Le Diable probablement
The Devil, Probably
Režie:
Robert BressonScénář:
Robert BressonKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Philippe SardeHrají:
Antoine Monnier, Tina Irissari, Henri de Maublanc, Laetitia Carcano, Nicolas Deguy, Roger Honorat, Régis Hanrion, Geoffroy GaussenObsahy(1)
Příběh vychází z případu sebevraždy, k níž došlo v Paříži, a my sledujeme hledání příčin, které k ní jednoho mladíka vedly. Neobvykle prorocký film pojednávající téma revolty mládeže, která hledá upřímnost a východisko z krize společenského systému, je snad jediným Bressonovým politicky angažovaným dílem. (Letní filmová škola)
Recenze (18)
Zatím nejhorší film od Bressona, co jsem viděl. Podle mne myšlenkově destruktivní fantasmagorie o absenci smyslu života, krásně zalitá v uměleckém kadlubu. Zdá se mi, jako by se Bresson nechal příliš ovlivnit ekologickým strašením, beatnickou skepsí, psychoanalýzou, existencialismem a všemi těmi úlety 60. let, pokud svůj film nezamýšlel spíše jako výstrahu, ovšem bezvýchodnou. ()
Bresson začal jako precizní asketa a skončil jako překonaný pozér. Smutné. Na rozdíl od Antonioniho tu ta deprese není tak okatě samoúčelná, aby jen lacině uspokojila svojí přítomností, ale je nějak budovaná (i když leckdy až směšně prvoplánovými motivy, jako jsou záběry na vraždění malých tuleňátek a olejové skvrny), to je ale asi tak jediný klad. Na každý pár jde o film permanentně na profackování. 1 a 1/2 ()
Jéé, Klub rváčů před třiceti lety? Jůů, Koyaanisqatsi se scénářem? Néé, to byly jen pocity z prvních třech minut, zbytek je snad nejnudnějších, co jsem v životě viděl. Jestli bylo úkolem vyvolat ve mě absolutní beznaděj, tak se to povedlo. Jen taková drobnost, jen kdyby ten její původ nebyl v beznaději prezentace sdělení filmu. Že je hlavní kluk úplně zničen společností a že teda se něco snaží dělat a tak chodí střílet pistolí do řeky nebo ležet ve spacáku, tak prosim. Ale aby prostě vždycky něco takového vyved, byl furt stejně depkózní, vyved něco jinýho, tvářil se jak socha a jeho socha kamarád se ho začal ptát na něco, co se nikdy v ději nestalo. To je ostatně furt. Lokace na sebe zásadně nenavazují, a to ani v nějakém skrytém smyslu odhaleném později. Já prostě vůbec netušil, co má tohle dílo za smysl, kde se vzalo a co kromě tvrzení, že vrátit na stromy by bylo málo, chce dávat. Jestli je nějaký žánr co potřebuje vývoj postav, tak je snad to právě čistokrevné drama. Jen jsem umíral hledáním, jestli to není vyprávěno pozpátku, přes oblouky, mosty nebo cíleně míněné bezcenné nicotné body.... ()
Můj jedenáctý celovečerní Bresson, a zatím zřejmě ten nejslabší. Možná je to ale jenom tím, že je první, který jsem neviděl v kině Ponrepo, ale jenom na počítači (ono pouštět si Bressona na počítači je jako poslouchat operu v kravíně, jeho filmy zkrátka potřebují velké plátno a auru kinosálu). Taky mě zklamalo, že všechny dívky v tomto filmu mají tak maličké kozičky... ()
Komplikovanější obsah (téma) si žádá komplikovanější formu. Bressonův předposlední film je protnut skepsí. Všudypřítomnost pekelného, všeho, co pochází od ďábla, formuje v tomto od srdce jdoucím autorském vyjádření k duchu doby vší počínání a snahy mladé (neromanitcké) revolty. Ďábel, pravděpodobně, je (byť ke své době zacílený, přesto nesporně živý) genereční film, či lépe: generační román (a chtěl bych ho číst na stránkách knihy). ()
Reklama