Vášeň

Godardův zimní film Passion deklaruje absenci příběhu nahrazenou přítomností světla. Dvě ženské filmové hvězdy zde ve vrcholné formě hrají postavu „otevřené a uzavřené mrchy“. Huppert je šička v textilní továrně, která kvůli interview pro polského režiséra (J. Radziwilowicz), do něhož je zamilovaná, přijde o práci. Schygulla je manželka majitele této továrny (M. Piccoli) a s polským režisérem prožívají také vzájemné okouzlení. Polák natáčí film, který postupně ztrácí producenty a nebude dokončen. Passion – Pašije, ale též Utrpení (zde zejména utrpení pracující třídy) spojuje tradiční Godardova témata – zaprodanost filmovému (a jinému) establishmentu (Pohrdání), sociální tématiku traktovanou na základě zkušenosti západního levicového intelektuála (a skepsi z ní – dříve například Weekend) anebo film o filmu ve filmu (znovu Pohrdání), či vztahy muž-žena a muž-více žen (Žít svůj život, U konce s dechem atd…). Nové v Godardově poetice 80. let jsou nepřestávající hry s filmovou montáží (zvuk je nasazen záměrně mimo obraz, přes různorodé tematické úseky filmu znějí dlouhé nepřerušené pasáže klasických koncertů rušené reálnými zvuky, atp.). Zcela v rámci právě se zrodivší filmové postmoderny vyznívají scény, v nichž se polský filmový režisér snaží zachytit nakašírované živé obrazy podle Rembranta, Ingrese či Delacroixe. Ve filmu rovněž nalezneme odkazy na ritus katolické mše (Agnus Dei). (garmon)