Procès de Jeanne d'Arc
The Trial of Joan of Arc
Proces Jany z Arcu
Obsahy(2)
Francie patnáctého století. Dospívající venkovská dívka Jana z Arku tvrdí, že dokáže komunikovat s Bohem, a jeho jménem vede francouzskou výpravu proti anglickým vojskům. Záhy je zajata a postavena před soud kvůli obvinění z kacířství. Během celého procesu biskup Cauchon na dívku neúnavně naléhá, aby přiznala, že o vzkazech od vyšší moci lhala. Jana však zůstává věrná svým ideálům, i když se hrozba brutální veřejné popravy pomalu stává skutečností. Režisér Robert Bresson vychází z oficiálních zápisů ze skutečného soudního procesu a vytváří osobitou adaptaci života a utrpení Jany z Arku, která ukazuje její zranitelnost i houževnatou víru. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
S Johankou mám jeden problém, čo sa nutne prejavuje pri každej adaptácii jej života/slávneho procesu a aj pri mojich hodnoteniach. Ona totiž tvrdí, že počúva Boha a niekoľko jeho poddaných/anjelov sa s ňou rozpráva. Inými slovami asi nebola mentálne v poriadku ani ona, nielen cirkev. Zaujímala by ma aktualizácia tohto procesu v roku 1962, či sa snažil Bresson zrkadliť aj niečo z francúzskej spoločenskej atmosféry doby 60. rokov, prípadne nejakej cirkevnej šlamastiky, alebo ho zaujímala iba samotná Johanka. Sám to odčítať schopný nie som. ()
Neestetické, herecky mdlé, suché přetlumočení dějinných záznamů (jen si nejsem jistá, nakolik je historicky přesné, že Jana byla xmenovská superhrdinka, která své schopnosti čerpala z neporušeného hymenu). O nějaké studii niterních duševních pochodů nemůže být v téhle neosobní kamerové zkoušce ani řeč. Pozoruhodné je, nakolik je film zcizující pro kohokoli, kdo neovládá francouzštinu, neb kulometná rychlost dialogů zabraňuje vnímat cokoli jiného než titulky, které i přes údajnou jazykovou krásu originálu samozřejmě musejí být zhuštěny na naprosté, omezeně estetické minimum. A já bych tady samozřejmě mohla donekonečna básnit o tom, jak i Bessonova hysterická Johanka nabízí mnohem radikálnější a hlubší vhled do hlavy postavy nebo jak Dreyerovo Utrpení panny Orleánské netrpí žádným ze zmíněných problémů, ale proč se namáhat, když můžu prostě ocitovat pana Plinketta a konstatovat, že since I love the movie so much I fuck it. ()
Robert Bresson sa vôbec netají, že čerpal striktne z historických análov, pravdou je, že to zobral "doslovne" a tým sa vytratil jeho umelecký vklad. Minimalisticky natočený súdny proces je určite zaujímavý, myšlienka postaviť sa zmanipulovanému súdu hodnoverná. Film bežal v našich kinách v roku 1963. ()
Charakterově je Proces Jany z Arcu podobný Dreyerovu Utrpení panny orelánské (frontální záběry na tváře apod.), ale důraz je zaměřen na trochu jinou sortu znaků. Pro Dreyera byl důležitý spirituální rozměr Johančina utrpení, zatímco pro Bressona je podstatný skutečný historický rozměr procesu, ať politický či osobní (argumentace mladé dívky s největšími pařížskými teology), což také značí, že jde o snímek zahlcený dialogy, které se pokoušejí reprodukovat skutečně vynesená slova, zaznamenaná v soudních zápisech. Formálně je to velmi, skoro až nebressonovsky prosté, ať výpravou, kamerou či střihem (typicky záběr x protizáběr). ()
Určitě zajimavý a zvláštní film, který určitě dokáže zaujmout jistou skupinu diváků. Ovšem nic moc pro mě, protože se celý film odehrával v soudním líčení, které bylo ztvárněno podle autentických zápisů - takže trošku nuda. Za překvapivě dobré neherecké obsazení a závěr dávám 40%. Viděno v kině na 40. LFŠ. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (3)
- Predstaviteľka hlavnej role Florence Delay (v titulkoch uvedená pod matkiným rodným priezviskom Carrez) je od roku 2000 členkou prestížneho klubu tzv. "les immortels" - nesmrteľných v slávnej Académie française. Tento akademický klub má tradične 40 členov, ktorí sú volení doživotne. (d-fens)
Reklama