Děti přírody

Stari je vdecne tema filmaru a musim rict, ze me vetsinou tyto namety zaujmou. Ne jinak je tomu i u Deti prirody. Velmi dobre natocene drama o posledni ceste jednoho starika. Klasicky vyborna severska atmosfera, jako by nezucastnena kamera, minimum dialogu a slusne herecke vykony. Navsteva dcery ci domov duchodcu vyborne vykreslene. (06.08.2017)

LFŠ 2010 ... Film v sobě měl atmosféru i myšlenku která určitě stojí za řeč, ale na můj vkus byl až moc plný symbolů a dvojsmyslů. Konec všemu nasadil korunu a pokud k jeho pochopení musím shlédnout i Nebe nad Berlínem, považuju to za celkem výrazné mínus tohoto snímku. Z posledních pěti minut jsem nepochopil vůbec nic. (02.08.2010)

Jako jsou ovce vydány svému bolestnému osudu. Tak se na svou poslední životní cestu z islandského venkova, po rozloučení s milovaným psem, vydává i Geiri. Cestu nepochopení - rodina, omezení osobní svobody - domov důchodců a právě zde potkává svou starou známost, která má poslední životní cíl (spočinout v blízkosti svých rodičů), což je, jak se zdá úředně neuskutečnitelné. A tak poslední dobrodružství může začít... Bohužel, ve druhé polovině příběhu režisér příliš odkazuje na Wenderse a film se mi začal jevit křečovitě. A ač reálie Islandu jsou dechberoucí, a atmosféra ve spojení s Hilmarssonovou hudbou fungují velmi dobře. Odcházím od filmu bez emočního dopadu. Možná jsem na tento příběh stále příliš mladý a asi je na mě rovněž příliš duchovně laděný. Lepší tři. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (04.04.2015)

Epický příběh dvou svérázných starých lidí, kteří se nechtějí smířit se svým v podstatě nesvéprávným životem v domově důchodců kdesi v Reykjavíku. V okamžiku útěku ponurou náladu střídá optimističtější, díky pocitu svobody a přesvědčením o základním lidském právu, že si každý může se svým životem dělat co chce. V druhé polovině film přechází z děje spíše už k magickým až fantaskním obrazům člověka v krajině, a právě ty mě svým způsobem dostaly nejvíce. (30.03.2008)

Tak bohužel dost zklamání. Film jsem sháněla jak šílená, a nakonec jsem se dost nudila. Opět typicky pro Friðrika Þóra jsou tam takové ty postavy navíc, které se objeví a zase zmizí a to mi asi vadí nejvíc. Plus to, že je to rozvleklé, což asi má být, ale prostě jsem to musela dát nadvakrát. Krajina je hezká, hudba taky, ale tohle asi není moc film pro cyniky. Když to shrnu: Film mě ani nedojal, ani nebavil, ale dalo se to. 40 % (12.12.2010)