Život je snadný, když zavřete oči

„A Belén?“ - „Odjela. Dnes v noci ani nespala v hotelu. Podívej, řeknu ti to z vlastní zkušenosti. Pro to, abys pochopil ženy, je…nejlepší nesnažit se je pochopit. Bůh ví, co chtějí?!“ Jestli chcete jet stopem a řidič se vás zeptá, zda máte rádi jeho milované Brouky, vždycky musíte souhlasit…anebo na tom až tak nezáleží? Tenhle film je velice lidský. Zároveň melancholický, trochu úsměvný, ale převážně příjemný snímek o cestě a snaze splnit si zdánlivě nemožný sen. Zkrátka taková ta typicky pohodová „feel-good roadmovie“, s krásně padnoucí hudbou (a ne, vůbec k tomu není potřeba písniček Beatles, jak by mohl divák dopředu očekávat), hřejivým Španělskem sázející hlavně na atmosféru i pár sympatických postav. Stačí to? Na lepší průměr určitě, ale na to ve mně osobně ten film dozníval déle, než jsem čekal, takže lehce nadhodnotím slabšími 4*. „Ve strachu se nedá žít. V této zemi je plno lidí, kteří žijí ve strachu. Ale vy jste mladí a musíte to změnit, sakra. Musíte se strachu zbavit. Život je jako psi. Když vycítí tvůj strach, láká je to, aby tě kousli.“ (15.07.2023)

Jako můj první film na letošním Febiofestu naprosto ideální. Vlídný, humorný, vyloženě mi zlepšil náladu. Antonio byl ve své dobrotě a snaze pomáhat druhým úplně odzbrojující. Dělal to přitom zcela přirozeně, nenuceně, zkrátka síla osobnosti. Šel si urputně za svým snem, který přišel oběma mladým zpočátku nesmyslný, ale postupně si je Antonio natolik získal, že mu fandili. Jak se on choval k nim, tak mu to oni opláceli. Příklady zkrátka táhnou. Pro mě to bylo komorní příjemné road movie z 60. let. Trocha toho optimismu dnes určitě neuškodí. (22.03.2014)

Milý příběh z milého španělského prostředí v období Francovi nadvlády. Ta pro mě do dnešní doby neznámá herečka Natalia de Molina zde ukázala, jak umí být krásná, což jí tam potvrdil nejen ten mlaďas, ale i ten učitel. Ve skutečnosti ale po proklikání pár obrázků na googlu radost jemně opadla. Nicméně právě ona a samotný příběh podpořily celkové vyznění neskutečně milého příběhu, který tak nějak hezky plyne a i když skončil, tak mi bylo moc hezky, ale i tak jsem cítil, že víc jak na tři hvězdičky to prostě necítím. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (17.04.2015)

Se zavřenými kukadly se někdy skutečně žije lépe, ale o tom tento španělský snímek režiséra Trueba není. Modří možná už tuší, že se jedná o narážku na text populární písně Beatles "Strawberry Fields Forever". Notabene se děj filmu točí okolo roku 1966. Tož, to by v tom byl čert, že... :). K Beatles mám pozitivní vztah, už od mala mě jejich songy provázely z rozskřípaného magnetofonu (který měl zvláštní zálibu v trhaní pásek...) a tvořily tak trochu "soundtrack" k mému dospívání. Tematika je mi to tedy celkem blízká a je pochopitelné, že film ještě před jeho zhlédnutím vyvolal vlnu mého zájmu. Zápletka se má zhruba takto. Učitel angličtiny Antonio (hraje ho velmi sympatický Javier Cámara, kterého možná budete znát z filmů "Mluv s ní", či třeba i "Špatná výchova", apod.) se snaží motivovat své žactvo ke studiu rozborem "beatlesáckých" skladeb, konkrétně slavné "Help" (kterou aktéři vyslovují s typickým španělským přízvukem jako "chelp" :)). Když se ale Antonio dozví, že jeho idol John Lennon nahrává právě ve Španělsku film (podle mě se jedná o snímek Jak jsem vyhrál válku podle knihy P. Ryana), tak neváhá a v půjčeném voze (obrázek výše) se vydá na cestu za poznáním slavného liverpoolského rodáka. Na cestě ale narazí na dvojici zajímavých postav.... Film je podle mě zářným případem těch filmových děl, kde zase až tak moc nezávisí na výsledku snažení postav, ale hlavně na tom, že i "cesta může být cíl". Motorem veškerého dění je sice právě Antonio, ale ve výsledku se jeho cesta za Lennonem neukáže jako to úplně hlavní, o čem snímek pojednává. Velkým plusem filmu je podle mě také to, že hlavní postavy jsou velmi dobře napsány a diváka jejich další osud a vzájemná interakce dost zajímá (aspoň tedy u mě to tak fungovalo). Slušná kamera navíc nabízí pohled na impérium Francesca Franca v šedesátých letech, které se tu prezentuje polorozpadlými budovami venkova, ale třeba také víceméně milou atmosférou. Ta se dokáže přenést i na diváky a podle mě vydrží i dost dlouho po závěrečných titulcích. Jako velké plus kvituji, že ve filmu nezní pořád dokola otřepané šlágry oné doby. Píseň od Beatles tu zazní jen jedna (zkuste hádat která...) přesně ve svůj pravý okamžik a pomůže tak utvořit silný závěrečný moment (který by se v opakujícím "soundtracku šedesátek" jinak asi trochu rozplynul). Velmi příjemný, trochu melancholický, film, jehož prosluněné záběry vám hezky zkrášlí nadcházející zimu v ČR. (22.11.2015)

Příjemné milé, vlídné, akorát škoda těch rajčat, ovšem v tomhle případě bych jednala možná stejně jako Antonio a krásná, poměrně neznámá Ariadna Gil. Asi bych uvítala trochu víc melodií Beatles, když to byla ústřední myšlenka této road movie, ale i za ten ždibíček textů od Johna díky. Při nedělní odpolední kávě, proč ne do Španělska s touto sympatickou trojicí. (08.10.2015)