Život je snadný, když zavřete oči

Mám nějakou opatrnost ke španělským filmům, ale tohle jsem spolkl jako malinu. Optimistický, jednoduchý příběh inspirovaný texty Johna Lennona, vlastně taková road movie, ale nikoliv krajinou, ale dobrotou a pozitivními pocity. Tahounem je pro mne dosud zela neznámý, ale skvělý Javier Cámara, jehož střízlivé nenásilné herectví hladí po duši. (03.05.2015)

tak v tomhle případě mám zcela jasno, to nemůžu hodnotit jinak než za plný počet. Nenápadný film, který je ale natočen s velkým citem. Je protkán dobrým humorem, přitom vůbec netlačí na pilu, působí to nenásilně a přirozeně. Přitom je to ten z filmů, které mají tu moc lidem zlepšit náladu a do duší zanést pohodu. A přesto všechno se sem vešla i kritika tehdejší španělské diktatury. Výborná a docela originální náladovka (01.02.2016)

„A Belén?“ - „Odjela. Dnes v noci ani nespala v hotelu. Podívej, řeknu ti to z vlastní zkušenosti. Pro to, abys pochopil ženy, je…nejlepší nesnažit se je pochopit. Bůh ví, co chtějí?!“ Jestli chcete jet stopem a řidič se vás zeptá, zda máte rádi jeho milované Brouky, vždycky musíte souhlasit…anebo na tom až tak nezáleží? Tenhle film je velice lidský. Zároveň melancholický, trochu úsměvný, ale převážně příjemný snímek o cestě a snaze splnit si zdánlivě nemožný sen. Zkrátka taková ta typicky pohodová „feel-good roadmovie“, s krásně padnoucí hudbou (a ne, vůbec k tomu není potřeba písniček Beatles, jak by mohl divák dopředu očekávat), hřejivým Španělskem sázející hlavně na atmosféru i pár sympatických postav. Stačí to? Na lepší průměr určitě, ale na to ve mně osobně ten film dozníval déle, než jsem čekal, takže lehce nadhodnotím slabšími 4*. „Ve strachu se nedá žít. V této zemi je plno lidí, kteří žijí ve strachu. Ale vy jste mladí a musíte to změnit, sakra. Musíte se strachu zbavit. Život je jako psi. Když vycítí tvůj strach, láká je to, aby tě kousli.“ (15.07.2023)

Jako můj první film na letošním Febiofestu naprosto ideální. Vlídný, humorný, vyloženě mi zlepšil náladu. Antonio byl ve své dobrotě a snaze pomáhat druhým úplně odzbrojující. Dělal to přitom zcela přirozeně, nenuceně, zkrátka síla osobnosti. Šel si urputně za svým snem, který přišel oběma mladým zpočátku nesmyslný, ale postupně si je Antonio natolik získal, že mu fandili. Jak se on choval k nim, tak mu to oni opláceli. Příklady zkrátka táhnou. Pro mě to bylo komorní příjemné road movie z 60. let. Trocha toho optimismu dnes určitě neuškodí. (22.03.2014)

Když se dívám na svoje psaní, vidím jisté dílčí úspěchy, kdy se má práce líbí či alespoň zaujme. S věkem se mi ale mění preference. Toužíval jsem psávat smutné art-scénáře a art-povídky a řekl bych, že to snad i umím. Těmito feel good-movies jsem vždy tak trochu pohrdal jako instantní zábavou. Teprve nyní si uvědomuju, jak těžké je to napsat, aby to pohladilo, a přitom to nebylo úplně blbé. O kolik lepší tenhle film je než námětově podobný Výlet Alice Nellis! Chtěl bych být jednou schopen takovýto scénář napsat. Zatím to ale neumím, a tak se klaním lepším. (09.12.2015)