Prénom Carmen
First Name: Carmen
Obsahy(1)
Carmen potřebuje peníze na film, a tak vyloupí banku, kde jí padne do oka chlápek z ostrahy. Kamery se rozběhnou, ale zmatky a plánovaný zločin možná jejich aférku zhatí. (Netflix)
Recenze (12)
Inspirace či podobnost s Carmen čistě náhodná. Tak jsme si s panem Godardem (zase) nepotykali. Křestní jméno Carmen je roztodivným a dost nevyrovnaným slepencem mnoha žánrů, který si režisér možná natočil pro radost, ale mě, jako diváka, po většinu času nudil. Přitom začátek s Godardem hrajícího sám sebe mě ještě zaujal (vlastně skoro všechny scény s ním, ve kterých zhodnocuje, ironizuje, demýtizuje: „Mám to zapsat?“), ale pak přišlo na řadu přepadení, u kterého jsem už začal pochybovat o tom, jestli to režisér myslí vážně, nebo to má být nejistý pokus o grotesku či parodii, pokračovalo to čistou absurditou na záchodě (která mě až rozesmála), ale vše, co potom následovalo, bylo jedno velké „wtf?“, a to ať už šlo o scény/pasáže zatčení, soudu, sprchy nebo jednoduše každá s milenci. Všechny ve mně vyvolaly nepřerušovanou apatii a nudu. Jejich pointa (s výjimkou objímání televize), herectví protagonistů a dialogy mě absolutně míjely, jakoby všichni byli sjetí, v těch chvílích na mě film působil hrozně hystericky a anarchisticky. A ani dominantní Beethovenova hudba (bohužel neustále kažená dementními promluvami nesoustředěné Claire), stejně jako nápadité hrátky se zvukem mě už tak z nezájmu příliš nevytrhly. Za ně a postavu Godarda dávám 2*. „Nezeptáš se mě, proč jsem tady?“ –„ Jasně. To nám alespoň zajistí dialog.“ ()
No, asi takhle - úvod mě bavil a ve scénách, které chtějí být vtipné (a mnohdy taky kupodivu jsou), se mi ten film líbil hodně. A dokonce především ve scénách, kde vystupoval sám Godard. Jenže pak tu je i vše ostatní, co mě nebavilo, přišlo o ničem a o prvcích typických pro Godardovu pozdější tvorbu ani nemluvím. On tu sice zase hezky experimentuje, to jo, na některé filmařské nápady je radost pohledět, i o nějaký děj se to chvílemi snaží (ačkoli asi tolik jako u Detektiva), ale stejně mě to nijak víc neoslovuje. A i když bych tomu klidně ty slabé tři hvězdy dal, brání mi v tom fakt, že na rozdíl od jiných Godardových novodobých sledů různých myšlenek tu těch myšlenek je značně míň a místo nich zde jsou jen prázdné, vatové plky. V tom případě ji dát fakt nemůžu, když jsem si z Krále Leara nebo již zmíněného Detektiva odnesl malinko víc a obojí zde u mě přitom má dvě hvězdy. Tím pádem nechápu ani to, že Godard se vůbec Křestní jméno Carmen rozhodl natočit, když to nejvíc připomíná jakýsi pokus o godardinovu pro širší publikum, která se tak tváří, ale nikdy taková být nedokáže. Co je ten film vlastně zač? Lepší 2* ()
Godard na jeho poměry naprosto přístupný i pro ty, kteří jeho osobitému stylu filmové řeči příliš neholdují. Na základě scénáře jeho dlouholeté spolupracovnice i družky Anne-Marie Miéville a (spíše jen volné) inspirace Mériméeho/ Bizetovou předlohou vytváři nejen příběh o vášni Carmen a její mužské "oběti", ale propojuje ho s vypravěčskou linií zachycující menší teroristické akce skupinky mladých lidí, kteří se jimi snaží získat peníze na natočení filmu a s pomocí něho zachytit i své další aktivity. A tím, kdo jim má jejich film (ovšem bez vědomí výše řečeného) režirovat, není nikdo jiný než Godard, hrající sám sebe (a zároveň strýce Carmen). Podmanivá vizuální a hudební forma zničujícího vztahu mladého muže a ženy je z druhé strany doplněná ironickou sebereflexí "stárnoucího a zkrachovalého" režiséra. Ten ale nakonec film nenatáčí (že by symbolický rozchod se svojí maoistickou minulostí 60./70. let, alespoň co se týče explicitního spojení filmu a ideologie?). ()
Niekto sa hral na umenie a takto to dopadlo. Čírá nuda kombinovaná s nevkusom, zlými dialógmi, zlými scénami, zlou hudbou, nezaujímavými postavami, blbými predelmi na večne trilkujúce hudobné trio či pohľadmi na vodu. Lúpež v banke bola snáď zlý vtip. Zbytok tvoril chaotický vzťah dvoch milencov/nemilencov. Celý čas som čakal, že niekto povie "strih" či "koniec, máme to". Dokázal som to dopozerať len kvôli zmyselnej Maruschke Detmersovej, ktorá bola na obraze viac nahá ako oblečená. ()
Godardova volná inspirace opery Carmen, jenž lze charakterizovat jako zvukový film, který je ústředním designovým motivem filmu. Veškerá vážnost příběhu je roztříštěna groteskními a hrubými tvůrčími prvky, které balancují mezi komedií a tragédií. Z toho plyne kombinace melancholického a komediálního stylu, který doplňuje poetický obraz a zmíněný klíčový zvuk. Godard opakovaně porušuje veškeré hranice konvenčních pravidel filmové tvorby a zároveň tak zpochybňuje veškeré interpretační přístupy uměleckých kompozic. ()
Reklama