Země zaslíbená

Myslela jsem ponejprv na obrazy Hieronyma Bosche a potom i na Progres 2 ("Démonů úl / spí drogy v květinách / čím pláče sůl / když slzu proklíná.") Peklo na Zemi. Jak se jedná o vyšinutí, tak je Wajda mimozemský jak je působivý a přesný, a nebo zcela zemský čili zemitý. A nejspíš se odvážím říct i krutopřísný, tak. (21.09.2016)

Ak si pozriete náhodou v krátkej dobe po sebe filmy Zaslúbená zem, Súmrak bohov a Stávka na neistotu (napríklad..., kombinácií bude viacero), zistíte, že ludia sa nemenia a zmena doby je skôr iba zmenou číslovky, všetko čo je iné, je iba vonkajšieho charakteru. Možno niektorí budú považovať adaptáciu z roku 1975 za tendenčne poplatnú vtedajšiemu režimu, ale bolo by to krajne nespravodlivé, to, o čom film rozpráva, je (ako som uviedol na dvoch iných príkladoch) husto nadčasové. Postavy pôsobia mierne karikatúrne, čo bude určite autorský zámer a ten funguje výborne. Nestotožníte sa s nimi, ale budete obdivovať herecké výkony úplne všetkých hercov vrátane štekov a možno vám ich bude lúto ako ludí, ktorí nedokážu byť šťastní preto, lebo ich pohltilo sebazničujúce sebectvo. Výprava berie dych, od premyslenej farebnej štylizácie po monumentálnosť dekorácií. Zem zaslúbená je tak skutočným velkofilmom vo všetkých svojich zložkách. (24.02.2016)

V německém šlágru z roku 1974 (znám ho z doby studia) se zpívá: „Ich habe diese Landluft satt/ ich möchte wieder in die Stadt/ Theo, wir fahren nach Lodz…“. Šlágry pocházejí z jiných šlágrů - tento se dá datovat ze 17. i 19. století (zde ve verzi „Itzek, komm mit nach Lodz …“. Łódź. se v 19. století stává průmyslovou metropolí se stálým přílivem venkovanů, kteří podobně jako páni továrníci a finančníci, v ní vidí takřka zaslíbenou zemi, Není to tedy pouhý pomysl režiséra Wajdy ani spisovatele Reymonta, kteří v tom vidí především zlořády gründerského kapitalismu. Tak či onak zaslíbenou zemí je primitivní kapitalismus a jeho podbízivá služka - demokracie. Jak to vypadá ve skutečnosti (tedy ve filmu) se není třeba příliš šířit: surovost, podlézavost, podvod, zkrátka podouštví (jak by řekl Benjamin Kuras) na pozadí kouřících komínů a továrních hal. Příběh je nesen třemi mladými gründery, z nichž každý zastupuje svoji třídní vrstvu, a jejichž touha po vlastní továrně přesahuje všechny etické meze. Pokud při sledování filmu uvažujeme o odborových a sociálních hnutích, pak je to jen přirozená reakce. Ještě jeden citát z klasika: "... Z robotérů stávali se fabričtí dělníci; panské zámky ztrácely svůj lesk; bázeň před nimi mizela; jejich velitelskou úlohu převzaly továrny; ty počínaly panovat svému vůkolí a stávaly se tím, čím byly ve středověku hrady rytířů, kteří v nových dobách neloupili v rukou se zbraní, ale s kapitálem po kapsách a pokladnách" (Antal Stašek, České slovo, 3. 4. 1927). (03.06.2014)

70%. Až na výjimky platí zásada, že když má nějaký film tři hodiny, nemá u mně šanci (ještě horší je, když na tu délku nejsem duševně připravený, což jsem nebyl). Během projekce tohoto byly chvilky, kdy jsem se díval na hodinky... ale zároveň i chvilky totálního ponoření, čemuž bohatě napomáhala kamera a hudba Wojciecha Killara (kdo neví, napovím - Coppolův Dracula, a kdo neví ani teď, tomu rozbiju hlavu holí). (04.12.2007)

Strhujúca, veľkoryso výpravná, trojhodinová epopej v rytme rachotu ozrutných textilných strojov. Hýbateľom deja je bezškrupulózna túžba troch kamarátov vlastniť fabriku, ako symbol úspechu v ére industrializácie. Vôľa byť úspešný popiera tradície. Láska, rodina, známi: všetko je využiteľné v mene vlastných výhod. Wajda ukazuje, že podvody a lži neboli cudzie žiadnemu z troch určujúcich národov Poľska tej doby: Poliakom, Židom ani Nemcom. Naturalistické zobrazenia kontrastov pudových zábaviek buržoázie v honosných prostrediach a biedy tisícov robotníkov (na ich trápenia sa zväčša odpovie: "Nech zdochne!") umocňujú zážitok jedného z Wajdových najsilnejších filmov. (24.10.2006)