiční systém funguje v dnešní době. I když jde pochopitelně pouze o smyšlený příběh, tak reálu se to v mnoha směrech silně podobá. A tak jsem sledovala vynikajícího Davida Tennanta v roli sebevědomého, inteligentního, ale jak bylo vidět, tak přece jen zranitelného právníka, pokud mu někdo sáhne na někoho jemu hodně blízkého. Davide bravo! Ale výběr do role Foyla byl taky trefou do černého, protože já toho chlapíka bytostně nesnášela od prvního momentu, jak bezvadně ho hrál Toby Kebbell. A i když jsem v třetím díle tak trochu tušila, kam se to bude asi ubírat, tak jsem byla stejně napnutá jak luk až do úplného závěru. Jedině si snad tvůrci mohli odpustit tu přespříliš inteligentní právničku v závěru, ale asi bychom se pak do puntíku nedozvěděli co a jak, takže tu lupu zahodím, na černé tečky se vybodnu a ráda dám plné hodnocení, protože mě to zkrátka bavilo. (08.11.2013)

"These people are so – Hi! Nice to see you! – two-faced." Obsahuje spoilery! Každý má nárok na obhajobu, ale jen do té chvíle, než ten “každý” pocuchá střeva vaší manželky. Pak se totiž ukáže, že když jste geniální právník a váš protivník není než pro společnost nepřijatelný psychopat, je v naprostém pořádku, prohnat mu organismem smrtelnou dávku jedu. The Escape Artist se snaží ukázat nemorálnost právnického prostředí - záměr dobrý, provedení na nakopnutí do holeně. Pouhé tři epizody a stejně se tvůrcům nepodařilo udržet standard nasazený v první z nich. ___Oč tedy vlastně jde. Will je úspěšný právník s dokonalým rodinným zázemím, který nikdy neprohrál případ. Liam je psychopatický ptákomil se zálibou v sadistických sexuálních praktikách a v zákeřném zkracování délky života mladých žen. Poté, co Will vyseká Liama z naprosto jasné vraždy, si uvědomí, že to už možná bylo moc a odmítne řezníkovi podat ruku při rozloučení. Podle známého pořekadla – nepodáš mi ruku, podřežu ti ženu – na to následně doplatí. A někde tady se to začíná nořit do nepromyšlených břeček. Od druhé epizody se vytrácí veškeré zkoumání morálky a zůstává jen thriller založený na přihlouplých a šíleně vykonstruovaných zvratech, které se hromadí až vyústí v konec s vysvětlujícím flashbackem, za který by se nemusel stydět ani Poirot. ___TEA je výborně natočené drama, které si pravděpodobně užije ten, kdo nad ním nebude v průběhu moc přemýšlet. Herecké výkony jsou fakt skvělé. Nejvíc se mi však líbí ta hříčka se jmény a osobnostmi – WilLiam. Doufám, že je aspoň vytvořena záměrně… (23.11.2013)

Pokládá to zajímavé otázky a námět je dostatečně nosný (jakkoli v produkci BBC již lépe zpracovaný; viz Silk). Jenže to samo o sobě nestačí. Spíše než třídílná minisérie to měl být klasický celovečerák; vaty tu není málo, byť je to vata nenudící. Nedává to pocítit plynutí času; kupříkladu první díl pokrývá cca půl roku, ale působí to jako několik málo dní. Finální soudní přelíčení je sice vynikající a samo o sobě smysl dává, ale pravděpodobně se při převodu z předlohy někde vytratila informace "proč by to tak v první řadě vůbec dělal". Pro našince je svým způsobem mínusem i finální pointa, která stojí čistě na rozdílu mezi (již tak značně specifickým) britským a skotským právem, ale tvůrci to pro neostrovní publikum nijak nevysvětlí. Na můj vkus je rovněž Foyle poněkud prvoplánový a jeho vinna záhy jasná. Mnohem zajímavější by bylo nechat jeho postavě určitý prostor pro "důvodné pochyby" a rázem by celá finální pasáž i Willovo chování byly interpretačně mnohem zajímavější. Ovšem vše výše zmíněné není zase až tak zásadní, protože to umí být místy řádně dusné a vypjaté. Ten největší problém je Tennant. On je vynikající do určitého typu rolí, ale není to charakterní herec, který zahraje vše. A nikde to nebylo tak očividné jako právě zde. Zatímco ve fázi "okouzlující sympaťák Will se šťastnou rodinou a úspěšnou kariérou" je vynikající, tak ve fázi "koketování s odvrácenou stranou duše" plave. A plave v tom fest a místy je ve své zarputilosti až směšný. Což o to více podtrhuje a dává vyniknout výše zmíněným problémům. (21.12.2013)

Fakt, že David Tennant asi nikdy nebude hercem mého srdce určitě nebyl tím hlavním faktorem mého hodnocení. Tím je hlavně druhá polovina, respektive poslední díl. Zatímco začátek a vlastně vše, co se týká vyšetřování a obhajování působí velmi solidně, tak závěrečná část, kterou bych klidně nazval sám proti všem, tam mi přišla jak z nějaké pohádky a nebo nějakého krimi seriálu TV Nova, kde se na nějakou logiku a uvěřitelnost hledí jen pramálo. Zajímavý pokus s obrácenými rolemi, který bohužel pro mě zůstal stát někde v půli cesty. (23.08.2018)