Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Michel LegrandHrají:
Anna Karina, Paul Pavel, Sady Rebbot, Peter Kassovitz, Jean-Luc Godard, Jean-Paul Savignac, Henri Attal, Gérard Hoffman, André S. Labarthe, Dimitri Dineff (více)Obsahy(2)
Nana (Anna Karinová) je krásná dvacetiletá Pařížanka, která záměrně opustí svého manžela i malého synka, aby se mohla stát herečkou. S tím málem, co si jako prodavačka vydělá, se však nemůže pustit do uskutečnění svého snu, a proto se rozhodne získat peníze prostitucí. Brzy se jí ujme pasák Raoul, který ji naučí všechny triky, bez nichž se v tomhle byznysu neobejde. Po čase se Nana zamiluje do mladého umělce a pokusí se s prostitucí skoncovat. Raoul však nehodlá pustit jednu ze svých nejlukrativnějších komodit z ruky... (HBO Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Dokonalost není potřeba detailně analyzovat, stačí se ní nechat unášet. Tento Godardův film jsem s odstupem času viděl dnes už potřetí a považuji ho za dokonalý a dlouhodobě za režisérův nejlepší (byť se teď u mě co do největšího zážitku z Godardovy tvorby začal prát s Bandou pro sebe :)). Dokáže na mě pokaždé hodně zapůsobit komorním dramatem mladé ženy svedené vlastním rozhodnutím a osudem na špatnou stranu, upoutat všemi nápaditě vyladěnými záběry v jednotlivých střípcích a kapitolách tak, že mi zde vůbec nevadí ani délka záběrů, krásnou hudbou a v neposlední řadě půvabnou a herecky excelentní Annou Karinou v jedné z její životních rolí. Nejoblíbenější scéna: Příjemně poetická chvilka v 6. kapitole v doprovodu šansonu Jeana Ferrata. Nejzábavnější: Přeci balónek a taneček u kulečníku! Nejpůsobivější: Rozhodně kapitola poslední. Nejdřív silný vrchol romance, poté tragedie. Nejsymboličtější: Pro mě osobně 11. kapitola. Pamatuji si, jak mě kdysi poprvé ono filozofování s dědouškem o slovách, mlčení a samotě dostalo do transu, až časem jsem v něm postřehl i dříve přehlédnutý nadhled. Ale pořád je to stejně kouzelné a má v sobě jako celý snímek podmanivou atmosféru. Filmové umění dělané s láskou, je to vidět i slyšet... ústřední hudební motiv se mi okamžitě zapsal do srdce. [95%] ()
Zrejme najzvláštnejší pohľad do súkromia prostitútky. Občas to príde až tragikomické ( posledné sekundy filmu ), ale väčšinou nás režisér až nechutne realisticky ( nemyslím tým explicitné zábery, ktoré v tom období nemali šancu zhliadnuť svetlo sveta ) zoznamuje s pouličnou prácou jednej krásnej dievčiny. ()
Viem, že Jean-Luc je čistokrvný filmár, ktorý všetky svoje nápady vyjadruje filmovými prostriedkami. Mám rád jeho filmy, ale Žiť svoj život nepovažujem za jedno z jeho najlepších diel. Určite je to zaujímavý a usporiadaním neštandardný film s krásnou a dobrou herečkou, ktorá mu dominuje. Vôbec neľutujem, že som ho videl, len mám pocit, že na štyri hviezdičky nedosiahol. ()
Co nám tím Godard chtěl říct? Kamera zabírající po většinu času rozhovorů pouze jednu postavu, přinejlepším pouze zády, naznačuje odcizení. Nana se i přesto snaží Žít svůj život a dává se na dráhu prostituce. Obecně mi vyprávěcí forma snímků nové vlny nevadí, ba naopak, Godardovo Pohrdání je fantastické. Jenže u Vivre sa vie mám pocit, že se mi nedostalo žádného sdělení. Ano, život je těžký a v 60tých letech jste si alespoň mohli zafilozofovat v kavárně s neznámým dědulou. 6/10 ()
Po ztřeštěné komedii Žena je žena mění Godard zcela polohu a pouští se do tohoto syrového dramatu, které má být zjevnou poctou Zolovi. Smutný příběh bývalé herečky Nany, která se rozhodne "žít svůj život" a skončí jako prostitutka, je pojednán velmi syrově (i proto se možná točilo na "dokumentární" černobílý materiál - předchozí film byl barevný). Nana, kterou zahrála krásná Anna Karina, nepřestává být idealistkou ani v nejhorších okamžicích. Život se k ní však chová macešsky až do úplného konce. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (9)
- Struktura filmu napodobuje antickou tragédii - obsahuje jejich pět fází (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa). (Hwaelos)
- V posledním obraze projíždí Nana v autě okolo kina, v němž hrají Truffautův snímek Jules a Jim. (Hwaelos)
- Godard se netají inspirací ve "zcizovacím efektu" G. Brechta. Proto ve snímku mluví postavy zády ke kameře, dívají se přímo do objektivu, používají se mezititulky apod. (Hwaelos)
Reklama