Kill La Kill

Na docenění musí člověk mít určité specifické nastavení mysli a značnou odolnost k japonské animované fantastice, ale pokud jsou obě podmínky splněny, nebrání už nic tomu, aby nasedl na hype train a již se jen neuvěřitelně vezl. Vůbec se nedivím tomu, že bylo tohle anime zvoleno nejlepším originálním anime dekády (i když osobně bych ten titul dal geniální Madoce). Od začátku až do konce obrovská smršť šíleně přepálené zábavy, neskutečné vizuální i vyprávěcí nápaditosti (často až old-school herní a komiksová beat-em-up obrazová poetika) a epických momentů pod taktovkou animátorů utržených z řetězu a mistra skladatele Sawana, vlastně v celkovém procentu hypeu napříč epizodami dokonce Trigger překovává podle mě sám sebe a předchozí dnes již legendární počin Gurren Lagann (nepočítaje jeho závěr, logicky :)). A pod povrchem toho všeho znovu krásný coming-of-age příběh, který se vyvine v něco mnohem větší, ale v jádru stále to srdce zůstane, přičemž tentokrát je to srdce dívky. Musím přiznat, že jsem se do hlavní hrdinky Ryuuko Matoi možná trochu zamiloval. Její design, její jméno (ovšem jména tady mají velmi zajímavá a cool znějící téměř všichni), její osobnost, a asi nejvíce její japonský dabing byly všechno trefy do černého. Ani většina dalších postav ale rozhodně nedělá ostudu, v čele s úžasně charismatickou a celkově výborně napsanou Satsuki Kiryuin. Nějaké výhrady by se jistě našly a u několika epizod jsem se trochu nudil nebo byl možná, jak je to u tohohle studia obvyklé, můj mozek úplně zahlcen, ale ve finále to byla jednoduše parádní jízda. Číselné hodnocení někde mezi 8,5-9/10. (11.11.2020)

Zatím je to tak vynikajícně přehnané, podivné a výborně kreslené, že se při to nepokrytě bavím. Možná jsem viděl málo anime, ale tohle je pro mě něco nového, doufám že se kvalita udrží i v pozdější fázi. Po Little Witch Academia a třech dílech Kill la Kill vkládám ve studio Trigger velkou naději. EDIT: Nadšení, nenadšení - časem ztrácí šmrnc. (22.10.2013)

Jak může být něco tak nápadité a hyperaktivní, ale občas zároveň nudné a otravné. Původně jsem si myslel, že celá věc s krvelačnými uniformami je docela cool poselství, ale nejspíš je to jen výmluva k (cenzurované) nahotě. A já miloval od Imajašiho Dead Leaves a Panty and Stocking. Rozhodně ale opakující vtip, že se na dějepise v té militantí společnosti učí jen o Německu za WW2 je fajn. Stále mě to ale baví víc než třeba Promare nebo BNA. Edit: Pořádně se to rozjede až cca po 5té epizodě. (10.11.2020)

