Börn náttúrunnar
Children of Nature - Eine Reise
Reisen tilbake
Children of Nature
Deti prírody
Obsahy(1)
Baladický snímek režiséra Fridrika Thóra Fridrikssona Děti přírody (1991) není prvním počinem mladé islandské kinematografie, jenž si dobyl pozornost filmového světa. Stačí si např. připomenout historický film Když letí havran. Příběh starého hospodáře Geiriho, který se na samém sklonku života s přítelkyní Stellou vrací zemřít na opuštěná místa, kde spolu kdysi vyrůstali, je pojat v nejlepších tradicích evropského filmu (čerpá z apokalyptické atmosféry děl Wernera Herzoga, lehce zmiňuje Andreje Tarkovského, a postavou anděla, jehož stejně jako v Nebi nad Berlínem hraje Bruno Ganz, přímo odkazuje k tvorbě Wima Wenderse). Snímek citlivě přibližuje zvláštní zemi s její divokou přírodní krásou i s jejími společenskými problémy (málo obydlený venkov, většina populace žije v největším městě Reykjavíku). Vizuální krásu symbolického road movie (kamera Ari Kristinsson) umocňuje podmanivá hudba Hilmara Örna Hilmarssona. Pětašedesátiletý divadelní herec Gisli Halldórsson rolí Geiriho ve filmu debutoval, stejně jako jeho kolegyně Sigridur Hagalínová. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film roku 1992. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
je to citlivý snímek, díky němuž pochopíme životní hodnoty zejména u starších lidí, kteří žijí celý život v poklidu na venkově - pro které je samostatnost a osobní svoboda silnější než pocit osamění. Není to film pro každého, ale věřím, že náročnějším divákům a milovníkům přírody bude blízký jako mě. Připravte se na pomalé tempo a dialogy bez jediného slova a potěšila mě i jemná nadsázka. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Nadherny film nielen o tom ako starki kradnu auta, vydaju sa na okruznu cestu okolo Islandu. nadherne, fascinuje a krasny dokaz toho, ze na realizaciu snov nie je nidky neskoro . 92 % ()
o co nevychytanejsi je tento film od neskorsich fridrikssonoch, o to viac je cudnejsi. romanticky metafizicky pribeh starych ludi. tema, ktora naozaj nelaka. a predsa sa da. a dobre! ()
Balada-Stařec a moře ()
Epický příběh dvou svérázných starých lidí, kteří se nechtějí smířit se svým v podstatě nesvéprávným životem v domově důchodců kdesi v Reykjavíku. V okamžiku útěku ponurou náladu střídá optimističtější, díky pocitu svobody a přesvědčením o základním lidském právu, že si každý může se svým životem dělat co chce. V druhé polovině film přechází z děje spíše už k magickým až fantaskním obrazům člověka v krajině, a právě ty mě svým způsobem dostaly nejvíce. ()
Stari je vdecne tema filmaru a musim rict, ze me vetsinou tyto namety zaujmou. Ne jinak je tomu i u Deti prirody. Velmi dobre natocene drama o posledni ceste jednoho starika. Klasicky vyborna severska atmosfera, jako by nezucastnena kamera, minimum dialogu a slusne herecke vykony. Navsteva dcery ci domov duchodcu vyborne vykreslene. ()
Než skončit v domově důchodců, to radši "dobrovolný odchod ze života"... ()
Touhy stáří.¬ Tak by se také mohl snímek jmenovati, vyjádřivše by tak lépe jeho příběh. Na úspěchu se nejvíce podílí děj s citlivě naň navazující hudbou a prací kamery; herecká podání jsou průměrná, stejně jako práce dramaturgická. To, že film nevytvořili géniové, ovšem jeho nadprůměrnost nekazí; je to hezký, citlivě podaný, milý snímek, jež námětem stáří a vnitřním cítěním podobá se románu irského spisovatele Briana Moorea "Osamělá vášeň slečky Hearnové", v němž je překvapivě dobře zpracován příběh stárnoucího člověka, aniž by sám autor překročil své pětatřicátiny.¬ Neuspěchané podání bez zbytečně nastavovaného času (snímek trvá něco přes hodinu a dvacet minut), do něhož se vešlo vše potřebné, co postačuje na vytříběnou novelu, byť ne na velký román. Takové filmové drobty, jako "Děti přírody", strčí ale do kapsy leckterý velký projekt.¬ Poznámka: Myslím, že kvalitou jsou "Děti přírody" srovnatelné s jiným příběhem "o stáří", s "Příběhem Alvina Straighta" scénáristy Mary Sweeneyové a režiséra Davida Lynche; dle mého mínění Lynch umí své umění (rozhodně neříkám myšlenku a už vůbec nesrovnávám režiséry obou snímků) lépe podat, takže obsahově chudší A. Straight se jeví jako lepší z obou děl. ()
