K smrti odsouzený uprchl

Útěk po francouzsku a trochu jinak. Přesto nebo právě proto, že jde o dílo staršího data, tak mu na působivosti nic neubírá. Po zhlédnutí nelze nevzdat hold režiséru Robertu Bresson, který je dokonalým filmovým psychologem a musím napsat, že setkání s tímto filmem byl ohromný zážitek. Výrazným prvkem je i nádherná hudba. Fakticky vzato zvolil nestandardní působivou filmovou řeč k navození pocitů. Nevím přesně proč, přesto některé výrazné černobílé záběry včetně rekvizit mi přišly až nezvykle výjimečné. Přitom nejsem vůbec žádný odborník na filmovou kameru. V každém případě jde nesporně o jedinečný film, který neztrácí nic na své originalitě. Robert Bresson právě ohledně zmíněných kvalit od teď patří do mých oblíbených režisérů. (04.08.2010)

Ako som sľúbil, tak aj činím, keď som bol vskutku zvedavý, kto je z dvojice väzňov precíznejší... ? Teda, aby som donekonečna nechodil okolo horúcej kaše, tak na mysli mám najprv fiktívneho väzňa Andyho Dufresnea z pera Stephena Kinga vo filmovom spracovaní režiséra Franka Darabonta pod už notoricky známym filmovým názvom - Vykúpenie z väznice Shawshank, potom skutočného basistu, vojaka Andrého Devignya, postava vo filme sa volá - poručík Fontaine, keď následne francúzsky režisér Robert Bresson s naprosto chirurgickou presnosťou doslova dokumentuje (akoby bola skrytá kamera všetkému prítomná), čo sa odohralo v lyonskej pevnosti v roku 1943, že vôbec nie je ťažké teraz vydedukovať, kto s veľkým prehľadom vyhráva... ? Prvý, spomínaný film môže experimentovať podľa svojho najväčšieho gusta, zatiaľ čo druhý sa najdôveryhodnejšie drží množstva faktov, až sa stáva trochu neuveriteľným, a predsa reálnym ! Považujem to hádam za najlepšiu vec, čo sa nakrútila na túto tématiku - väzenských filmov spojených už s tradičným útekom, tak to nemá žiadnu konkurenciu ! ? Nasvedčuje tomu taktiež krátka doba od samotnej akcie k filmovému prevedeniu, a odvtedy uplynulo iba 13 rokov. Bresson režíruje rovnako perfektne, ako sám André plánoval, uskutočnil tento odvážny čin... (07.07.2019)

Film otevírá záběr na pamětní desku, na níž čteme nápis zhruba tohoto znění: "V tomto vězení trpělo za druhé světové války 10.000 lidí. 7000 z nich zaplatilo životem." Poté nás titulek informuje, že časem a místem děje je město Lyon a rok 1943. Poručík Fontaine je právě převážen do zmíněného vězení. Během této cesty se pokouší o útěk. Neúspěšně. Jakmile je ale v cele, okamžitě navazuje kontakt s vězněm ve vedlejší cele a s dalšími vězni, kteří se procházejí na dvoře, kam má možnost vidět z okénka své cely. Je aktivní a pozorný, pouze před svými vězniteli předstírá pokoru a podřízenost. V nové cele, kam jej po čase přemístí, jej brzy napadne, že mu okolnosti nahrály možnost útěku. Od té chvíle nepřetržitě pracuje na přípravách útěku. Trvá to celé týdny nekonečné trpělivé práce. Udělat poslední krok a útěk uskutečnit je nejtěžší, avšak okolnosti ho přinutí neotálet. -- Fontaine je skutečným hrdinou, narozdíl od většiny ostatních spoluvězňů se nesmířil s uvězněním, je aktivní, komunikuje s ostatními, v omezené míře je svým příkladem povzbuzuje a sám od nich podporu přijímá, trpělivou, pomalou prací připravuje svůj útěk. Tyto přípravy zabírají značnou část stopáže, kamera netečně sleduje hrdinovu práci, kterou on sám podrobně komentuje. Je jasně vidět, jaké těžkosti musí Fontaine překonávat, jak pomalu a opatrně v obavách z prozrazení musí postupovat a jak velikou vůli musí vynaložit. Znovu a znovu kamera sleduje jeho pomalou činnost v cele - rozebrání dveří, výrobu lan a háků - a její neustálé přerušování a maskování vykonaného, jakmile se venku ozvou podezřelé zvuky či kroky. Film je jedním z vrcholných Bressonových děl, jsou zde jasně poznat jeho filmařské zásady - práce s neherci a jejich bezvýrazný, nedramatický projev, záběry věznitelů "anonymně", zezadu, z profilu, s důrazem kladeným ne na jejich tvář (ta není důležitá - jsou jen zástupci represivní moci, jejich individualita je nepodstatná), ale na helmu či zbraň, řídké použití hudby jako pozadí - tři či čtyři místa, kde je táž pasáž z Mozarta použita, včetně závěru, jsou o to působivější. Přestože název filmu je velkým spoilerem, je film od začátku do konce napínavý jako téměř žádný jiný snímek, který jsem vůbec kdy viděl. A to i při opakovaném shlédnutí. Celou dobu nevíme o nic víc, než sám Fontaine, a každý zvuk - zarachocení klíče v zámku, kroky na schodech, rachot samopalu - vnímáme skoro tak, jako bychom sami seděli ve vězení. Pokud si myslíte, že 'Vykoupení z věznice Shawshank' je nejlepším "útěkářským" filmem všech dob, zkuste jednou toto Bressonovo mistrovské dílo - možná názor nezměníte, ale určitě se vám dostane zážitku, na který dlouho nezapomenete. Co se týče poselství, pro mě je zde důležitý poukaz na trpělivou, neumořitelnou vůli a práci, jež nakonec dojde odměny. 10/10 (15.03.2006)

Film Roberta Bressona „K smrti odsouzený uprchl" patří k nejsilnějším francouzským filmovým dílům posledních let. Je to dílo zvláštní a průbojné námětem i formou. Již to, že se vlastně celé odehrává v těsné vězeňské kobce, že má jediného hrdinu, že role jsou obsazeny anonymními hereckými představiteli, že děj je omezen v podstatě na jediný motiv: snahu vězně uprchnout (skutečný útěk pak zabírá poměrně menší část filmu)... to vše jsou prvky odvážného filmového ztvárnění. Bresson řekl o svém díle, že je to film „s rychlou akcí a přitom s pomalostí, s tíživým životem vězení". Technický scénář filmu obsahoval 600 záběrů, ale nejsou v něm sekvence celý film tvoří vlastně jedinou sekvenci. Dovede-li při tom upoutat diváky od prvního do posledního záběru (a to nejen tak zvané filmové gurmány, ale i řadové návštěvníky kin svého času patřil v Paříži tento film k obchodně nejúspěšnějším francouzským filmům), je to důkazem jeho nesmírné ideové síly a vysokých uměleckých hodnot. Jeho autor byl odměněn Křišťálovou hvězdou Francouzské filmové akademie za rok 1956, Cenou za režii na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v r. 1957 a cenou „Victoire" 1957. Filmový přehled 45/1957 (01.11.2007)

Precízne prepracovaný, hoci v podstate veľmi jednoduchý príbeh o príprave úteku z nacistického väzenia. Jemná psychológia je umocňovaná monológmi hlavnej postavy, ktoré sú niekedy kontraproduktívne ( ozaj nie je nutné komentovať, čo divák vidí ), radšej sa mali zdorazniť pocity odsúdeného. Nech je však odpustené, tento film je príjemnou zmenou so silným vnútorným napätím. (24.03.2014)