Sympathy for the Devil

Když já (jakožto buran, samouk a nedouk) mám s tímhletím avantgardním a postmoderním uměním (tedy s tím, které je umění, neb tak pravil tvůrce) často problém. Opravdu často nevím, zda to umělec míní vážně, zda si z obecenstva nestřílí, zda to není jen reklamní trik, intelektuálská zhůvěřilost.... etc. Tak dobře, výpověď o době to nepochybně je, zřejmě i koláž, z níž si divák má vybrat a sestavit vlastní film, asi i politický manifest. Je-li to však i politický manifest (který by měl mít za cíl oslovit co nejvíce lidí), pak nechápu tuto formu, nepříliš srozumitelnou, nudící a prudící. I mě mnoho scén silně připomínalo nonsensové scénky od Monty Python (jak zde již uvedli Rabina a Brejlil). Bludný film. (03.07.2011)

Stouni nám zazpívají několikrát v různých aranžích stejnou píseň a mezitím se dozvíme kolikrát východní totalitní systémy doslova oprcaly obrovskými čuráky západní demokracii. Takže jediným pozitivem zůstává, že jsem zjistil, že Keith Richards nevypadal vždycky jako reklama na eutanázii, ale že bývával docela pohledný mladík. (21.02.2008)

Stouni jsou tu tak trochu odstrčeni kvůli politice, která hraje prim, ale na druhou stranu výtvarně je film povedený, kamera velmi slušná. Moc se mi líbila scéna rozhovoru s divkou z lesa. Bohužel je to taky dost nudné. Celkově je to klasické dílo z 60. let od režiséra z románské země okořeněné velkým důrazem na politiku. (29.09.2007)

Genese písně jako genese jakéhokoli upřímně konaného díla zasazeného do dobového kontextu. Co tomu ještě chybí, kdy už je to "dobré"? Stonovský a godardovský jazyk nehovoří úplně stejnou řečí, přesto však jsou obě zcela srozumitelné i pro mnoho jiných. Nebyla to tato "Sympatie", co mě přivedlo k víře, ale: "High and dry well, I'm up here with no warning...", kdo to zná, asi také nebude pochybovat.. (16.02.2014)

Zdánlivě chaotická mozaika z citátů a myšlenkových vírů prokládaná nahráváním titulní písně Stounů poměrně přesně postihuje zmatek, naděje i nejistotu konce šedesátých let. V mnohém tak předjímá budoucí vývoj. V tomto kontextu šedesátá léta jsou určitým mezníkem, který jedno uzavírá (reminiscence na druhou světovou válku a předcházející dobu) a druhé otevírá (cesta k postmoderně). Tříšť se mění v přehledný obraz základních tendencí směřujících k 21. století. Silný zážitek pro odolné mozky, které nerezignovaly na vzdělání a schopnost i potřebu myslet a hloubat. I to je špička světové kinematografie. A ne ta nejhorší. (27.08.2007)