Na Fridrikssonovi se mi líbí, jak působivě a citlivě dokáže smíchat mystičto s realistickým dějem. Snímek Děti přírody je krásný. Citlivá romance dvou lidí, kterým již nezbývá moc času. Touha ještě jednou - možná naposled - okusit sladkou chuť naprosté svobody. ()
Racionálně to mám za 50 procent- tvůrci si zjevně ani nepřáli, abychom to my diváci brali nějak obzvlášť vážně. Emocionálně to ale mám za 70 a tahle složka dnes převážila. Byla to záměrná a vědomá ždímačka na city, nepřekročilo to ale únosnou mez. ()
Děti přírody se mě velmi moc dotkly. Už v úvodě kdy Geiri si chystá věci na cestu k dětem, pouklízí, pomazlí se se svým jediným přítelem-psem, kterého zastřelí a odjíží do města, kde cítí bezbranost vůči úplně jinému světu. Nerozumí si rodinou, která jej šoupně do domova důchodců a jakmile potka kamarádku z dětctví depresivní pojetí filmu mizí a objevuje se magicko fantakstní nálada, plná naděje a lásky k životu. Fridriksson umí tak kouzelně pojednat smrt, že člověk ani vnitru necítí smutek nýbrž něco krásného, usměvavého. Velice pozitivní film ()
Výborné! ()
Keď zostarnem snáď pochopím, ale momentálne toto nieje nič pre mňa. ()
Film je pro mě naprosto nedostupný, mám ho doma na VHS, čemuž odpovídá kvalita. Přesto si jej ještě občas pustím a připomenu si zvláště citlivé scény, které mě zasáhly. Ačkoliv příběh Dětí přírody je celkem prostinký a v některých místech i úsměvný (musím se přiznat, že jsem se uculoval i islandštině, zejména v podání televizního reportéra), motiv je velice vážný a nadčasový. Útěk z odlidštěné reality současného světa ke kořenům a tradici se přeci mnohdy bytostně týká i nás. To, že ve snímku tento motiv zosobňují staříci, jej jedině posiluje. Nacházíme v něm i lehce naznačené téma mezigeneračního střetu. Osobně jsem však děj nechal volně plynout a poddal jsem se perfektní atmosféře filmu, drsné, ponuré, ale zároveň fantasticky krásné. Prostě takové, která odpovídá Islandu. A kde by byly Děti přírody bez hudby H. O. Hilmarssona, můžeme jen hádat. Jediné, co mi zdárně uniká, je velice symbolický závěr filmu, kdy se Thorgeir ocitá v ruinách snad nějaké vojenské základny či meteorologické/ seismologické / vulkanologické observatoře a na hroudě sněhu dýchavičně sleduje podivnou věc (bomba, rozbitá vánoční koule?) a pak, když k němu přistoupí anděl, alias Bruno Ganz, listuje v pohozených rozmáčených knihách. Tohle se mi doposavad rozklíčovat nepodařilo, ale snažím se :) ()
Nebojte se, je to jen duch. ()
slabší čtyři nebo hodně dobré tři hvězdičky záleží na životní philosophii vše zde funguje jen oproti pozdějším fridrikssonovým filmům působí tyto přestárlé děti lehce ploše a prvoplánovitě ale opravdu jen lehce ()
Artfilm fest 2010. Film, po kterém dlouho nemluvíte. Teplo duše se tetelí spolu s hloubkou podobentsví, která se dvěmi hlavními postavami s jasnou tváří a charakterem sdílíte. Zamyšlení nad smyslem života a jeho završením ... Ve starých a nemohoucích tělech je ukryt takový poklad ... a tak často je přehlížen a odvrhnut s nálepkou "opotřebované" či "nepotřebné". Promíjím tomuto filmu jeho stylistickou či formální nedokonalost, protože jeho syrovost a opravdovost mne jednoduše odzbrojila. ()
O filme som sa dozvedel vďaka soundtracku od Hilmara Örna Hilmarssona. Soundtrackom nefandím, tento ma ale zaujal okamžite. Film samotný je silne atmosferický a pomaly plynúci, repliky postáv sú iba doplnok. To hlavné je hudba a atmosféra drsnej islandskej prírody. HÖH je génius a film by som si kľudne pozrel znova v nejakom maličkom artovom kine. ()
Ťažko sa mi hodnotí tento film. Na jednej strane sa dej odvíja veľmi komótne, čo mi napriek kratšej stopáži nevyhovovalo, na druhej strane z vizuálneho hľadiska sa je na čo pozerať. Navyše, film je aj akousi poctou dvom významným islandským hereckým osobnostiam a aj preto je to za 4*. (Artfilm Fest 2010) ()
Cislo 1 v mojom rebriku top5 filmov. Nepochopitelne, doteraz nedostupne na DVD (fakt som hladal). Pre mna zatial najvacsi sulad obrazu a hudby. Dochodcovska road movie na nadstandardne krasnom Islande. Porcia emocii, poetiky a drsnosti v jednom uchvatnom koktejli. Taky ten zivot, ktory zavse boli, ale chuti jak hovado. Palec hore a pred Fridrickom Thorom Fridrikssonon klobuk dole. Plny pocet hviezd. ()