Individuální hodnocení Kill La Kill hodně záleží na tom, jestli jako jeho diváci přistoupíte na hru tvůrců, že jde o primárně bojovou záležitost a nebudete moc řešit logiku, některé pochybně napsané postavy a jejich místy smysl příliš nedávající motivace. Třeba takový Hromino na jejich hru nepřistoupil a poměrně poutavě dal svůj vcelku vyhraněný názor velmi jasně najevo. Jeho argumenty navíc dávají smysl a komentář, který se honosí jeho nickem, je tím pádem kvalitním protipólem místních, ve valné většině, nadšených reakcí. Takže doporučuji přečíst. ---------- Něco málo k příběhu: Černovlasá předsedkyně Kiryuuin Satsuki vládne japonské škole Honnouji nejen slovem, ale i svým bílým mečem. Podle svých vyhraněných preferencí rozdává místním studentům tzv. Goku, uniformy, které podle svého označení (1* až 3*) propůjčují svým nositelům nadlidské schopnosti. Tou dobou na akademii nastupuje sedmnáctiletá Matoi Ryuko u které se ukáže, že její síla je v podstatě srovnatelná s tou jakou oplývá Satsuki. Scénář je dál pochopitelně detailněji rozpracován a co se zdá napřed jako jasná věc může ke konci trochu překvapit. -------- Takhle začíná Kill La Kill a také tím začíná neuvěřitelný kolotoč dávání si po držce. Tvůrci totiž vsadili v podstatě všechny karty na souboje. To sebou nese svoje negativa i pozitiva. Plusem určitě je, že seriál má skvělé tempo, výborně vymyšlené i zrealizované souboje, přepálenou choreografii, hláškující bad-ass ženy i muže. --------- Naopak problematicky působí samotný scénář, kdy je naprosto jasné, že líp napsané postavy a zejména poutavější rozepsání ve vztahu toho proč vlastně bojují by seriálu pomohlo opravdu nadměrně. Rovněž samotná příšerně uřvaná hlavní hrdinka mi hlavně ke konci už docela lezla na nervy. Naštestí jsem se ale mohl tím spíš soustředit na Satsuki, která díky osobní rovinně ke konci seriálu patří k nejlepším postavám. Škoda i některých předvídatelných momentů, ale to jsem v rámci bojového typu seriálů ochoten prominout. -------- Animace svou stylizací rozkročena někde mezi devadesátkovou produkcí a současnými seriály sice ze začátku může divákovi připadat nepřitažlivá, ve výsledku ale bojům a celkovému dojmu velice pomáhá. Stejně jako vynikající soundtrack, který až na jeden motiv dodává zejména bojům patřičnou šťávu. ------- Kill La Kill je silně stylizovaná na boje vyloženě zaměřená záležitost. Za sebe jsem se bavil poměrně dobře, ale přímo doporučit ho určitě nemohu. Né každý totiž snese poměrně slabý scénář, který zajímavější dramatický oblouk naplňuje až ke konci. Na druhou stranu bojových seriálů mnoho v dnešní době nevychází a tak jeden přímo zaměřený na to, určitě neuškodí. Slabší 4*. (20.04.2014)

„Všeho víc! Přidat na plynu! Kozy budou houpavější a větší, postavičky zdeformovanější, akce nařáchanější a velkolepější, vtipy budou mít větší kadenci, faktor bláznivosti bude rovněž navýšen! Gurren-Lagann uspěl, tak tohle musí uspět ještě víc!” – aneb vše, co v Gurren-Lagannu dobře fungovalo a díky čemuž si seriál zajistil takový úspěch, je v Kill la Kill jeho tvůrci v duchu hesel „všeho víc” a „když vy břízolit, tak my kachličky!” dovedeno do otravného, nudného extrému. Zpočátku se na zdeformované postavičky, zjednodušenou animaci a snahu o extrém vršenou snahou o další extrém dá ještě koukat, ale dívat se na tuhle statickou podívanou po dobu 24 dílů? Kdyby to mělo být několikadílné OVA, dobře, bral bych to jen jako experiment, ale tohle je moc i na mě. Někdo by si tedy mohl klást otázku, proč jsem dal z podobného těsta upečenému FLCL právě tolik hvězd, kolik jsem mu dal, když tady na Kill la Kill tak plivu. Snadná odpověď. FLCL i Kill la Kill máte buď rádi, nebo ne, a plně objektivní názor najdete jen těžko, ovšem pravdou je, že FLCL nebyl tolik založen na přehánění a dovádění věcí do extrému, jako spíš na nonsensu, padnoucím hudebním doprovodu a tématu dospívání hlavního hrdiny, což je mi mnohem sympatičtější. V případě Kill la Kill jde jen o nudné přehánění, které čas od času vytáhne nahoru glosa Mako, což je dost málo. Po osmém díle končím. (12.01.2014)